Děti a jejich závislost na cukru

Když jsem byla dítě, jedla jsem bonbóny, čokolády a jiné dobroty snad “po kilech”. Sladkým jsem uspokojovala hlad i chuť. “Sušenka není na hlad”, slýchala jsem často od svých rodičů. Sladkosti byly nedílnou součástí mého dětství a bohužel i dospívání.

Během něj jsem postupně z cukrovinek přešla na konzumaci koláčků, buchet, dortíků. Ještě v 18 letech to byla moje “obvyklá strava”. Neuměla jsem vařit, a tak byla kombinace rychlého a sladkého jídla vždycky jednodušší, než se učit vařit a připravovat si něco zdravého.

První setkání s cukrem

V mých 22 letech jsem se rozhodla svoje stravovací návyky trochu změnit. Inspiroval mě můj tehdejší partner větou: “Lidé jedí cukr, protože jsou na něm závislí.” Ačkoliv jsem si zpočátku myslela, že je to hloupost, velice brzy jsem přišla na to, že není.

Tuto závislost již od narození budujeme i v našich dětech. Začíná to kojením. Mateřské mléko je samo o sobě přirozeně sladké. Hlavním cukrem je zde laktóza, která je normální a potřebná – slouží k růstu.

Pokud matka konzumuje velké množství rychlých cukrů, “profil mléka” vypadá úplně jinak, než matky, která jí zdravě a vyváženě. Sladkou chuť mléka má novorozenec spojenou také s tělesným dotykem matky a pocitem bezpečí.

Je pak jasné, že když nám není psychicky dobře, hledáme něco na zub, abychom si tzv. obalili nervy nebo se jednoduše uklidnili. Postupem času se příjem cukru u dítěte zvyšuje. Někteří rodiče se snaží konzumaci cukru u svých dětí omezovat již v předškolním věku.

Následně čelí nepochopení okolí a jsou označováni za ty, kteří svým dětem nic nedopřejí a ještě jim to odpírají. Oni ale moc dobře vědí, proč to dělají. Vědomě se snaží své děti uchránit od závislosti, se kterou budou pak jen těžko bojovat.

Rodinná anamnéza

Než jsem se začala zabývat svým stravováním a konzumací cukru vůbec, protože to mělo negativní dopad na moje zdraví, patřila jsem mezi lidi, kteří takové rodiče odsuzovali. Byla jsem bláhová a teď to vím.

Mezi závislosti patří např.: cucání palce v dětství, okusování tužky na základní škole, kouření v dospělosti nebo každodenní konzumace tabulky čokolády u televize.

Žádná z těchto závislostí se neodstraňuje lehce. Obzvlášť, když je máme v životě delší dobu. Naše vůle musí být opravdu silná a přesvědčení by mělo mít reálný podklad, abychom se s tím dokázali snáze vypořádat.

Proč se jako rodič závislostí zabývat?

Závislost na cukru v dětství může být opravdu nebezpečná. Myslím si, že jsem ukázkový příklad dítěte, které se cpalo od rána do večera sladkým a běžné jídlo s hrdostí v hlase odmítalo.

Zaděláme si nejen na problém v ohledu, že naše děti budou odmítat téměř vše, co jim připravíme, ale také s námi budou hravě manipulovat přes jejich emoce. Věřte nebo ne, tohle umí daleko líp než my. Kolikrát za týden s vámi vaše dítě smlouvá, že když to sní, může si za odměnu vzít něco dobrého?

V životě nám přirozeně vadí, když s námi někdo manipuluje. Obzvlášť, jakmile se jedná o naše děti. Bohužel k tomu mají pádný důvod. Jejich závislost na cukru a touha po konzumaci je tak silná, že jsou ochotni lhát, diskutovat a manipulovat tak dlouho, dokud ho nedostanou.

Podle mého názoru je právě tohle jedna ze stěžejních situací, která narušuje důvěru, komunikaci a zdravý vztah mezi rodičem a dítětem.

Dostatek cukru = hodné a poslušné dítě?

Často vidím, že rodiče dítěti něco koupí jen proto, aby přestalo otravovat. Nebudu vám zarputile tvrdit, že jsem tohle nikdy neudělala. Stalo se mi to mockrát. Vždycky hledáme ty nejjednodušší cesty, jak problém vyřešit.

Taky se vám to někdy stalo? V jaké situaci? To, že dítěti vyhovíme rozhodně neznamená, že najednou přepne a bude z něj hodný a poslušný beránek. Pouze ukojíme jeho potřebu hladiny cukru v krvi a dobijeme mu baterky. Nehledě na to, že příval cukru u dětí zvyšuje míru hyperaktivity.

Sladká vs. “běžná” svačinka

Donut, koblížek, bábovka, přesnídávka, lentilky nebo dokonce bonbónky. I takové dobroty se často objevují ve svačinových boxících dětí k dopolední svačince. Kdyby to bylo jednou za týden, asi bych se nad tím tak nepozastavila.

Bohužel pro mě (i pro děti) se v krabičkách jednou týdně objevuje jenom rohlík s máslem nebo chleba se šunkou. A já vím, že dopoledním přísunem cukru to nekončí. Odpoledne se děti často dožadují dalšího cukru a sladkostí, aby uspokojily svoji potřebu.

Vždycky jsem si říkala, že 2x denně je to ještě dobré, jenže… sem tam se k tomu přidá sladká snídaně, oběd nebo večeře. Nemluvě o návštěvě u babičky a významných dnech jako je např. Den dětí nebo  Mikuláš.

S konzumací sladkého také souvisí prevence zubního kazu u dětí, o které jsem si povídala se zubními lékaři MUDr. Ladislavem Korotvičkou a MDDr. Nikolou Smětalovou v Emílkově zubařské školce. Společně ji založili na podzim roku 2021 v Olomouci. Pokud víte, že vaše dítě má strach (trauma) ze zubního ošetření nebo se bojíte první návštěvy zubního lékaře, doporučuji školku navštívit.

(Ne)klidné děti vlivem cukru

Všimla jsem si, že když děti mají sladkosti pod “kontrolou,” jsou daleko klidnější, než když o ně musí prosit a žadonit. Podívejme se na to z pohledu dospělého, který je závislý na cukru: Pokud ví, že má sladkost na dosah ruky (ve spíži), je klidnější.

Jak to máte vy? Také jste nervózní, když zjistíte, že máte na něco chuť a šuplík s cukrovinkami je prázdný? Možná, že dokonce spěcháme do nejbližšího obchodu, abyste si udělali co nejdříve zásobu. Děti to mají stejně. Tento životabudič jim vyplaví v těle dávku hormonů a zařídí rychlý nástup energie, která po pár hodinách postupně odezní. Dítě potřebuje další sladkosti. A tak je to pořád dokola.

Začala jsem děti pozorovat a rozlišovat jejich nálady i chování podle toho, co měly ke svačině. Když snědly něco sladkého, příval energie byl opravdu znatelný. Před obědem začaly mít děti dříve hlad, byly neklidné, nervózní až plačtivé (hlavně děti kolem 2-3 let).

S příchodem rodičů se jejich emoční nepohoda spojená s hladem a úbytkem cukru posunula o kousek dál. Docházelo k předstíraným situacím hladu, které si žádaly okamžité řešení ze strany rodičů v podobě sušenky či bonbónu.

Co z toho plyne?

Jestliže chcete mít pohodovější a zdravější vztah se svým dítětem (bez manipulace způsobené závislostí na cukru), změňte přístup k jeho i ke svému stravování.

Již po jednom týdnu, kdy omezíte cukr si tělo začne zvykat na nový model a nebude ho tolik vyžadovat. V počátcích si o něj bude váš mozek přirozeně říkat a vyžadovat jeho přísun. Přesně tak, jak to dělá dítě.

Pokud mu ho nedáte, budete zase o krok blíž k životu bez cukru. Časem se nejen vám, ale i vašemu dítěti změní chutě a zjistíte, že to, co jste běžně jedli vám nyní nechutná, protože je to až moc sladké. Zpočátku to bude opravdu těžké – tělo je na cukr zvyklé (vzniklá závislost). Bude to taková malá “odvykačka”.

Může vám být špatně a budete mít pocity na zvracení. Vzhledem k vysazení více potravin vč. cukru jsem si tím sama prošla a opravdu to není nic příjemného. Bylo mi snad hůř, než když jsem konzumovala potraviny, co mi způsobovaly zdravotní potíže.

Nicméně, pokud zatnete zuby a potlačíte svoji chuť na cukr, dá se to překonat. Já jsem toho příkladem. Je dobré být na tyto odvykací příznaky připraven(a) a místo sladkostí si dát třeba ovoce (doporučuji sušené datle, fíky nebo čerstvé jablko). Postupem času začnete omezovat i jejich množství. Najednou potom zjistíte, že dokážete žít i bez sladké chuti na jazyku.

Znám spoustu rodičů, kteří se rozhodli vést své děti cestou a stravováním bez cukru. Tyto děti často ve školce odmítají sladké dezerty, které si i samy vyrobily v rámci nějakého projektu. Raději se s chutí zakousnou do mrkve nebo mořských řas a sladké tiramisu přenechají ostatním 🙂

Budu ráda za sdílení vašich zkušeností, pokud jste na svých dětech vypozorovali podobné “příznaky”, změny nálad a chování spojené s konzumací jídla.

Moje rada na závěr

Pokud máte pro sladké taky občas slabost, upřímně to komunikujte i se svými dětmi, aby věděly, že v tom nejsou samy. Jednou za měsíc jděte do restaurace na pizzu nebo si kupte společnou dobrotu (větrník). Nezapomeňte si říct, že se to nejí každý den, ale jen výjimečně. Užijte a vychutnejte si to.

Toto téma je pravdu pestré, stejně jako strava a lze ho uchopit z mnoho úhlů pohledu. Můžete se ode mě těšit i na další články jako např.: Vliv cukru na dětskou psychiku nebo Jak děti  zbavit závislosti na cukru. Vyzkoušejte rodinný život bez cukru a uvidíte, že ucítíte změnu i navenek. Rodinná pohoda za to rozhodně stojí. 🙂 Obecně platí, že jaký vztah máme k jídlu my, takový ho od nás odkoukají i naše děti.

Velké poděkování patří Bc. Petře Svobodové z projektu „Cook me slow“, která se věnuje bylinám a funkčním potravinám s vědecky podloženými účinky, která mi poskytla odborné připomínky a vhledy k mému vyjádření v tomto článku.

Pokud vás tato cesta zaujala a rádi byste čerpali další inspiraci nejen o stravování, ale také dětské samostatnosti, srdečně vás zvu do skupiny Cesta k samostatnému dítěti, kde se můžeme dál potkávat.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů