Bojím se, že nezvládnu vychovat samostatné dítě

„Jsem máma, ne průvodkyně a nezvládnu to jako ona…,“ řekne si určitě spousta z vás, i když to s cestou k samostatnosti svého dítěte myslíte vážně.

Kdo ale chce, hledá výmluvy a kdo opravdu chce, hledá důvody. Pokud tedy hledáte důvody, proč být laskavou průvodkyní, která ví, jak vychovat samostatné dítě, tak jste na správné cestě.

Pojďme tedy do akce, která brzy přinese ovoce (v našem případě samostatné děti). 🙂

Strach je přirozená součást každé z nás

Je naprosto v pořádku, že vás na začátku cesty provázejí nepříjemné pocity. Vzpomeňte si, když vaše dítko přišlo na svět. Byla tam radost, ale i obavy, zda budete dobrou mámou. Strach je přirozený.

I já jsem se potýkala s nepříjemnými pocity v mojí hlavě. V praxi jsem viděla úspěšné učitelky a mámy, které mi s nadšením vyprávěly, jak se jejich dítě umí samo najíst, napít, prostřít stůl, obléknout se a zapnout si bundu. Také mi to přišlo jako něco neskutečného a měla jsem strach, že to nedokážu.

Stejně jako kdysi mě, tak i vám se teď zdá, že se jedná o něco nedosažitelného. Nedosažitelnost je však jen ve vaší hlavě. Všechny začátky jsou těžké a nezáleží na tom, jestli jste učitelka nebo milující máma.

I já jsem si jako učitelka musela projít kamenitou cestou k vysněnému cíli a samostatnosti dětí. Dnes můžu říct, že jsem šťastná učitelka, která dokáže budovat v dětech samostatnost od prvního dne. Nehraje roli, jestli dítě znám několik týdnů, nebo pár hodin. Jednoduše vím, jak na to.  

Pokud jste začaly propadat panice, že v tom musí být nějaký háček, tak není. I vy můžete začít s budováním samostatnosti u vašeho dítěte, a to hned zítra. Samozřejmě s citem a laskavostí. Pokud na něj nastoupíte se slovy: „Tak, od zítra budeš dělat všechno sám/sama.“ rozhodně u něj nepochodíte.

A co si budeme povídat… u dětí slovo „samostatnost“ nestačí jen vyslovit. Ve většině případů vám ani nebudou rozumět. Potřebují si to doslova osahat a prožít. Na to většina z nás zapomíná. Pokud se tím budete řídit, zvládnete samostatnost u dětí bez větší problémů a HLAVNĚ s lehkostí.

Já tohle nikdy nedokážu…

Tuhle větu znám moc dobře. Když jsem se před pár lety náhodou dostala k práci lektorky, vůbec jsem si nevěřila, že to zvládnu.

Představa, že mi přijde 20-30 dětí na edukační (vzdělávací) program k výstavě, která se týkala umění, mi naháněla strach. Byla jsem přesvědčená, že děti mě nebudou poslouchat a budou neklidné. Nedokážu to… Nedokážu být lektorkou. Za 90 minut přece nezvládnu s dětmi navázat potřebný vztah k tomu, abych je mohla něco naučit.

Kromě toho, že jsem neměla zkušenosti s lektorováním, neměla jsem je ani s uměním. Výstavy jsem nikdy moc nenavštěvovala. STRAŠÁK nebo VÝZVA?

Veřejně se vám přiznám, že tohle byl MŮJ STRAŠÁK

Při každé schůzce s kolegy jsem hledala odvahu, abych jim řekla, že práci lektorky nezvládnu. A v kombinaci s uměním to pro mě bylo nepředstavitelné. Nikdy jsem to ale nevyslovila nahlas. Měla jsem strach z jejich reakcí. Ze strašáka se tak stala výzva.

Teprve po šesti měsících jsem konečně cítila, že vím, jak připravit edukační (vzdělávací) program. Mohla jsem to tenkrát vzdát hned na začátku, ale dala jsem tomu šanci, zabojovala a dnes úspěšně lektoruji komentované procházky výstavami pro děti a také vlastní metodu Angličtina Montessori cestou.

Na začátku máme všichni strach z neúspěchu. Někdy to dokonce svádíme na druhé, v našem případě na děti: „Moje děti na to nejsou stavěné, vidím to na nich, že to s nimi nepůjde.“

I já jsem si tohle mohla říct, ale neřekla. Je totiž velký rozdíl učit stejné děti několik let ve školce a učit děti, které vidíte poprvé. Nehledě na to, že je musíte zaujmout „na první dobrou“, aby s vámi chtěly následujících 90 minut sdílet radost z učení.

Dnes jsem šťastná, když mohu provázet 15 dětí výstavou, komentovat díla a tvořit s nimi přímo ve výstavě. Rodiče nás tiše pozorují a možná přemýšlejí, proč je jejich dítě tak klidné a soustředěné, když mě vidí poprvé v životě.

Rozhodněte se teď, že to zvládnete

V budování samostatnosti u dětí je to stejné. Rozhodnutí, že jste máma, která to nezvládne, je v určitém ohledu mnohem jednodušší, protože když to vzdáte, nemusíte nic dělat.

Já vám chci ale ukázat, jak naučit vaše dítě samostatnosti, abyste potom nemusely OPRAVDU nic dělat (mám na mysli poskakování kolem dítěte) a získaly tolik vytouženou svobodu a pár minut denně samy pro sebe.

Tak co říkáte, jdete do toho se mnou? Pokud ano, napište mi do komentářů ať vím, na koho se můžu těšit!

Mějte se krásně.

Vaše Aneta