Učitelka a flashcards

Mini lekce pro lektory angličtiny: Učíme bez flashcards

Obrázkové kartičky jsou nedílnou součástí lekcí angličtiny. Většina lektorů si to bez nich možná ani nedokáže představit, nebo ano? Já si to před pár lety představila a docela se mi to líbilo. A nejen líbilo, rozhodla jsem se, že začnu učit bez nich.

Pokud si chceš ušetřit práci s přípravou, učit jinak, netradičně a hlavně bez flashcards, jsi tu SPRÁVNĚ! Pokud ale na flashcards nedáš dopustit a nechceš změnu, prosím, ani tento článek nečti. Ušetříš si tím pár minut času.

Pokud ses rozhodl/a pro změnu, přeji inspirující čtení! 🙂

Když jsem s lektorováním angličtiny začínala, byla to obrovská dřina. Hledala jsem inspiraci snad všude. No, co vám budu povídat, jako lektoři jste si tím jistě prošli také. Brouzdala jsem na webech, četla články a kupovala si učebnice a knížky s tím, že se ze mě jednoho dne stane úspěšná lektorka.

Jednou jsem byla nahoře, podruhé dole. Učila jsem se za pochodu a zkoušela, co funguje a co ne. Jenže, ono pokaždé fungovalo něco jiného. Když jsem učila v jeslích, kde se mluvilo s batolaty jenom anglicky, používala jsem při výuce dětí flashcards. V dalších jeslích jsem zase využívala jenom písničky a maňáska, takže jsem vlastně nevěděla, jak by se to mělo dělat správně. Nehledě na to, že jsem ještě neměla moc zkušeností.

Když jsem pak nastoupila do školky, kde jsem měla děti od 2 do 4 let, bylo to zase úplně jiné. Vzhledem k tomu, že se jednalo o Montessori školku, bylo pro mě docela složité do té „každodenní reality“ vnést angličtinu jenom pomocí flashcards a písniček. Tou realitou mám na mysli Montessori pomůcky a praktické dovednosti, které se děti učily. V té době jsem se ale ještě „plácala“ v tom, co to vlastně Montessori je, a tak jsem se tak nějak ztrácela i ve snaze, jak na to napojit angličtinu, aby dětem vše pěkně zapadlo a splynulo v jeden vzdělávací proces. Nedařilo se mi to.

Hromada materiálů vs. úspěch

Nakoupila jsem si hromadu, a když píšu hromadu, tak to byla opravdu hromada materiálů jak učit efektivně angličtinu, jak děti nadchnout, motivovat, jak vést lekci, jak si připravit její strukturu apod. Problém byl v tom, že jak v každém materiálu uváděli jiné informace, měla jsem trochu obtíže s realizací toho všeho.

A když ještě nemáte tolik zkušeností, tak se v tom množství trochu ztrácíte. Chcete učit co nejlíp, ale vlastně nevíte, co si z toho všeho vybrat a co bude nejlepší. A co v začátcích rozhodně nejde je, že si vezmete od každého kousek a začnete učit s přesvědčením, že si to prostě „nějak sedne“. Nesedne, budete se v tom ztrácet ještě víc.

Ale teď k věci, proč to píšu. Samozřejmě, že jsem si odučila s flashcards několik let a vím, o co jde a hlavně jakou práci to obnáší, když to chcete dělat pořádně a dobře. Asi mi dáte za pravdu, že hledání vhodných materiálů, jejich tisk, laminování a kompletování je celkem zdlouhavý proces.

A co bylo horší – přestaly mi dávat smysl. Učila jsem děti, jak si mají utřít nos, obléknout se, hýbat se, zavázat si boty a poznávat věci a ovoce jejich smysly. Během lekcí angličtiny jsem s nimi seděla na koberci v kroužku a ukazovala jim flashcards a chtěla, aby po mě opakovaly. Občas jsem to proložila písničkou nebo nějakou hrou.

Jasně, děti to bavilo. Proč by taky ne. Bylo to pro ně něco nového a děti si rády hrají, když je příležitost. 🙂 Mě to stále víc a víc přestávalo dávat smysl a řekla jsem si, že mě výuka angličtiny vlastně hrozně nudí, i když děti ji se mnou měly rády.

Mimo zónu komfortu

Pak to ke mně přišlo. Rozhodnutí. Skončím s tím nebo začnu jinak? Načerpala jsem spoustu informací z mnoha zdrojů a vlastně stejně nevím, jak se stát úspěšnou lektorkou. Přála jsem si, aby byly spokojené nejen děti, ale také rodiče a hlavně já. O to tady přece jde. Nejde ani tak o úspěch, ale o to být spokojený lektor.

Jednoho dne jsem si řekla, že zapomenu na všechno, co jsem se v souvislosti s lektorováním angličtiny naučila a začnu znova a po svém. Začala jsem učit Angličtinu Montessori cestou. Rozhodnutá, že budu učit tak, jak nikdo jiný. Nebudu nikoho přemlouvat, že to, co dělám je skvělé.

Prostě budu učit tak, jak to cítím a stejně jako ke mně přišla tahle vzdělávací strategie, tak stejně ke mně přijdou i rodiče s dětmi. Před třemi lety se čtyři odvážlivci rozhodli, že do toho půjdou a za pár měsíců jsem nestačila odepisovat na zprávy a dotazy, zda je v mých kurzech ještě volno. O způsobu, kterým jsem učila se dočteš zde >>

Paradoxem bylo, že většina rodičů s dětmi nevěděla, co je Montessori, ale už jen to, že učím bez flashcards, je tolik nadchlo, že se rozhodli do toho jít. Některé děti učím od úplného začátku a na této cestě jsou se mnou nyní již celé tři roky.

Nevzdávej se a jdi dál

Ale teď už opravdu k věci, proč tohle celé píšu. Vždycky jsem si držela svoje know-how pěkně pod pokličkou. Už jen z důvodu, že jedna jazyková škola, pro kterou jsem dříve externě učila, použila veškeré moje materiály, nápady a kompletně vše zkopírovala. Poté si na mém know-how vybudovali opravdu úspěšnou výuku Angličtiny Montessori cestou, ačkoli vůbec neměli ponětí, co Montessori je.

Byla jsem z toho smutná několik měsíců, plakala jsem, že si tohle vůbec někdo dovolil a vlastně jsem možná spíš byla naštvaná, že nemám takové podmínky k tomu, abych si obdobné zázemí a klientelu vybudovala taky. Učila jsem v pronajatých malinkatých prostorách, které mi úplně nevyhovovaly. Možná jsem asi jen záviděla, že mají lepší podmínky pro výuku a o kopírovaní mých nápadů ani tak nešlo, nevím.

Jedno mi to ale dalo. Uvědomění, že to, co jsem před třemi lety započala, má opravdu smysl a lze učit i bez flashcards. Děti to baví, rodiče oceňují a já jsem šťastná za to, že můžu učit tak, jak to cítím. A chci, dokonce budu moc ráda, když takhle začnou učit i další lektoři angličtiny. V lednu 2021 jsem kvůli Covidu-19 začala tímto způsobem učit i online a mělo to velký úspěch u dětí i rodičů.

Tak jo, jdu s tím ven!

Hlavním „gró“ celé mojí výuky je to, že neukazuji dětem obrázky, ale propojuji je s prostředím a ukazuji reálné věci.

Jak konkrétně na to, se můžeš dočíst v mém eBooku Osvojování angličtiny, který je ke stažení zde >>

Co to v praxi znamená?

Chceš-li učit oblečení, přines do třídy bundu, boty, ponožky, čepici a rukavice a ukaž je dětem. Pojmenuj věci anglicky. Nech děti, aby si oblečení mohly vzít na sebe a vyzkoušet si, jak jim padne. Zahraj si s dětmi hru „Co se na mě změnilo“. Pro ty, kteří jí neznají – vyberete jedno dítě a ostatní se otočí zády.

Dítě si na sobě něco změní, třeba vyhrne ponožku. Děti se otočí a hádají. Dítko, které uhádne, kde a co dotyčný na sobě změnil, může být další na řadě, kdo bude na sobě něco měnit.

Máš na výuku flashcards s ovocem? Tak je nech doma a vezmi na lekci pomeranč, jablko a banán. Polož je před děti a ptej se jich, co je orange, apple a banana. Dej jim je osahat, schovej je pod utěrku, ať poznávají i tímto způsobem. Zahrajte si hru, který kus ovoce zmizel. Oloupejte si pomeranč a dej dětem přivonět a nech je kousek ochutnat. Pokud je to možné, můžete hádat i poslepu.

Když jsem měla málo dětí a ne ještě tolik kurzů, nosila jsem ovoce a další pomůcky na lekce sama. Později jsem začala rodičům psát předem, co si mají přinést. Možná Tě napadne, že rodiče nebudou chtít tímto způsobem spolupracovat. Neboj se – ti, kteří nebudou chtít, tak odejdou a ti, kteří uvidí, že Tvoje lekce jsou originální a jiné než mají všichni ostatní lektoři, tak zůstanou.

Žádný strach

Věř mi, že takoví rodiče jsou ochotni dětem udělat i palačinky na online lekci. 🙂 Vím to, protože přesně takhle učím online lekce. Předem rodičům napíšu, ať dětem připraví palačinky, sklenici mléka, materiál na tvoření a na lekci to pak již pěkně frčí. Ukazuji dětem suroviny, ze kterých se dělají palačinky, které mají před sebou, postup jim pustím na YouTube a nadále popisuji slovíčka.

Povím si s dětmi, čím si budeme mazat palačinky, zmíním fráze I like / I don’t like apod… Nakonec si palačinku ztvárníme i formou tvoření a lekce je u konce. 🙂

Typické téma, ke kterému se využívají flashcards, je třeba počasí. Já dětem počasí představím na jógových pozicích. Teplo a zimu jim prezentuji na skleničce s právě napuštěnou horkou vodou a na skleničce se studenou vodou, kterou vyndám z mrazáku. Děti si mohou na obě zároveň sáhnout a pak si ruce přiložit na obličej. Rozpoznávají tak slovíčka hot a cold.

Často stačí jedno slovo, které si vybereš pro svoji lekci a na něj si pak nakombinuješ díky myšlenkové mapě další aktivity. Délka mých lekcí je 50-60 minut.

Pokud tě tato výuka nadchla, poprosím Tě o zprávu do komentářů. Jestli takhle učit nechceš, nevadí, každý učíme nějak a každého láká něco jiného. Děkuji Ti za přečtení tohoto článku.

Již brzy se také můžeš těšit na eBook pro lektory angličtiny Výuka angličtiny přirozeně, jednoduše a všemi smysly.

Nebo naskoč na kreativní vlnu hned a mrkni, co všechno Tě můžu naučit…

Pokud máš dotazy nebo mi chceš jen napsat a sdílet se mnou svoje zkušenosti, napiš mi na aneta@anetastepankova.cz.

Budu se moc těšit.

Aneta

Aneta Štěpánková

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Barča napsal:

    Paráda! Kéž by takhle smýšlelo více lektorů i rodičů:-)

  2. Aneta napsal:

    Baru, děkuji. Tajně v to doufám a proto sdílím i své know-how. Budu ráda, když to i Tobě bude inspirací. Tvoje způsoby výuky se mi moc líbí a máš skvělý eBook. 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů