Mami, já to umím sám/sama!

„Mami, já to umím sám/sama!“ Věta, kterou chce slyšet asi každá máma. A víte co, já jí slyším každý den.

Samozřejmě na místo mami, slyším: „Anet, já už to umím sama!“ Jediné, na co v tu chvíli myslím je, která z nás z toho má větší radost. 🙂 Ono je to vlastně jedno, protože sdílená radost je ta nejkrásnější a děti budou mít potřebu to s vámi sdílet.

Pokud se tedy rozhodnete vykročit na cestu samostatnosti, počítejte s tím, že neuslyšíte žádné „Mami, udělej mi,“ „Mami, já chci,“ ale „Mami, já to neumím,“ „Mami, já nevím, jak to udělat.“ Dobře si tyto věty zapamatujte. V následujících dnech je budete slýchat často. 

Nepochybuji o tom, že když slyšíte první dvě varianty vět, ježí se vám vlasy na hlavě a říkáte si „Co to moje dítě zase chce?!“ Hlavně v momentě, kdy se vám to nejvíc nehodí nebo se vám jednoduše nechce.

Taky to znám. Sednu si na gauč a z kuchyně se ozve: „Anet, mám žízeň.“ Zvednu se, rychle běžím udělat jedno pití, abych se mohla radostně vrátit ke „gaučování“ a než si stihnu sednout slyším tu druhou: „Anet, já mám taky žízeň.“ A nemusím tu asi rozepisovat, co se děje, když ty děti máte tři. Mezitím si ale to první zase vzpomene, že chce něco podat nebo má hlad. 

Takový nekončící příběh, který přece jen skončí a to tím, že vyčerpaná ulehnete do postele. Tam se vám možná v noci přikrade jedno z dětí a zabere vám většinu vašeho místa v posteli. Ale teď už vážně. Asi to znáte a chtěly byste to změnit, ale nevíte jak. 

Už to umím taky sama

Já osobně razím pravidlo, že co si v září ve školičce děti naučím, to budou umět a budou z toho čerpat následující období. To platí i pro výchovu dětí doma. Pro vás to bude znamenat větší svobodu a pro dítě samostatnost. Na úplném začátku tomu ale musíte věnovat POTŘEBNÝ ČAS a ÚSILÍ.

NEJVĚTŠÍ MÝTUS je, že se dítě samostatnosti naučí, když ho necháte, ať si poradí samo. Z toho se mi opravdu ježí vlasy na hlavě. Jak by se dítě mohlo naučit něco, co neumí a neví, jak na to? Jak chcete uplést svetr, když jste v rukách nikdy nedržely pletací jehlice?

Co dřív, rukavice nebo bundu?

Ze zkušeností s dětmi vím, že si obléknou nejdřív rukavice. Potom zjistí, že s nimi nedokážou obléknout bundu a poprosí o pomoc nás dospělé: „Mami, to nejde.“ Tady je zapotřebí dítěti říct, aby „udělalo krok zpět“ – sundalo si rukavice. Vysvětlit, proč si obléknout nejdřív bundu a až poté rukavice. Dítě si uvědomí chybu a s ní spojený důsledek. 

Děti nemají rozvinuté myšlenkové pochody na takové úrovni, aby tohle zvládly samy rozklíčovat. V začátcích nás potřebují. Jen tak se mohou stát samostatnými. 

Běžně se mi stává, že když děti pobídnu, aby si oblékly tričko, tak si do otvoru strčí obličej a chtějí tam dostat i celou hlavu. Snaží se dlouho, ale tričko si stejně neobléknou. Proč? Nenapadne je, že si ho musí oblékat vrchem, přes hlavu. Určitě se vám stává při sundávání triček, že si děti drží uši a křičí, že jim utrhnete hlavu. 

Pokud máme my dospělí s něčím problém, dává smysl, že ani dětem to nepůjde snadno. Je potřeba být jako máma trpělivá. Dítě je také trpělivé. Tito malí človíčkové dokáží vytrvat v procesu osvojování tak dlouho, než si dovednost perfektně osvojí. Musíme jim ale poskytnout podporu, prostor a čas. 

Články o samostatnosti dětí

Výše jsem vám teď popsala, jak je pro dítě těžké se obléknout. I přesto se ale můžete v některých článcích, které podporují svobodu rodičů, dočíst toto řešení, vedoucí k samostatnosti dítěte:

Dítě: „…Mami, já si neumím obléknout tričko…“

Máma: „…Ty půjdeš ven nahatá?… Počkám na Tebe venku.“

 Ano, i takhle někteří z nás vychovávají svoje děti. Za dobu své praxe a sbírání zkušeností jsem se naučila, jak s dětmi mluvit a pracovat. Pochopila jsem, že v začátcích potřebují naši pomoc a podporu, aby se mohly stát samostatnými. Oceněním je pro nás radost v dětských očích, eliminace vzdoru, špatných nálad a svoboda pro nás dospělé. Jiná cesta k tomu nevede, ačkoliv to někdy tak vypadá.

Možná vás napadá otázka, jak dlouho zmiňovaný „začátek“ bude trvat? Týdny, možná měsíce. Vy se také nenaučíte uplést svetr za týden. Snažte se pochopit, v jaké situaci se dítě nachází. Jak je pro něj těžké si novou dovednost osvojit. S uvědomováním začněte u sebe.

Chcete začít běhat? Každý den 5 km by mohlo pro začátek stačit, říkáte si. Nikdy předtím jste neběhala. Najednou vyběhnete a zjistíte, že zvládnete jen 2 km. Vzdáte to? Dítě by to nevzdalo. Další den by se pustilo do akce. Tak dlouho by v tom pokračovalo, dokud by nedosáhlo svého vytyčeného cíle. Pokud se i vy rozhodnete, že do toho jdete, bude následovat pár týdnů, možná měsíců poctivého tréninku.

V průběhu vašeho začátku jste také vyvinula úsilí, dala tomu potřebný čas a byla trpělivá. Jednoho dne se z vašich 2 km denně stalo 5 km.  

Vnímejte, co vám chce dítě říct

Nesmírně důležité je při tomto procesu dětem naslouchat. Někdy se ale také přistihnu, jak položím otázku a nedám dětem prostor na odpověď. „Proč jste nedaly mokré oblečení na topení, když jsem vám dala jasné instrukce, co a kam máte pověsit?“ Najednou vidím, jak se mě holčičky bojí. Rády by odpověděly, ale já láteřím.

Bojí se vyslovit tu posvátnou větu: „Anet, my nevíme, jak se to dělá.“ Když jsem si to uvědomila, požádala jsem je o odpověď a dostala přesně tu, kterou jsem očekávala. Holčičky nevěděly, jak na to, a tak nechaly hromadu oblečení v koupelně a odešly. Děti se nezeptají, jak se to dělá, když k tomu nejsou vedeny, nebo když ví, že se na ně budeme za tuto otázku zlobit. 

Co z toho všeho vyplývá?

Nic není samozřejmost, ani samostatnost! 🙂

Chcete se dozvědět víc o tom, jak na samostatnosti nejen vaší, ale také vašeho dítěte zapracovat? Jak ho vést k samostatnosti tak, aby to bylo smysluplné a efektivní? Abyste získaly vysněnou svobodu a čas sama pro sebe na víc? Pojďte se to naučit s manuálem samostatného dítěte.

Pokud potřebujete poradit s oblékáním, mám tu pro vás zbrusu nový online kurz Oblékni své dítě slovy a pochopením. Podívejte se tady.

Mějte se krásně!

Vaše Aneta