Nejdřív kolečko, pak hvězdička: Jak se dítě učí vlastním tempem

Není tajemstvím, že se náš dvou a půlleťák učí rád vlastním tempem – ve všem. A je to tak naprosto v pořádku. Když si chce měsíc pořád dokola opakovat jednu věc, dávám mu k tomu prostor a příležitost objevovat.

Jednou z nových výzev pro nás byla hračka z e-shopu Dvě děti. Ráda bych hned na začátku zmínila, že se občas setkávám s rodiči, kteří jsou smutní (a možná i trochu zklamaní), že jejich děti nepracují s pomůckou přesně tak, jak se předpokládá. Jenže právě to „dělám to jinak, než píšou v návodu“ bývá pro děti často to nejzajímavější.

Kde dospělý vidí návod, tam dítě vidí výzvu

A přesně tak to bylo i u nás doma. Theodor miluje vhazování, proto jsem mu tuto hračku vybrala. Cokoliv a kamkoliv jde vhodit, náš syn je u toho první a v ideálním případě odchází poslední. Dokáže strávit dlouhé minuty tím, že něco vkládá, vysypává a znovu vkládá. Má to pro něj jasný řád, dává mu to jistotu – a hlavně je u toho ten správný zvuk, který je pro něj při objevování klíčový.

Když jsem krabici otevřela, koukal jako vždycky zvědavě. Ten jeho pohled znám. Takové to tiché „co to je… a co s tím můžu dělat?“ Bylo mi jasné, že nebude hned třídit tvary ani se snažit je zasunout na přesné místo. Našel si kolečka, nastřádal si je do hrsti a šel na věc. „Hopí,“ zaznělo, když vsunul první kolečko do otvoru, a usmál se, jakmile dopadlo na dno.

V tu chvíli si znovu uvědomím, jak moc se dětský pohled liší od toho našeho. My dospělí vidíme edukativní hračku na jemnou motoriku, logiku, barvy a koordinaci ruka–oko. Dítě vidí možnost něco někam dát. A našemu Theodorovi to zatím úplně stačí!

Přitom právě v tomhle „obyčejném“ zkoušení se děje všechno podstatné – uchopuje, vkládá, porovnává, zkouší a tím si přirozeně buduje přesně ty dovednosti, které má hračka rozvíjet.

Vložit, slyšet, vysypat: Rytmus, který dává smysl

Pak přišel moment, který rozhodl o tom, jestli se k nejnovějšímu přírůstku bude vracet. Zjistil, že to uvnitř chrastí! Když hračka reaguje, jako by mu říkala: jsme tady, hraj si se mnou. A hlavně – jde to zase vysypat ven. Najednou to nebyla vkládačka, ale proces. Vložit – slyšet – vysypat – znovu vložit. Přesně tohle opakování dávalo jeho světu smysl. A mámu u toho hraní ani na vteřinu nenudilo. 🙂

Kartičky, které jsou součástí balení, zůstávají zatím stranou. A je to tak v pořádku. Až překlene fázi vhazování, ráda mu je přidám. Jsou skvělé na soustředění a uvažování, kdy děti doplňují chybějící části podle zadání. Ale všechno má svůj čas.

Teď byl nejdůležitější zvuk, pohyb a rytmus. I to je vlastně odpověď na častou otázku, jestli má smysl kupovat edukativní hračky – má, ale ne proto, aby dítě hned plnilo zadání z krabice. Spíš proto, že nabízí více možností a „roste“ postupně s tím, kde se dítě zrovna nachází.

Od jistoty k novým výzvám

Najisto šel Theodor po kolečku. To zná, to umí. Vhazoval ho znovu a znovu, doprovázel to svým „hopí“ a ujišťoval se, že má situaci pevně pod kontrolou. Jako pedagog i máma tyhle momenty miluju. Dítě nezačíná tím, co je pro něj těžké, ale staví na tom, co už bezpečně zvládá.

Z pohledu vývoje není u malých dětí fascinace zvukem a vhazováním žádná náhoda. Nejde jen o samotný efekt dopadu, ale o hluboké objevování principu příčiny a následku. Dítě zkouší, jaký pohyb musí jeho ruka udělat, jakou sílu musí vynaložit a co se stane v momentě, kdy dřívko pustí. Tím si mimoděk procvičuje koordinaci celého ramene, lokte i zápěstí. Uvolněné zápěstí je přitom přesně tím klíčovým stavebním kamenem, na kterém později stavíme správný úchop tužky i plynulé psaní. Když tedy dvouleté dítě dokola háže předměty do tmy krabičky, ve skutečnosti trénuje základní motorické obvody svého mozku.

Jakmile si kolečko dostatečně zažil, přešel na další tvary. Ne proto, že bych mu ukázala jak, ale protože na to byl sám připravený. První přišla na řadu hvězdička – možná proto, že po jistotě s kruhem chtěl zkusit tvar, se kterým se ještě nepotkal.

Po chvíli už to nebyla jen vkládačka, ale náklad, který pečlivě naložil do dřevěného vozíku za traktorem a vozil po celém bytě. Z dítěte byl najednou nakladač a vykladač. A nakonec samozřejmě nechyběla ani zkouška zvuku při dopadu dřeva přímo na podlahu. Tu u nás musí podstoupit snad každá hračka – a musím zaklepat, že tenhle kus dřeva vydrží fakt všechno.

Celé to trvalo zhruba půl hodiny. Třicet minut soustředěné hry, kdy si jel podle vlastních pravidel. A co je pro mě nejdůležitější – vrací se k ní i dál. Ne z povinnosti, ale protože ho to jednoduše baví.

Pohledem speciální pedagožky: Proč má variabilita smysl

Když se na hračku podívám optikou speciální pedagožky, dává mi obrovský smysl svou variabilitou. Není to pomůcka s jediným správným řešením. Má vysouvací víko, různé otvory, boční strany pro třídění a kartičky, které postupně zvyšují obtížnost. Dnes je to o vhazování, zítra o tvarech a za pár měsíců o barvách nebo prvních úkolech.

Své místo by si tato pomůcka našla i u paní učitelek ve školce. Z praxe si pamatuji, že geometrické tvary umí děti někdy potrápit – a není nic lepšího, než si je nejdříve poctivě osahat, propojovat zrak, hmat i sluch a prostě si s nimi pohrát.

V poradně se mnou rodiče často sdílejí obavu, že když dítě hračku nepoužívá „správně“, investice do ní neměla smysl. Vždy je ale uklidňuji – smysluplná hračka není ta, u které dítě sedí jako za školní lavicí. Je to ta, která mu nabídne dostatek podnětů pro jeho vlastní objevování. Ať už zrovna trénuje trpělivost při trefování do přesného výřezu, nebo testuje nosnost svého traktoru, obojí má pro jeho rozvoj obrovskou hodnotu.

Naše motorická vkládačka teď není o dokonale roztříděných tvarech. Je o zvuku, pohybu, zkoušení a objevování vlastních hranic. Ta fáze barev a pravidel jednou přijde. Zatím ho ale nechávám přesně tam, kde je – protože právě tam se učí nejvíce a úplně sám.

Máte doma také malého objevitele, který si u hraček rád tvoří vlastní pravidla a zkouší, co všechno vydrží? Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů, jaké fáze u vkládaček baví vaše děti nejvíce.

Článek vznikl ve spolupráci s e-shopem Dvěděti.cz. Výběr hračky i všechny uvedené zkušenosti vycházejí z našeho skutečného domácího testování a z mé profesní praxe předškolní a speciální pedagožky.

Vaše Aneta | Rodičovská poradna