Syndrom “děravého” střeva aneb moje první krůčky zpátky k jídlu

Během dospívání a v posledních pár měsících se u mě projevily nejrůznější zažívací potíže, o kterých jsem napsala článek Potravinové intolerance aneb jak léčím svoje tělo jídlem.

Troufnu si říct, že se mi od té doby celkem zásadně změnil pohled na stravování. Vzpomínám si, jak jsem musela ze šuplíků vytřídit mouky, těstoviny i nejrůznější sladkosti. Z lednice vyhodit bezlaktózové jogurty, sýry a další mléčné pochutiny, které pro mě občas znamenaly obživu i uspokojení na celý den.

Mimo jiné jsem kvůli objeveným intolerancím vyřazovala také česnek, vejce, kešu ořechy, kvasnice, fermentované a kvašené výrobky (např. džusy, limonády, kečup, kyselé okurky, pivo, víno a mnohé další). S novým jídelníčkem, plánováním a stravou mi pomáhala moje naturopatka Petra (Cookmeslow.cz), díky které jsem necítila až takový pocit bezmoci. 

Umím si nechat pomoct

Vřele doporučuji najít si nutričního terapeuta, naturopata nebo někoho, kdo vás tímto obdobím plného nezdarů provede. Hlavně v začátcích(!). Není na místě se bát, ale opravdu si nechat pomoct a poradit, i když vás to bude něco stát. Vždycky pamatujte na to, že investujete do sebe a do svého zdraví. To je to nejdůležitější.

Pokud máte nějaké problémy, odpusťte si kafíčka a dortíčky a zaměřte se na funkční stravu, kterou vám odborníci v této oblasti doporučí. Tento článek pojednává o tom, jak jsem si nevědomky zdraví ,,poškodila,, já. Čeho všeho se dokážeme vzdát a za jakou cenu? O tom se nám ani ve snu nezdá, dokud nám tělo, v mém případě střevo neudělí pořádnou lekci nebo rovnou stopku. 

Po všelijakých trampotách a nezdarech s přípravou jídla, které jsem popsala ve výše zmiňovaném článku, jsem se po pár měsících dostala do fáze spokojenosti. Vařila jsem si nejrůznější polévky i pokrmy bez mléka, cukru, lepku (mouky), vajec i kvasnic. Bylo to skvělé a já ze sebe měla radost. 

Tohle zvládnu sama

S naturopatkou jsem se domluvila, že naši spolupráci pozastavíme. Cítila jsem, že víc pomoct nepotřebuji a další cestu ve stravování si dokážu řídit sama. Úplně upřímně a narovinu – moje vůle byla dost často pomíjivá a sem tam jsem “ulítla”. Bylo to vždycky, když na mě můj mozek zakřičel onu větu: “Anet, máš chuť na sladké,” a já mu samozřejmě téměř pokaždé vyhověla. Cukr byl jedna z věcí, která mému tělu již delší dobu neprospívala, ale “hřešit se přece musí,” říkala jsem si. 

Pokud patříte mezi rodiče, kteří svým dětem rádi dopřávají sladké, mrkněte na článek Děti a jejich závislost na cukru, kde jsem shrnula zásadní informace o tom, jak jeho nadměrná konzumace ovlivňuje (nejen) chování vašich dětí.

Nezvaný host jménem Potravinová alergie

Pocit štěstí a spokojenosti mi dlouho nevydržel. Když jsem si jednoho večera dávala s chutí do úst poslední kousky lososa a pečených batát, náhle se stalo něco neočekávaného.  

Začala mě svědit hlava. Nejprve jsem se škrábala jen jednou rukou, potom jsem zapojila i tu druhou a intenzivně se škrábala asi 5 minut. Vyrážka se začala rozšiřovat na celé tělo a já se rozhodla to jít “zaspat.”

Tělo jako dobrý sluha i zlý pán

Když jsem se ráno probudila ve své posteli z palet pod květinovým povlečením, zděsila jsem se. Můj obličej byl velký a oteklý. Rty připomínaly tlamu ryby a uši se podobaly těm sloním. Vypadala jsem, jako kdybych spadla do vosího hnízda. Ihned jsem si vzala léky na alergii a otok.

Během dne jsem si vzala ještě dalších několik dávek, abych vypadala zase normálně. Druhý den ráno se situace opakovala a moje tělo bylo pokryto velkými červenými fleky připomínající rozlitý inkoust. Kdekoliv jsem se poškrábala, objevily se mi nateklé škrábance jako od kočky.

Na nic jsem nečekala a vydala se k lékaři. Tam mi předepsali kortikoidy. Po týdnu dobrání těchto léků, které jsem obdržela formou tablet se nevítaná alergická reakce dostavila znovu. Tentokrát jenom v podobě vyrážky. Uplynuly další 3 dny a bylo to tu zase, vč. otoku hlavy a dýchacích cest. Vzala jsem si léky na alergii a vyrazily jsme s mamkou do nemocnice. Díky lékům mi otok cestou opadl a já se rozhodla vrátit domů. Nechtěla jsem svoje tělo dobrovolně vystavit další várce kortikoidů. 

Když přijde nemoc, hledejte příčinu (sami v sobě)

Zjistila jsem, že moje tělo začalo z nějakého důvodu reagovat na stravu potravinovými alergiemi. „Proč tak najednou a pokaždé na něco jiného?” přemýšlela jsem. Rozhodla jsem se vydat vlastní cestou a začít více naslouchat svému tělu.

„Uzdravím se sama, bez diagnóz lékařů a hromady léků na alergie,“ oznámila jsem sama sobě. Tento postup a smýšlení vám rozhodně nedoporučuji(!). Já takto jednám na základě svých dlouhodobých zdravotních obtíží se zažíváním a negativních zkušeností s lékaři. Často jsem byla v nemocničních zařízeních označována za člověka, jehož problémy s bolestí břicha jsou psychosomatické a pouze předstírané.

Na alergologii mě objednali až za 5 měsíců, a tak nezbylo než čekat a hledat odpovědi sama v sobě. Během pár volných dní jsem přečetla nespočet článků, zhlédla stovky minut videí a naposlouchala hodinové podcasty o potravinových alergiích, střevním mikrobiomu nebo o propojení střeva s mozkem. Nakonec jsem našla odpověď. 

Syndrom propustného (“děravého”) střeva

„Diagnóza, která není lékařskou obcí uznávána, neboť se těžko diagnostikuje a většinou se řeší její symptomy (záněty, ekzémy atd.).  Jde o chronické onemocnění, které se nespustí z hodiny na hodinu, ale vypracujete si ho dlouhodobě svým životním stylem, během kterého dochází k narušování sliznice střeva.“ (Brainmarket.cz)

„Propustnost střev nastává ve chvíli, kdy je narušená střevní stěna natolik, že přes ní do těla pronikají bakterie, plísně, toxické látky a nedostatečně strávené jídlo.“ (Serafinbyliny.cz)

Imunitní systém začne proti těmto škůdcům bojovat formou potravinových intolerancí, alergií nebo vznikem autoimunitních onemocnění (ekzém, astma…).

Díky spoustě nových informací jsem došla k závěru, že moje intolerance, potravinové alergie, časté chřipky, angíny, záněty dýchacích cest, gynekologické mykózy, záněty střev nebo celoroční rýma byly způsobeny oslabeným imunitním systémem a propustností mého střeva.

Příčina se datovala již od mého útlého dětství. Za uplynulých 28 let si moje střevo prošlo slastmi i utrpením. Kdybych věděla, čím vším si muselo projít, možná bych se k němu zachovala v minulosti lépe. Anebo také ne. Jsou věci, ke kterým člověk “dozraje” až časem, jako třeba ke zdravému a správnému stravování. 

Na psychické pohodě záleží

To, že se moje střevo rozhodlo náhle “rezignovat“ a tělo mi dalo obrovskou stopku, nebylo jen tak. Měsíc předtím, než k těmto alergickým reakcím došlo, jsem sama v sobě řešila dvě, vlastně tři velká témata. 

Jedním z nich bylo moje trauma z dětství, o kterém jsem veřejně napsala článek a začala navštěvovat psycholožku. Tentýž měsíc jsem následkem odchodu od mého partnera, těsně před svatbou, sama v sobě otevřela téma „můj vztah s tátou a jeho hledání v jiných mužích“. Bylo toho tolik, že moje psychika občas připomínala horskou dráhu. Tohle všechno se jako bumerang negativně odráželo v mém střevě a zažívání.

Narůstající stres mě dovedl skoro ke každodenní konzumaci dortíků, pečiva, kynutých koláčků apod. Vyvrcholením byla antibiotika, které jsem brala kvůli angíně (ach ty klimatizace!). O následných lécích na alergii a kortikoidech raději nemluvě.  

Neposloucháte svoje střevo? Chyba!

Gaps terapeutický protokol – kniha, na kterou se mi v mojí knihovně pár týdnů jen prášilo. Posloužila jako záchytný bod k pochopení mého problému a zavedení prvních drobných krůčků, které byly nezbytné pro následující dny. 

Nebudu detailně popisovat, co se v ní píše, ani jak tento terapeutický protokol funguje. Více informací najdete na webu www.zivakultura.cz nebo na www.janadellplotnarkova.cz, kde jsem také já čerpala další hodnotné informace. Tato „dieta“ se doporučuje držet až 2 roky – s ohledem k individuálním potížím. V ideálním případě bych měla na konzumaci vývarů zůstat až 6 měsíců, aby se střevo pořádně zahojilo. Níže vám přiblížím svoje první krůčky k funkčnímu jídlu a léčení svých střev. 

V prvních dnech jsem byla odkázaná pouze na slabé masové vývary z kuřete, které se staly mými snídaněmi, obědy i večeřemi. Měla jsem střevo tak „děravé“, že víc nedokázalo unést. Po třech dnech jsem si dovolila přidat kuřecí maso a čekala, jak tělo zareaguje. Další den jsem přidala dušenou mrkev. Pár minut po konzumaci se moje tělo „zalilo“ červenými fleky, které neskutečně svědily. S mrkví jsem se musela při další přípravě vývaru prozatím rozloučit. 

Honem, honem, ať už jsem v cíli

Čtvrtý den jsem si místo mrkve dala do vývaru květák, který mi naštěstí žádné potíže nezpůsobil a já se projedla bez problémů až do večera. Pátý den jsem byla odhodlaná přidat si novou zeleninu a posunout se ve své dietě na další metu. „Hurá, to půjde,“ myslela jsem si.

Bohužel brokolice zapříčinila ještě horší reakci než mrkev a já musela použít léky na utlumení alergické reakce. Vyrážka, která se zdála být pod kontrolou se opět objevila a mně se chtělo plakat. Šestý den jsem si troufla přihodit brokolici znova. Uf, tentokrát to bylo bez reakce.

Celý den jsem si do vývarů přidávala maso, květák a brokolici. Během dne jsem podle výše zmíněného protokolu popíjela čaj z čerstvé máty. Množství doporučených šálků jsem samozřejmě překročila a večer přišla další rána v podobě alergické reakce, tentokrát bez zásahu léků. 

Oslabené střevo nebylo ještě na tak velkou dávku čerstvé bylinky připraveno. Nemluvě o tom, když jsem si v jedné restauraci objednala čaj v sáčku. Po napití se dostavila okamžitá reakce v podobě další vyrážky a červených fleků!

Proč tomu tak bylo se dozvíte v příštím článku s názvem Netoxická domácnost a změna návyků ve vztahu k mému zdraví, kde vám více popíšu svoji cestu terapeutickým protokolem. Prozradím, jaké potraviny jsou zde přísně zakázané, ačkoliv většina naší populace je na nich závislá – vč. vás samotných.

Provedu vás postupnou změnou svých návyků (ze dne na den jsem přestala pít kávu), mými novými závislostmi a netoxickou domácností, která je při léčbě a hojení střev nezbytná (moje tělo reaguje alergickou reakcí na běžný šampon, mýdlo, prášek na praní, make-up apod.).

Pár slov na závěr…

Děkuji, že jste věnovali pár minut přečtení tohoto střípku z mého života. Pamatujte, že najíst se nemusí být pro mnohé v naší společnosti samozřejmostí, a tak si važme každého dne, kdy si můžeme do úst vložit lahodné sousto pokrmu, který jsme si sami uvařili. „Jídlu zdar a velké díky našemu tělu (střevu) za to, co pro nás dělá.“

P.S. Nejsem smutná, ale šťastná a vděčná, že se tohle přihodilo právě mně. Díky tomu jsem zaměřila pozornost sama na sebe a své zdraví. Nic jiného pro mě teď není důležité. Jsem sice „rozbitá“, ale jen fyzicky. Psychicky se cítím skvěle – vím, že když budu fňukat, nikomu nepomůžu. Takhle můžu alespoň spoustu lidí inspirovat. 🙂 Věřím, že se za pár měsíců „projím“ ke zdravému a fungujícímu střevu, které bude lemované silným imunitním systémem.

Mějte se krásně a držte mi palce!

Vaše Aneta