Ohlédnutí za rokem 2022 – Úspěchy, pády, nemoc i duševní zdraví

„Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky.“ — Marcus Aurelius

Leden

S novým rokem mi do pracovního života přišlo spoustu nových příležitostí a zajímavých spoluprací. Těšila jsem se, jak je všechny zrealizuji. Zároveň jsem s mým tehdejším partnerem plánovala přípravy na srpnovou svatbu. Téma dalšího snažení o početí společného dítěte jsem po podzimním potratu (2021) odložila, protože jsem se po fyzické stránce ještě necítila dobře.

Stále u mě přetrvávala velká únava a stravovací nevolnosti, které souvisely s potravinovými intolerancemi a alergiemi.

Únor

První spolupráci jsem navázala s redaktorkou Bárou Klímovou formou rozhovoru pro časopis Miminko. Povídaly jsme si na téma: „Povinnosti dětí.“

Krátce na to mě oslovila Jana Mašková s jejím online kongresem Jsem maminkou III, kde jsem hovořila o výchově samostatných dětí.

Mezitím mi moje intuice začala pomalu, ale jistě podsouvat myšlenku, abych svatbu o rok odložila. Vyřčením svých obav a potřeb se náš partnerský vztah změnil v noční můru.

Začala jsem žít ve strachu a člověk, který byl mému srdci nejblíž se stal mým nepřítelem. Bála jsem se cokoliv říct, kamkoliv odejít a dokonce vedle něj po hádce i usínat. Velkou každodenní zátěží se pro mě stala příprava jídla, protože moje tělo začalo odmítat cukr, lepek, mléko, vejce, ořechy a česnek.

Abych přišla na jiné myšlenky, ještě víc jsem se ponořila do své práce, která mi byla a je současně koníčkem. Pracovala jsem ve dne, v noci i o víkendech. Aktivně jsem natáčela videa na svůj Youtube kanál, tvořila dva online kurzy, věnovala se rodičům na Facebooku a začala psát další eBook.

Březen

S příchodem jara jsem se stala hrdou ambasadorkou mezinárodní online konference Růst společně. Z přednášek řečníků čerpám důležité podněty do své praxe a vytvářím videa s klíčovými myšlenkami.

Postupně jsem začala přicházet na to, že moje závislost na práci nic nevyřeší a štěstí mi taky nepřinese. Během pár dnů jsem si našla byt, se záměrem, využívat ho jako kancelář, popřípadě bezpečné útočiště.

Duben

Tento měsíc jsem se zúčastnila Edumánie – festivalu o vzdělávání, kde jsem měla možnost vůbec poprvé hovořit o samostatnosti dětí v anglickém jazyce. Mého workhshopu se zúčastnili dobrovolníci ze zahraničí a manželský pár ze Španělska.

Z vlastní iniciativy jsem spojila síly s dvojicí zubařů z Olomouce, Nikolou Smětalovou a Ladislavem Korotvičkou z Emílkovy zubařské školky. Společně jsme natočili dva rozhovory (Jak předejít traumatu u zubaře, Prevence zubního kazu) a vytvořili desatero zdravých zubů.

Květen

Po náročných měsících, jsem se cítila slabá a vyčerpaná, ale pracovní úspěchy mě motivovaly v mém nasazení nepřestávat. Vyhlížela jsem letní prázdniny a zasloužený odpočinek. I přesto jsem se ale přihlásila na slovenskou univerzitu k oboru doktor pedagogiky (titul PaedDr.).

Červen

Jednoho červnového rána jsem ucítila, že je čas to rozseknout a odejít. Během pár hodin jsem si sbalila všechny své věci a se slzami v očích a zásnubním prstýnkem na prstě se odstěhovala. V hloubi duše jsem věděla, že moje rozhodnutí bylo správné. Samota se pro mě stala velkou zkouškou.

Najednou jsem nebyla schopná vůbec pracovat. Dny se neskutečně vlekly a já se cítila stále hůř. Vstávala jsem s nechutí cokoliv dělat. Po pár dnech jsem se ve svém bytě psychicky sesypala a začala přicházet na to, co mi v životě opravdu schází. Byl to můj táta.

S hledáním táty se mi otevřela další bolestivá témata jako např. znásilnění nebo odloučení od mámy v nemocnici. Abych se zbavila velké tíhy uvnitř sebe, začala jsem o všem, co mě trápilo, mluvit nahlas.

Díky tomuto počinu jsem se rozhodla podpořit nově vydanou knihu :“Děti jsou taky lidi“ – Autentické příběhy, které vám budou povědomé: Jak výchova a dětství formují naši dospělost, od autorky a blogerky Zdeňky Šíp Staňkové.

Spolupráce s touto ženou pro mě byla splněným snem, a proto jsem s ní natočila také inspirativní rozhovor.

Červenec

Následkem dlouhodobého stresu a vyčerpání se v mém těle probudil syndrom propustného střeva a nechal mě na vlastní kůži zakusit bilancování mezi životem a smrtí. Organismus začal vše odmítat (jídlo, pití, krémy, sprchové gely,…) a moje tělo zasáhly silné alergické reakce, ekzémy, vyrážka, otoky dýchacích cest a obličeje.

Od práce i podnikání jsem si musela dát nucenou pauzu, což bylo pro „workoholičku“ jako jsem já doposud nepředstavitelné. Tělo bylo nemocné a ochromené náhlými zdravotními potížemi. Během léta moje váha spadla na 47 kg. “Když se Ti to zastaví na 42 kg, budeš ráda,” slýchala jsem od žen, které si prošly podobnou zkušeností.

Ačkoliv každodenní pohled do zrcadla byl bolestivý a nepříjemný, snažila jsem se myslet pozitivně a nepracovat! Místo toho jsem začala číst. Hodně číst.

Srpen

Každý den jsem si v hloubi duše přála být zdravá. Každé jídlo, které moje tělo přijalo bylo jako dar. I přesto, že jsem byla já i moje tělo vyčerpané, přijala jsem nabídku na druhý rozhovor do časopisu Miminko s tématem: „Děti a kroužky„.

Pomalu, ale jistě jsem byla schopná jíst více druhů masa i zeleniny. Vyrážka začala mizet a já vyhlížela lepší zítřky.

Září

Když jsem vstoupila po dvou náročných měsících do dveří školky, nebyla jsem si jistá, zda a jestli vůbec moje tělo tak velkou psychickou i fyzickou zátěž zvládne.

Každý den s dětmi se pro mě stal posvátným, protože jsem věděla, že mě o něj může zdraví kdykoliv připravit. Rozhodla jsem se s dětmi přidělený čas strávit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a to svobodně.

Řekla jsem jim o svých traumatech, bolestech, strastech, potratu i strachu, kterému čelím. Poprvé v životě jsem tak pocítila hluboké a opravdové přijetí, které vzešlo ze strany pětiletých dětí.

Ačkoliv mi pár nabídek na spolupráci přišlo, odmítla jsem je, abych svému tělu dala prostor se doléčit a nabrat síly. Druhým důvodem byl fakt, že jsem chtěla mít dostatek energie pro děti a na práci ve školce.

Říjen

Po dlouhých týdnech i měsících jsem se mohla konečně postavit před zrcadlo a slavnostně prohlásit: „Jsem ZDRAVÁ!“ …A krásná 😀 Z děsivých 47 kg jsem se dostala na 59 kg (viz. foto) a začala, v rámci svých možností, normálně jíst. Více o mé cestě zpátky k uzdravení bez doktorů a léků si můžete přečíst v tomto článku.

I když se může zdát, že se u mě v podzimních měsících „nic nedělo“, protože to nebylo vidět na sítích, není tomu tak. Po dlouhých měsících jsem konečně mohla odložit knihy o zdravé stravě i léčení střev a zaplnila svoji knihovnu knížkami z oblasti návyků, sebelásky, mentálního nastavení, apod., které teď intenzivně pročítám a skládám si tak novou mozaiku svého každodenního života.

Mezitím mě oslovila kamarádka Lucie Samková, abych přispěla svými vhledy do její plánované online konference Učíme společně, která byla věnována pedagogům. Ve své přednášce jsem mluvila o Montessori pedagogice a jejím využití ve státním školství.

Listopad

Z úst některých lidí občas slýchám, že jsem se po své nemoci změnila. Ano, to rozhodně. Děti mi to říkají každý den: „Anet, seš jiná, ale lepší, než jsi byla předtím!“ To je názor dětí.

Názory dospělých se trochu liší v závislosti na tom, jak chtějí a vnímají svět i lidi kolem sebe. Někteří si myslí, že jsem v pořadí další bio, eko, ezo žena, která šíří bludné duchovní myšlenky mezi dospělé a dokonce i děti(!). To koneckonců nepopírám, ale ani nevyvracím 🙂

Autorka knihy Krkavčí matka, Veronika Hurdová, v jednom rozhovoru uvedla krásnou myšlenku: “Nechci ukazovat nějaké návody na život, nechci nikoho přesvědčovat o své pravdě. Jenom si myslím, že kdybychom žil každý v souladu se svým hlubokým, opravdovým já, byl by tenhle svět v naprosté rovnováze.”

Prosinec

Poslední měsíc v tomto roce mi nadělil v pořadí již třetí rozhovor do časopisu Miminko, tentokrát na téma: „Změny v chování dětí jsou přirozené. Velkou roli hrají emoce. “ 

Příjemnou výzvou se pro mě stalo mezinárodní školení pracovníků z 15 zemí světa, kde jsem zájemce seznámila se svým projektem a podnikáním.

V rámci této spolupráce jsem přijala nabídku, vycestovat v období 2.1.-8.1. 2023  do Španělska na mezinárodní školení, které se uskuteční ve městě zvaném Alicante. V polovině dubna se chystám na navazující školení do Rumunska.

Vděčnost

Keanu Reeves: „Každý zápas ve vašem životě z vás vytvořil člověka, kterým jste dnes. Buďte vděční za těžké chvíle, mohou vás jen posílit.“

A po vzoru Jana G. Sebastiana – Jsem vděčná mojí minulosti, protože mi ukázala jak se chovat v budoucnosti.

Zpětně hodnotím rok 2022 velmi pozitivně. Ačkoliv mě někdy přepadají pocity, že toho dělám strašně málo, moje portfolio spoluprací a zkušeností hovoří o opaku. Teď již vím, že je důležité se alespoň jednou týdně zastavit a vnímat, co jsem dokázala a překonala nebo co mě za poslední dny udělalo šťastnou.

A hlavně… zdraví patří v žebříčku hodnot a priorit na první místo. Já ho měla až do osudného dne na čtvrtém nebo pátém místě. Věřte mi, že nemá smysl kamkoliv spěchat a pokoušet své síly na úkor vlastního zdraví.

Do roku 2023 vstupuji s myšlenkami od třech úžasných žen

„Nač myslíš, tím jsi.“ M.

„Anet, přijde mi neuvěřitelné, kolik toho zvládáš vytvořit a myslím, že můžeš pomáhat rodičům, kteří jsou bezradní a zahlceni. Tak moc přeju, ať Tě nezlobí zdraví a máš na to vždy sílu, protože to má fakt velký potenciál. „ K.

„Jsi v mých očích velmi jemná, citlivá duše plná snahy doopravdy (upřímně) pomoct rodičům a hlavně dětem. Setrvej, protože Tvé poslání je moc potřebné a svět (nutně) volá po šťastných dospělých.“ V.

Chcete mi i vy napsat vzkaz, přání nebo inspirativní myšlenku? Sem s nimi. Budu vděčná a uděláte mi tím radost.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta