Potravinové intolerance aneb jak léčím svoje tělo jídlem

Často si říkám, že chci být změnou, kterou uvidím i ve světě. Přesně tak, jak to říkal Gándhí. To, že mi život ve 27 letech přinese tak “velkou změnu“ v podobě stravování jsem ale nečekala.

Než jsem začala psát tenhle článek, proběhla mi hlavou jedna důležitá myšlenka: „Čím vším si musíme projít, abychom v životě našli rovnováhu?“ Na to vám bohužel neodpovím, ale popíšu vám, proč je dobré začít vnímat a poslouchat svoje tělo.

Děje se mi přesně to, čemu jsem dřív nerozuměla

Aneta Štěpánková - foto na louce

Občas se v životě setkávám s lidmi, kteří se stravují jinak, než je pro mě obvyklé (např. jsou vegani nebo vegetariáni). Čím víc se pak nad jejich jednáním pozastavuji, tím dříve mi taková situace vstoupí do života. Možná, že mě to má naučit něco nového a díky tomu se naučím být lidem zase o kousek blíž.

„Nejdřív pomoz sama sobě a pak pomáhej ostatním,“ je věta, kterou slýchám vždycky, když ji nejvíc potřebuji slyšet. Přichází hlavně od lidí z online světa, kteří vědí, jak těžká je cesta na vrchol úspěchu. Nejsou to hodiny, ale dny a měsíce odříkání, přepínání sil a to často na úkor vlastní energie. Svůj příběh o jídle, potravinových intolerancích i bolavém břiše sdílím často, otevřeně a ráda.  

Podle toho, jak moc to člověka na druhé straně mého vesmíru zajímá. Tím vesmírem mám na mysli můj nový způsob stravování a přemýšlení nad jídlem. Je totiž rozdíl, jestli můžete jíst vše na co máte chuť anebo jíst pouze to, co vaše tělo léčí, regeneruje a nezpůsobuje mu bolest. Ano, bohužel i o tom jsou potravinové intolerance. 

Nechci nikoho strašit a naznačovat mu, že si prochází tím samým, co já, ale je tu jedno velké ALE. Pokud pociťujete, že s vaším zažíváním není něco v pořádku nebo jen cítíte neustálou únavu, trápí vás ekzémy, bolesti břicha apod. Pravděpodobně byste se měli zastavit a zeptat se svého těla, zda mu opravdu „chutná“ všechno, co mu do žaludku posíláte. 

Jak to všechno začalo

Když mi bylo 18, zjistila jsem, že mám alergii na mléko a intoleranci na laktózu – mléčný cukr. Rozdíl mezi alergií a intolerancí je prostý – alergie má okamžité příznaky (otok hrdla, pupínky), intolerance se projevuje v řádu pár hodin až dnů od konzumace pokrmu, na který vaše tělo nepříznivě reaguje.

Po vysazení mléka a mléčných výrobků mi neúnosné bolesti břicha a otoky obličeje částečně zmizely. Postupem času jsem zařadila do jídelníčku výrobky, které neobsahovaly laktózu a myslela si, že se tím všechno vyřeší. Až do svých 27 let jsem se jídlem a zdravým stravováním moc nezabývala. Jedla jsem, co mi chutnalo v množství, jaké mi stačilo. 

V září 2021 se na mém těhotenském testu objevily 2 čárky a já se těšila z nové životní etapy, která na nás s partnerem čekala. O týden později jsem ležela v posteli a snažila se “přežít” samovolný a neskutečně bolestivý potrat

Něco je špatně…

…řekla jsem si po týdnu ležení a čištění se po potratu. Bylo mi pořád tak divně zle. Kromě toho, že jsem byla strašně slabá a bez energie, pociťovala jsem neustálé tlaky a bolesti v oblasti břicha.

Začala jsem tedy pátrat po příčině. Poprvé jsem se zastavila a „zeptala se“ svého těla, co se s ním děje. Shodou okolností jsem narazila na článek, který popisoval potravinové intolerance a s tím spojené problémy s početím miminka. Tělo, které bojuje s intolerancemi přirozeně bojuje i s oplodněným vajíčkem a následně ho vyloučí z těla ven. 

Moje další cesta vedla k naturopatce. Klinická naturopatie je celostní přírodní medicína. Propojuje znalosti a tradice přírodního léčitelství s poznatky klinického výzkumu v oblasti přírodní a nutriční medicíny. Tento směr mě oslovil, a tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. Lékaři se totiž nad mým bolavým břichem nikdy moc nepozastavovali a mysleli si, že simuluji. To mě odradilo k nim s bolestí (břicha) chodit úplně.   

Po prvním setkání s naturopaatkou a důsledně sepsané anamnéze jsme zjistily, že mám intoleranci nejen na laktózu, ale také na lepek (mouku). Z jídelníčku jsem tedy tyto dvě potraviny na měsíc vyřadila. Říká se tomu „eliminační dieta“. Po měsíci se předpokládá, že zkusíte vyloučené potraviny pomalu zařazovat zpátky a sledujete, co to udělá a jak vaše tělo zareaguje. 

Obměnila jsem v kuchyni všechno, co obsahovalo lepek. Mléko jsem vysadila úplně. Díky tomu jsem přišla na to, že moje celoroční rýma, kýchání a slzení očí najednou úplně zmizelo. Bez lepku jsem pocítila i úlevu v oblasti zažívání. Pomalu ale jistě jsem si začala všímat i dalších drobných náznaků, které mi ukazovaly, že mlékem a lepkem to rozhodně nekončí. 

C.U.K.R.

Jakmile jsem se začala zajímat o vaření bez mouky a mléka, všimla jsem si, že spousta kuchařek pracuje s termínem: “Bez lepku, mléka a cukru.” Okolí mi říkalo: “No přece nevysadíš jen tak i cukr, neblázni.” Sama jsem nerozuměla tomu, proč bych ho měla vynechat. Když něčemu nerozumím, těžko se mi s tím pak pracuje.  

Zapátrala jsem ale v paměti a vybavilo se mi pár vzpomínek, jak při konzumaci sladkého (bez mouky i mléka) trpím zvláštními bolestmi břicha. Tyto bolesti se objevovaly i při časté konzumaci slazených limonád, a tak jsem někdy na dovolené či výletech pila raději jen čistou vodu. Nepochopitelné pro rodinu i kamarády, kteří si dají s chutí vychlazené pivo nebo víno 😀

Jde se vařit

Byla jsem ráda, že intoleranci na laktózu mám už nějakou dobu zmáknutou, protože v kombinaci s lepkem nevím, jak bych to mentálně i energeticky v kuchyni ustála. 😀

Bylo to těžké, ale nějak se to dalo. Musela jsem si začít vařit snídaně, svačiny, obědy i večeře. Vůbec jsem nevěděla, co si mám dát místo chleba se šunkou nebo bezlaktózové svíčkové se šesti. 

Většina pokusů o nově uvařené jídlo dopadla katastrofou. Nikdo vám totiž neřekne, že rýžová mouka se s (rostlinným) mlékem nikdy nespojí, když se rozhodnete si z ní udělat palačinky. Pokud se pídíte po receptech daných a k bezlepkovému vaření/pečení určených, zjistíte, že to není “jen” o nahrazení pšeničné mouky za jinou, kterou můžete.

Je to daleko složitější a vaše hokusy a pokusy často skončí v koši. Já vím, komu by se chtělo učit se vařit úplně od znova, podle nových pravidel a s novými surovinami. Ne jednou jsem brečela a byla naprosto zoufalá a cítila se jako prvňáček, který nechápe, jak má napsat písmenko A.

Někdy mám den, že naběhnu do kuchyni připravená udělat si něco úžasného a dobrého a někdy tam jdu s depkou, že nevím, co vlastně chci jíst a jak to udělat, aby to nějak chutnalo i vypadalo. 

Cože? Další intolerance?! Prosím už ne…

Ano. Nikdo to nečekal. Ani já ani moje naturopatka. Když jsem se rozhodla investovat 3000,- Kč do intolerančních testů, vyšlo mi jako silně pozitivní nejen mléko, lepek, ale také vejce a kvasnice (nenechte se zmást, že jde jenom o kvasnice).

Hovoříme tady i o kvasinkách, které jsou v pivu, vínu, sušeném ovoci, octu, nakládaných kyselých okurkách, kečupu, chilli omáčce, limonádách, džusech, fermentovaných výrobcích jako je zelí, kimchi apod.)

K tomu ještě jako bonus česnek a kešu ořechy. Teprve potom jsem si uvědomila, jak hrozné to může ještě být a že moje předchozí “fňukání” kvůli mléku a lepku nebylo ještě tolik opodstatněné. Žena, díky které jsem na testy šla, protože jsem si přečetla její příběh z knihy “Z lásky k vlastnímu tělu” měla intoleranci na 35 potravin z 59 testovaných.

Pořád jsem na tom o dost lépe a každý den si říkám, že intolerance neznamená žít bez ruky nebo nohy… prostě se to snažím zlehčit vždycky, když mi do života přijde pocit, že jsem oběť a v dnešní době blahobytu nemůžu jíst, co bych chtěla. 

Jsem odlišná od většinové společnosti?

Nemyslím si. Maso ještě pořád můžu 😀 Jsem „částečný vegan,“ který miluje maso (s výjimkou kuřecího, protože z něj mě taky bolí břicho). Bohužel dnešní dávku intolerancí zažívá daleko více lidí než si myslíme a hlavně DĚTI.

Často se setkávám ve školkách s dětmi, které si nosí svoje svačinky i obědy, protože nemohou jak lepek, mléko, tak třeba i vajíčko. Stres, který zažívají rodiče asi nemusím popisovat, protože by ho nikdo z vás v začátcích zažívat nechtěl. Jako by nestačilo, že se dítě ráno nechce oblékat, že?

Jak děti ve školce vnímají moje omezení?

„Proč Tě Péťa požádal o ruku, když může laktózu a ty ne, Anet?“ ptá se mě pětiletá holčička ve školce. 

Je to zvláštní a pokaždé, když takhle otázka padne, připadám si divně, nemocně a nepochopeně. Zajímalo by mě, jak tohle děti opravdu vnímají. Co pro ně vlastně znamená spojení „potravinová intolerance„?

Vzpomínám si, když jsem poprvé ve školce vyslovila, že mám „intoleranci na laktózu“. Pak už jsem vždycky používala termín alergie, aby to pro děti bylo „stravitelnější“ (pochopitelnější). Děti samy záhy pochopily, že když si hrajeme na obchod nebo na pískovišti na cukráře, musí mít v nabídce i bezlaktózové zmrzliny nebo dortíky.

Bylo to milé a zajímavé zároveň. S narůstajícím počtem intolerancí ale ubylo i pochopení ze strany dětí, protože už tomu doslova přestávají rozumět a já se jim nedivím. S jednou intolerancí/alergií jste ještě normální člověk/učitelka. S více už jste zvláštní jedinec, který si připravuje divná a „smradlavá“ jídla v podobě hummusu.

Děti ve školce si zacpávají nosy, když si ho otevřu ke svačině a přikusuji k němu zeleninu. Nad mými obědy se ušklíbají a vydávají u nich zvuky, které připomínají zvracení. No, co k tomu dodat. Kamarádi se na vás koukají skrz prsty, když řeknete, že s nimi do restaurace nemůžete, protože byste si mohli dát akorát tak salát a ještě byste prosili číšníka, ať z něj vyndá vejce a chlebové krutony.

Potravinová intolerance v praxi

Každý den si připravuji snídaně, svačiny, obědy i večeře. Čas v kuchyni je neskutečně otravný, dlouhý a provázený stresem i strachem, zda zvládnu obsáhnout v jídelníčku všechny důležité složky jako jsou bílkoviny, tuky nebo zelenina. Někdy je to ale i docela fajn. Naposledy jsem se musela smát, když jsem dělala bezlepkový perník z prášku.

Ano, i tam jsem narazila na „problém“. Ono totiž když nahradíte 2 vejce jedním banánem a místo slunečnicového oleje tam dáte olej kokosový, těsto vám dá záhy najevo, že takhle Anet teda ne. No, šel do trouby stejně. Byl mokrej, ale dobrej 😀 Kdo nezažil, jen těžko pochopí, jaké to je vcítit se do člověka, který léčí své tělo jídlem. 

Cesta k uzdravení 

…vede (ne)jen skrze jídlo, které vašemu tělu dělá dobře. Začátky jsou těžké, protože jakmile ty malé potvůrky ve vašem střevě zjistí, že jim nedáváte cukr, lepek a další dobroty, díky kterým je přiživujete i k možné rakovině střev, trošku se nasupí a dělají tam pěknou neplechu. Máte tak první týdny pocit, že je vám zle úplně ze všeho.  

“Dej si dortík, dojdeš si na WC a bude to ok, jednou tě to nezabije,” říkají mi kamarádi. Jistě, co mě nezabije, to mě posílí. V mém případě je ale každá dietní chyba znát hned a pak ještě dlouho potom. Dostanete od svého těla doslova kopanec za to, že se k němu chováte jako bezohledný sobec a ten dortík tam stejně pošlete. 

Jsem ke svému tělu upřímná a snažím se mu pomoct. Někdy to bolí – na těle i na duši. Ale vím, že tahle cesta je správná a pomůže nám oběma vyléčit šrámy, které tam jsou.

Vím, že tohle není konec, ale krásný začátek nové cesty, která má smysl. Ani tento článek není poslední. Věřím, že se brzy můžete těšit na pokračování. Nebuďte proto lhostejní k vašemu tělu a zeptejte se ho, jestli nepotřebuje náhodou taky změnu.

Nevybrala jsem si cestu vegana, který nemůže jíst lepek. Nechtěla jsem se stravovat tak, abych už nikdy nic navíc nepřibrala. Prostě to přišlo a já to tak beru. Nejsem oběť, ale tvůrce něčeho nového, co se v mém životě právě teď odehrává…

Myslete na vaše tělo a ono bude myslet na vás. Opravdu se vyplatí poslouchat se navzájem.

Vaše Aneta

Aneta Štěpánková profilová fotografie

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů