Když komín už nestačí: 3 důvody, proč zvolit balanční hru Safari

Pokud máte doma dvouleté batole, asi mi potvrdíte, že jejich herní preference jsou někdy velmi vyhraněné. Náš Theodor ve svých dvou letech neskutečně rád věci vkládá, vhazuje, navléká nebo staví na sebe. Má to ale jeden háček – málokdy staví něco, co mu nedává jasný smysl. Potřebuje v dané činnosti vidět logiku, a tak u nás donedávna vedlo stavění nekonečných komínů z kostek.

Jenže jako mámu a předškolní pedagožku mě po čase začala napadat otázka: „Kam ten komín posunout dál? Jak mu nabídnout výzvu, která by podpořila jeho rozvoj, ale neodradila ho svou složitostí?“ Hledala jsem na e-shopu Dvě děti a narazila jsem na něco, co přesně splnilo mou představu o funkční hračce. Balanční hru Safari od 2Kids Toys, která u nás doma doslova rozhoupala hladinu klidného stavění a ukázala nám, že i pád může být součástí velkého vítězství.

Když stavění dostane nový rozměr

Klasické dřevěné kostky jsou skvělé svou stabilitou a předvídatelností. Ale kolem druhého roku věku začíná dětský mozek prahnout po dynamice. Už mu nestačí jen vědět, že kostka na kostce drží. Začíná ho zajímat něco víc – balanc a rozdílnost jednotlivých tvarů. Tato hračka nás přivedla k tomu, že místo kvádrů stavíme na sebe roztomilá safari zvířátka – slona, lva, zebru nebo opičku. Theodor poprvé narazil na koncept, kde nestačí něco jen položit, ale musí to i s rozvahou vhodně umístit.

Je fascinující sledovat jeho soustředění, když zkouší, které zvířátko na jiném uprostřed divočiny udrží a které naopak způsobí pád celé výpravy. Právě ten moment, kdy zvířátko nespadne a zůstane pevně stát, je pro něj tím smyslem, který ve hře hledá.

3 důvody, proč jako pedagog (a máma) volím balanční hru

V rámci své praxe se často setkávám s otázkou, co je pro vývoj dítěte důležitější – zda volná hra, nebo řízená činnost. Balanční hry jsou za mě skvělým mostem mezi obojím. Z pohledu speciální pedagogiky a neurodidaktiky totiž trénují oblasti, které jsou pro rozvoj dvouletého dítěte naprosto zásadní:

1. Jemná motorika a příprava na tužku: Uchopit figurku a citlivě ji položit na houpající se plochu vyžaduje mnohem větší kontrolu pohybu než stavění na pevné zemi. Dítě zapojuje drobné svaly ruky, učí se regulovat sílu tlaku a plynulost pohybu. Všimněte si, jak děti u této hry často zatajují dech – je to projev maximálního soustředění (tzv. flow), kdy mozek vypíná okolní podněty. To jsou přesně ty dovednosti, které mu za pár let usnadní první pokusy s psacím náčiním.
2. Koordinace oko-ruka: Spojení zraku a jemného pohybu prstů je zde namáháno na maximum. Oči musí neustále monitorovat náklon plošiny a ruka musí bleskově (ale jemně) reagovat. Čím více smyslů dítě zapojí najednou – zrak, hmat, pohyb, odhad – tím víc toho mozek zpracuje a zapamatuje. To není teorie, to vidím každý den v praxi.
3. Práce s frustrací (Emoční inteligence): Tohle je bod, na který se často zapomíná. U balanční hry věci často padají. Pro dvouleté dítě může být pád věže koncem světa. Ale právě tady se učíme, že pád není chyba, ale informace. „Aha, takhle to nefungovalo, zkusím to jinak.“ A právě tohle – vydržet, zkusit znovu, nezahodit to – je podle mě jedna z nejcennějších věcí, které se dítě ve dvou letech může učit.

Jak Safari zapojit do hry, aby bavilo dlouhodobě?

V Montessori přístupu jsem se naučila, že všechno, co nás obklopuje, je nějakým způsobem zajímavé. Ačkoliv byste možná řekli, že na lžíci se nedá nic zkoumat třeba 20 minut, ráda bych vás přesvědčila o opaku. Stejné je to u balanční hry. Tady jsou naše čtyři osvědčené fáze:

• Fáze 1: Seznamování. Nejdřív si o zvířátkách jen povídejte. Jak dělá lev? Kde bydlí zebra? Náš začátek vypadal tak, že je Theodor rozhazoval po domě, ale dnes už chodí a věrně napodobuje jejich zvuky.
• Fáze 2: Stavění „nanečisto“. Než zkusíte houpací podstavu, stavte zvířátka jen tak na zem nebo na koberec. Dítě získá jistotu, jak do sebe tvary zapadají.
• Fáze 3: Společné balancování. Hrajte si jako tým. Vy dáte jedno zvířátko, dítě druhé. Učíme se tím i sociální dovednosti a střídání rolí (i když Theodor se zpočátku střídat nechtěl a raději všechno hned shodil).
• Fáze 4: Příběh. „Zvířátka chtějí přeplout řeku na loďce, ale loďka se houpe. Musíme je tam naskládat všechna, aby se nenamočila.“ Zapojení fantazie udrží pozornost batolete mnohem déle.

Kvalita, která pokojíčku sluší

Jako mámu mě kromě rozvojového potenciálu zajímá i to, co mi doma leží v poličce a dřevo u mě vždy vyhrává nad plastem. Safari od 2Kids Toys je z kvalitního dřeva, příjemného na dotek, a barvy jsou neuvěřitelně odolné. Věřte mi, že u nás už Safari zažilo pár leteckých dnů na podlahu a stále vypadá jako nové. Velikost figurek je navíc ideální pro malou ruku; nejsou ani moc malé, ani těžké.

Hračka, která roste s vaším dítětem

Často se mě rodiče ptají, zda má smysl kupovat takto specifické hračky, když se zájmy dětí mění každým měsícem. U balančních her je krása v jejich variabilitě. Zatímco ve dvou letech se Theodor soustředí na samotný fakt, že zvířátko nespadne, u starších dětí (kolem 4. roku) můžeme hru posunout do roviny strategického uvažování. Můžete přidat pravidla – například stavění pouze levou rukou pro posílení pravé hemisféry, nebo hru se zavřenýma očima, kde se dítě musí spoléhat pouze na svůj hmat a jemný svalový cit. Safari tak v poličce nezapadá prachem, ale proměňuje se spolu s tím, jak se vyvíjí mozek a dovednosti vašeho dítěte. Je to investice do pomůcky, která má své místo v herně několik let.

Malý rituál pro klidnější den

V naší rodině se balanční hra stala i skvělým nástroj pro zklidnění před spaním nebo po náročném odpoledni plném podnětů. Když vidím, že je Theodor “přetažený” a jeho emoce začínají kolísat, vytáhnu loďku a zvířátka. Ta nutnost zpomalit pohyb, zklidnit dech a soustředit se na jeden bod funguje téměř terapeuticky. Zní to možná přehnaně, ale opravdu to funguje – Theodor se zklidní rychleji než po pohádce. Pro rodiče je to zase příležitost na chvíli se zastavit, odložit telefon a být v přítomném okamžiku spolu s dítětem. Protože právě v těchto tichých chvílích, kdy se společně snažíte, aby slon nepřevrátil celou loďku, se staví ty nejpevnější základy vzájemného vztahu a důvěry.

Závěrem: Pro koho je Safari sázkou na jistotu?

Balanční hra není jen další položkou v hračkářství. Je to nástroj, jak dítěti ukázat, že najít rovnováhu vyžaduje cvik a klid. Pokud hledáte něco, co skutečně rozvíjí, učí fyziku hrou a hlavně baví (protože bez radosti není učení), je to skvělá volba.

Celou nabídku najdete tady. Já osobně tam chodím pro inspiraci velmi často, protože jejich výběr přesně odpovídá tomu, co jako pedagog i máma od hraček vyžaduji – smysluplnost a kvalitu.

Staví vaše děti raději klasické komíny, nebo už jste zkoušeli nějakou balanční výzvu? Znáte ten moment, kdy dítě úplně ztichne a vy se bojíte hnout, abyste ho nevyrušili? U nás se to děje právě tady. Budu moc ráda, když mi napíšete své zkušenosti do komentářů! 😊

Tento článek vznikl v rámci spolupráce s e-shopem Dvedeti.cz. Výběr hračky i její hodnocení vychází z mé osobní zkušenosti mámy a odborného pohledu předškolního a speciálního pedagoga.

Vaše Aneta