Dítě v postýlce se závěsným kolotočem

Závěsné kolotoče a obrázky očima dětí

Když jsem poprvé slyšela větu: “Podívejte se na svět očima dětí”, nevěděla jsem, co si pod tím představit. 

V Montessori jeslích a školkách jsem se setkávala s tím, že obrázky byly zavěšeny nízko u země. Často se jednalo o zvětšeniny reálného hmyzu nebo rostlin. Abych si mohla obrázky prohlédnout, musela jsem se snížit na úroveň dítěte.

Příliš jsem nerozuměla tomu, jakou radost přináší dětem například obrázek včely. 

Z předchozích zkušeností s výzdobami dětských pokojíčků jsem se setkávala spíše s pohádkovými bytostmi a fiktivními postavami. V minulosti bych při výzdobě dětského pokoje zvolila variantu barevných jednorožců pro holčičky a pro kluky obrázky superhrdinů.

Prostě klasika, která hýbe světem. Děti to milují a rodiče kupují. 

I přesto, že toto prostředí bylo určeno batolatům, dala bych obrázky do úrovně svých očí a vyměnila je za ty, které odpovídají mému vkusu. 

Lepší včela na obrázku nežli abstrakt na louce

Z pohledu nás dospělých vnímáme obrázek a jeho podstatu často jednorázově, ale děti to vnímají více do hloubky. 

Já do hloubky vnímám umělecká díla na výstavách. Mohu se na ně dívat denně a stejně mě neomrzí. Bez specifického vedení nejsou abstraktní obrazy pro děti uchopitelné, a proto je zapotřebí seznamovat je s reálným vyobrazením hmyzu či předmětů.

My dospělí vidíme včelu a tím náš zájem končí. Pro dítě je jednoduchý obrázek včely nekonečným zdrojem objevování. Každý den si všimnou nového detailu a s tím stoupá jejich zájem i znalost o včelách. 

U obrázku jednorožce nebo superhrdiny nemají děti potřebu zkoumat dané postavy více do hloubky. Jakmile ale v přírodě potkají včelu, zaručeně je zaujme.  

Na umístění záleží…

Pamatuji si na den, kdy jsem v naší domácí školičce poprvé po tvoření pověsila obrázky do úrovně dětských očí. Klekla jsem si dokonce na kolena, abych se dětské velikosti co nejvíce přiblížila a viděla obrázky z jejich pohledu. Holčičky změnu hned zaznamenaly. První moment byl krásný. Začaly si povídat a popisovat, co namalovaly.

Druhý den jsem dychtivě pozorovala, jak vybírají místo pro své obrázky. Pár minut na to následovala otázka: “Anet, můžeme?” To mi vehnalo slzy do očí. Byla jsem šťastná. Nikdy předtím taková situace nenastala. Potěšil mě jejich zájem o to, aby si místo pro své obrázky vybraly samy a hlavně, aby na ně viděly a mohly si u nich povídat. 

Kolečko, ptáček, zadeček – co vidí vaše dítě?

Pojďme se nyní podívat na umístění závěsných kolotočů nad dětskou postýlkou. Miminka je pozorují zespoda, mezitím co my na ně hledíme shora nebo ze strany. Je tedy víc než jasné, že nevidíme to samé. Podívali jste se někdy jako rodiče na kolotoč z pohledu dětí? Pokud ne, zkuste to teď. Ano, myslím to vážně 🙂 Jestliže máte kolotoč např. s plyšovými postavičkami, vidí vaše děťátko pravděpodobně jen plyšové “zadečky” nebo nožičky. 

Tímto AHA momentem jsem si prošla před pár lety také, a to na Montessori mezinárodním kurzu vedeným lektorkou Heidi Philippart, kde mi bylo řečeno, ať si lehnu pod kolotoč a řeknu, co vidím… „Aha, plyšové zadečky.“ Jakmile se kolotoč za doprovodu melodie roztočil, viděla jsem „točící se zadečky“. Pohled shora byl poněkud příjemnější… před očima se mi míhaly krásné a barevné postavičky. Zeptejte se sami sebe, co vidíte vy a co vidí vaše miminko?

Více o vhodných závěsných dekoracích, které si můžete vyrobit i doma jsem napsala v eBooku Průvodce výchovou od narození do 3 let. 

Jestli vás článek zaujal a chtěli byste se dozvědět víc, budu ráda, když mě budete sledovat na facebookové stránce Cesta k samostatnému dítěti a přidáte se ke komunitě rodičů, kteří již po této cestě jdou a objevují další AHA momenty ve výchově a vzdělávání jejich samostatných dětí.

Budu ráda, když se do komentářů v uzavřené skupině podělíte o vaše fotografie kolotočů a o zážitky z jejich pozorování očima dětí.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Aneta Štěpánková

 

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů