Proč děti kreslí po zdech? Možná jim jen chybí správné místo

Nikdy bych nečekala, že mě obyčejná dřevěná tabule naučí dvě věci. Tou první bylo, že skládání nábytku opravdu není moje silná stránka. Tou druhou pak to, že někdy dětem nechybí chuť kreslit – jen správné místo, kde mohou tvořit.

Jako máma a speciální pedagožka se v rodičovské poradně často setkávám s otázkou, jak děti motivovat ke kreslení. Mnoho rodičů si dělá starosti, že jejich dítě nechce malovat, nevydrží u papíru ani pár minut nebo raději kreslí po nábytku a zdech než do omalovánek. Jenže z mé zkušenosti problém často neleží v dítěti. Leží v prostředí, které jsme mu připravili nebo možná spíš ne-připravili.

Když se mi do rukou dostala oboustranná magnetická tabule od 2Kids Toys, těšila jsem se hlavně na to, jak ji vyzkouší Theodor. Jsou mu dva roky a poslední měsíce je ve fázi, kdy by nejraději kreslil úplně všude. Fixy jsme doma postupně začali schovávat, protože papír byl vždy až druhou volbou. První byly stoly, podlaha nebo cokoliv jiného, co zrovna našel. Ostatně právě o tom jsem kdysi psala samostatný článek – proč děti kreslí po zdech. Proto jsem byla sama zvědavá, jestli ho tabule vůbec zaujme.

Musím se ale přiznat ještě k jedné věci. Nejdřív jsem ji totiž musela složit, a jak se ukázalo, konstrukční typ opravdu nejsem. 😀

Po několika minutách přemýšlení, kam který díl vlastně patří, jsem se sama sobě musela smát. Člověk má někdy pocit, že po dvou letech na mateřské zvládne úplně všechno. Ale je potřeba si přiznat, že s dítětem leckteré dovednosti získáte a jiné jakoby se někam vytratily. No, nevadí. Pojďme dál.

Když byla tabule konečně připravená, odnesla jsem ji na naši terasu. Nové pomůcky se snažím Theodorovi vždy představit v klidném prostředí, kde ho nic dalšího neruší. Nechci, aby ležely uprostřed hromady hraček. Potřebuji, aby měl možnost opravdu objevovat.

Přizvala jsem ho k sobě. Podíval se a koukal. A… vlastně ho nijak zvlášť nezaujala. Na malou chvíli jsem si pomyslela, že jsem se při výběru možná netrefila.Pak jsem ale vzala do ruky mazací fix. A během jediné vteřiny bylo všechno jinak. Jak jsem psala v úvodu – Theodor miluje fixy.

Když dítě nečeká na hračku, ale na příležitost

Jakmile pochopil, že se na tabuli opravdu může kreslit, úplně se rozzářil. Vzal fix do ruky a bez jediného zaváhání udělal první čáru. Přesně přes logo výrobce v levém dolním rohu. Přiznávám, že první myšlenka byla čistě praktická. „Výborně. Na propagačních fotkách bude hned první den počmáraná.“ Jenže pak mě napadlo něco mnohem důležitějšího. Přesně takhle to má být. Pomůcky nejsou od toho, aby zůstaly krásné. Jsou od toho, aby na nich bylo vidět, že dítě opravdu pracovalo.

Theodor začal kreslit dlouhé čáry přes celou tabuli. Smál se, střídal ruce, dělal tečky, chvíli jen pozoroval stopu fixu a pak pokračoval dál. Byl doslova ve svém živlu. Nepotřeboval ode mě žádné zadání ani návod. Stačilo mu dát prostor.

A právě to je něco, co bychom jako dospělí měli dětem dopřát mnohem častěji.

Děti nepotřebují kreslit správně – potřebují kreslit svobodně

Ve své poradně často slýchám věty jako: „On ještě neumí nakreslit kolečko.“ „Pořád jen čmárá.“ „Kreslení ho vůbec nebaví.“ Jenže dvouleté dítě ještě neřeší, jestli kreslí hezky. Jeho mozek řeší úplně jiné věci. Jak silně zatlačit. Jak dlouhou čáru zvládne udělat. Co se stane, když změní ruku. Jaký pohyb musí udělat rameno. Kolik síly potřebuje zápěstí. Právě proto jsem během Theodorova kreslení nesledovala obrázek, ale jeho tělo.

Pozorovala jsem, jak přirozeně střídá pravou a levou ruku. Ano, přiznávám, jako mámu mě to občas trochu znervózňuje. Člověk už by rád věděl, jestli bude pravák, nebo levák. Jenže ve dvou letech je střídání rukou naprosto běžnou součástí vývoje a není potřeba dítě do ničeho tlačit.

Zároveň jsem sledovala tlak na fix, koordinaci oko–ruka, stabilitu trupu i plánování pohybu. To všechno jsou nenápadné dovednosti, které tvoří základ budoucí grafomotoriky a psaní. Dítě si přitom myslí, že si jen kreslí. Mozek ale odvádí obrovské množství práce.

Křída není totéž co fix

Po nějaké době jsem tabuli otočila na druhou stranu a nabídla Theodorovi křídy. Ty má rád úplně stejně jako fixy, ale evidentně ne na tabuli. První tah nesměřoval na ni, ale automaticky začal kreslit na zem. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak silně si děti spojují jednotlivé materiály s prostředím, ve kterém je běžně používají. Křída pro něj znamenala chodník nebo terasu.

Chvíli mu trvalo pochopit, že tentokrát může kreslit na černou tabuli před ním. Za několik minut už byla celá plocha plná čar a teček. Nakonec ale vyhodnotil, že křídy ho na tabuli zase tolik nebaví a vrátil se zpátky k fixům.

Největší úspěch? Obyčejná houbička

Kdybych měla tipovat, co bude Theodora bavit nejvíc, pravděpodobně bych řekla samotné kreslení. Mýlila jsem se. Stejnou radost mu udělalo i samotné mazání. Houbičku držel po svém, občas úplně obráceně, ale s obrovským zaujetím sledoval, jak jeho obrázky mizí. Miluju to jeho “haha, hahaha,” když se lišácky směje, jakmile mu něco jde dobře a cítí, že je to “lumpárna.” Neměla jsem to srdce mu vysvětlovat, že to maže sám sobě a ne mně. 😀

Možnost opakovaně tvořit bez obavy z chyby považuji za jednu z největších předností mazací tabule. Dítě nemusí řešit, že se něco nepovedlo. Prostě pokračuje dál.

Když dítě využije pomůcku úplně jinak

Velkou pozornost upoutala také odkládací police. Jenže ne tak, jak by člověk čekal. Theodor si úplně sám přinesl malou židličku, posadil se a vytvořil si pracovní místo přesně podle svých představ. Několik minut přemýšlel, jak to udělat, aby se mu pod tabuli vešly nohy. Pozorovala jsem ho a čekala, co vymyslí. Nakonec došel k závěru, že poličku dá pryč, protože narušovala jeho pohodlí.

Právě v takových chvílích si znovu připomínám, že naším úkolem není dětem všechno organizovat. Někdy stačí ustoupit o krok zpět a nechat je hledat vlastní řešení.

Proč děti potřebují kreslit ve stoje

Možná vás překvapí, že velká svislá plocha není důležitá jen proto, že děti baví. Při kreslení ve stoje dítě zapojuje střed těla, ramena i lopatky. Pohyb vychází z celé paže, nikoliv jen z prstů. Posiluje stabilitu trupu, rozvíjí koordinaci oko–ruka a přirozeně se připravuje na budoucí psaní. Právě proto se často stává, že děti vydrží u tabule mnohem déle než u papíru položeného na stole.

A přesně to se stalo i u nás. Měla jsem obavu, že ho tabule po pár minutách omrzí. Místo toho u ní vydržel téměř půl hodiny, což je na dvouleté dítě opravdu dlouhá doba soustředěné práce. A co mě překvapilo ještě víc? Od té doby se k ní vrací každý den! Dokonce častěji než k televiznímu ovladači, se kterým dříve přicházel, když chtěl pustit pohádku. To považuji za nejlepší hodnocení celé pomůcky.

Praktický návod: Jak tabuli využít podle věku dítěte

1. Fáze: Volné čmárání (cca od 18 měsíců)
Nechte dítě dělat dlouhé čáry, tečky a velké tahy. Neopravujte úchop ani výsledný obrázek. V tomto období je nejdůležitější radost z pohybu.

2. Fáze: Objevování různých materiálů (cca od 2 let)
Střídejte mazací fixy a křídy. Dítě přirozeně poznává rozdíly mezi jednotlivými povrchy a učí se přizpůsobovat svůj pohyb.

3. Fáze: Společné kreslení (cca od 2,5 roku)
Kreslete jednoduché cesty pro autíčka, sluníčka, první tvary nebo čísla. Nechte dítě vést aktivitu a pouze se připojte.

4. Fáze: Magnetická strana (cca od 3 let)
Přidejte magnetická písmena, číslice nebo obrázky. Tabule se stává výbornou pomůckou pro rozvoj řeči, předmatematických představ i fantazie.

Závěrem: Možná děti nekreslí po zdech proto, že zlobí

Po několika týdnech používání této tabule jsem si znovu uvědomila jednu důležitou věc. Možná děti nekreslí po zdech proto, že neposlouchají. Možná jen hledají dostatečně velkou svislou plochu, na které jejich tělo může dělat přesně to, k čemu je vývojově připravené. Oboustranná magnetická tabule od 2Kids Toys se u nás nestala jen další hračkou. Stala se místem, kam se Theodor každý den vrací. Kde může tvořit, experimentovat, mazat, začínat znovu a především pracovat úplně samostatně.

A právě takové pomůcky mám jako máma i speciální pedagožka nejraději. Nejsou to hračky, které dítě zabaví na chvíli. Jsou to pomůcky, které podporují jeho přirozenou kreativitu, soustředění a chuť objevovat svět vlastním tempem.

Celou nabídku dřevěných pomůcek včetně této oboustranné magnetické tabule najdete na e-shopu Dvěděti.cz. Výběr pomůcky i její hodnocení vychází z mé osobní zkušenosti mámy a odborného pohledu speciální pedagožky se zaměřením na podporu samostatnosti a zdravého vývoje dítěte.

Máte doma také malého umělce, který nejraději tvoří všude možně, jen ne na papír? Nebo jste zjistili, že správná pomůcka dokáže proměnit obyčejné čmárání v půlhodinu soustředěné práce? Budu moc ráda, když mi své zkušenosti napíšete do komentářů.

---

Článek vznikl ve spolupráci s e-shopem Dvěděti.cz. Výběr hračky i všechny uvedené zkušenosti vycházejí z našeho skutečného domácího testování a z mé profesní praxe předškolní a speciální pedagožky.

PaedDr. Aneta Münzberg (Štěpánková) | Rodičovská poradna