Když se soustředí, kamarád musí počkat (Recenze hračky)

Naše zkušenost s Puzzle – Počítání se zvířátky

Když je batole zapálené do logické práce, nezná kamaráda. O tom, jak mě dvouletý Theodor překvapil svými matematickými hony a proč se můj pohled na minimalistické Montessori pomůcky začíná trochu měnit.

Pamatujete si na dobu, kdy bylo vašemu děťátku kolem jednoho roku? Já ano. Jako speciální pedagožka jsem v té době úpěnlivě vyhledávala ty nejjednodušší, vizuálně čisté Montessori pomůcky. Chtěla jsem, aby Theo nebyl rušen barvami, přemírou vjemů a množstvím prvků. Jedna krabička, jeden vhazovací váleček a dost. Jenže teď jsou Theodorovi dva roky a mně občas padá brada z toho, jak moc batolata milují čistou, logickou práci. Začínám čím dál víc oceňovat víceúčelové hračky, které v sobě skrývají několik vývojových úrovní najednou. Hračky, kde dítě začne tím, co už bezpečně umí, a když to zvládne, hračka mu plynule nabídne novou dovednost – třeba barvy, zvířátka nebo počítání.

Přesně takovým objevem je pro nás Dřevěné puzzle s čísly a přírodou. Když mi tahle krabička přistála doma, říkala jsem si, jestli to na Theo nebude moc složité – přece jen je to 20 dílků, ze kterých se skládají dvojice (podkladový čtverec a vkládací číslo). Theodor mě ale rychle vyvedl z omylu.

První kontakt: Hned na věc

U nás doma to většinou probíhá tak, že nové věci nejdřív v klidu nachystám a naaranžuji. Tentokrát to ale bylo jinak. Puzzle jsem prostě jen vybalila z přepravního obalu a položila krabici na zem. Theo okamžitě přiběhl, začal ji zkoumat a dožadoval se otevření. Jakmile dřevěné dílky vysypal, čekala jsem, že je začne bezhlavě rozhazovat. K mému velkému překvapení se na ně ale s naprostým klidem vrhl a začal je skládat vedle sebe.

Jedinou jeho předchozí zkušeností byly velké pěnové puzzle na podlaze. U těchto dřevěných hned pochopil, jak do sebe výřezy zapadají. Jen jsem na něj koukala a nestačila se divit. Jakmile pospojoval podkladové dílky, pustil se do vkládání samotných čísel. Theo je totiž na čísla extrémně fixovaný a vyhledává je všude. U téhle činnosti vydržel sedět a plně se soustředit celých dvacet minut, což je na jeho věk neskutečný výkon.

Výzva s nekonečným hadem

Samozřejmě se to neobešlo bez drobných batolecích zádrhelů. Protože Theo skládal puzzle jako řadu, měl přirozenou tendenci stavět jednoho dlouhého, nekonečného hada. Jenže tohle puzzle je vymyšlené tak, že se skládá do dvou řad nad sebou (od 1 do 5 a od 6 do 10).

Pro jeho logickou mysl bylo v tu chvíli hrozně těžké pochopit, proč ten had nemůže pokračovat dál rovně do chodby, ale musí se pod pětkou zlomit a běžet pod tím. Sledovala jsem, jak mu to šrotuje v hlavičce. Do skládání jsem mu nezasahovala, jen jsem občas vizuálně ukázala, kde řada končí. Je fascinující vidět, jak děti bojují s prostorovým uspořádáním a jak moc je to nutí přemýšlet jinak než dosud.

Když se soustředím, neznám kámoše!

Během testování k nám přišel na návštěvu mladší kamarád, kterému ještě nebyly dva roky. Představa to byla sice hezká, že si s puzzle pohrají spolu, ale realita v obýváku vypadala úplně jinak. Theodor se v najednou proměnil ve strážce svého teritoria. Když je zapálený do práce a potřebuje se soustředit, prostě nezná bratra (zatím žádného nemá), natož kámoše.

Odháněl malého návštěvníka pryč a nekompromisně ho posílal k jiné pomůcce (shodou okolností k věži od 2Kids Toys, o které jsem vám psala minule). Skládačku si prostě chtěl dokončit sám a nechtěl, aby mu do jeho matematického řádu někdo sahal. Pro mě jako mámu to byla jasná zpráva – tato pomůcka pro něj v tu chvíli nebyla společnou hrou, ale hlubokou individuální prací, kterou si potřeboval prožít sám od začátku do konce.

Obrázky počkají, teď vládne logika

Možná si říkáte, jak Theo reagoval na ty ilustrace žabiček, motýlků nebo veverky se žaludy. Odpověď je jednoduchá: Nijak. Zvířátka ho v téhle fázi vůbec nezajímala a úplně je ignoroval. Theo totiž momentálně patří mezi batolata, která zatím nemají velkou potřebu ústně se vyjadřovat a komunikovat, takže jeho mluvní projev je velmi omezený. Z toho důvodu ho vizuální příběhy zvířátek zatím nechávají chladným.

A víte co? To je naprosto v pořádku. Přesně v tomhle se ukazuje výhoda hračky, která roste s dítětem. Teď Theo využívá její logickou a motorickou úroveň – vnímá tvary, zámky puzzle a symboly čísel. Až se jeho vývoj posune směrem k řeči, přirozeně přejdeme k počítání motýlků, hledání žaludů a povídání o přírodě. Ta hračka v pokojíčku nezestarne, jen se změní způsob, jakým ji používáme.

Moje ukládací Montessori okénko

Abychom podpořili smysl pro řád (který je pro děti v tomto věku klíčový), po skončení hry jsem puzzle nenechala jen tak v původní krabici. Vzala jsem nízkou obdélníkovou krabičku a pomůcku do ní uspořádala tak, aby byla pro Theodora přehledná.

Dala jsem pěkně na jednu stranu podkladové čtverce na sebe a na druhou stranu mističku s čísly. Theo tak hned při pohledu do krabičky vidí strukturu práce: “…nejdříve musím poskládat velké díly k sobě a teprve potom můžu vyhledávat a vkládat správná čísla.” Tento vizuální řád dětem pomáhá v orientaci i samostatném uklízení.

Praktický návod: Jak s puzzle pracovat v průběhu času

Pokud máte doma batole kolem dvou let, tahle pomůcka vám doma vydrží opravdu dlouho. Tady je návod, jak její potenciál dávkovat postupně:

• 1. Fáze: Motorický trénink (od 2 let): Neřešte čísla ani počítání. Nechte dítě jen objevovat, jak do sebe ty dřevěné zámečky zapadají. Klidně mu ze začátku pomozte držet směr řady, ať z toho není nekonečný had.
• 2. Fáze: Svět symbolů (kdykoliv nastane zájem o čísla): Vkládání čísel do vyřezaných otvorů. Dítě se učí čistě vizuálnímu vnímání tvaru daného čísla (že trojka má bříška a jednička je rovná čára).
• 3. Fáze: Spojení čísla a množství (cca od 2,5 do 3 let): Teprve tady nastupuje ta pravá matematika. Ukazujeme si, že číslo 9 znamená, že musíme prstem spočítat přesně 9 žaludů u veverky. Dítě začíná chápat vztah mezi symbolem a realitou.
• 4. Fáze: Rozvoj řeči a postřehu: Hledání detailů na obrázcích. „Kde bydlí žabičky? Kolik letí motýlků?“ Perfektní pro rozvázání jazyka a trénink pozornosti.

Závěrem

Dřevěné puzzle s čísly mě utvrdily v tom, že investice do kvalitního dřeva se vyplatí. Čtverce jsou pevné, stabilní a krásně voní. Když vidím, jak moc Theo u této práce vyrostl a jak ho baví překonávat ty logické výzvy, mám obrovskou radost.

Pokud hledáte pro své děti něco, co je hned neomrzí a co bude tiše a smysluplně čekat na každou další etapu jejich vývoje, tohle puzzle najdete na e-shopu Dvedeti.cz. Za mě je to přesně ta pomůcka, která do dětského světa přináší klid, soustředění a opravdovou radost z vlastního úspěchu.

Máte doma taky malé matematiky, kteří raději zkoumají tvary a čísla, než aby si povídali se zvířátky? A jak vaši prcci zvládají sdílení hraček s kamarády – jsou to spíš pohodáři, nebo nekompromisní šéfové herny jako Theo? Napište mi do komentářů, moc ráda si vaše příběhy přečtu!

---

Tento článek vznikl v rámci spolupráce s e-shopem Dvedeti.cz. Výběr pomůcky i její hodnocení vychází z mé osobní zkušenosti mámy a odborného pohledu speciální pedagožky se zaměřením na samostatnost a zdravý vývoj dítěte.

Vaše Aneta