Hračka, která batolatům (ne)dává smysl

Žijeme v přehlceném světě, ve kterém se výrobci hraček předhání, kdo uvede na trh víc barevný a hrací produkt pro děti. Jako rodiče tyto předražené hračky kupujeme. Zahrnujeme nimi své děti s pocitem, že to bude (podle televizní reklamy) to nejlepší, co jim můžeme koupit. Očekáváme, že je hračka něco naučí.

Dítě do tří let má ale na základě přirozeného vývoje předurčeno, co se má učit a trénovat. Takovým příkladem je chůze a mluvení. Dítko tedy cíleně posiluje mluvidla a svaly na nohou.

Stejným způsobem se snaží posilovat i v dalších oblastech svého vývoje. Děti vidí, že vše, co k jejich rozvoji potřebují, je přirozeně obklopuje a mají to na dosah ruky.  Malým zvídavým rukám ale brání ty naše. Myslíme si, že nic z toho, co používáme my, do jejich rukou nepatří, a tak je zahrnujeme drahými a nevkusnými plasty, kterým se říká hračky.

Také já jsem v minulosti děti zahrnovala spoustou hraček, protože jsem byla přesvědčená, že je dokáží naučit mnohem víc, než já jako člověk / učitelka. Když jsem ale objevila kouzlo Montessori pedagogiky a vydala se do hloubky dětských duší, vše se změnilo. Co jsem zjistila?

Učení vs. neúspěch

Jakmile dítěti dáme hračku, která ho má něco naučit, musíme vědět, zda hračka respektuje jeho senzitivní a vývojové období. Pokud ne, dochází u něj k prvním pocitům neúspěchu. V tomto článku bych vám chtěla představit hračku, která dětem (ne)dává smysl a přesto jí máme téměř všichni doma.

Je v pořádku, jestli jste to do teď jako máma viděla jinak. V knihách a na internetu je spousta návodů, jak vychovávat a vzdělávat děti, ale v žádných se nepíše, jak a proč se při výchově dívat na svět očima dítěte. Jen tak ale můžeme vychovat zvídavé a samostatné dítě. Jiná cesta k tomu nevede.   

Většinu rodičů tato hračka zaujme na první pohled. Je určená k učení základních barev, geometrických tvarů a k orientaci v prostoru. Čím více prvků obsahuje, tím lépe, říkáme si. Ono je to ale přesně naopak. Čím méně toho hračka má, tím větší je pravděpodobnost, že se dítě bude rozvíjet tím správným směrem. Barevná hračka s mnoha dalšími prvky způsobí v dětské hlavě zmatek, dítko je přestimulované a zažívá první neúspěchy.

Ve věku 1-2 roky má batole senzitivní období na VKLÁDÁNÍ. Cíleně se tedy zaměřuje na aktivity, kde může dávat něco někam. Tato hračka ho zaujme na první pohled, protože vidí možnost trénovat zmiňovanou dovednost.

V přirozeném a vytouženém vkládání mu ale stojí dvě překážky. Tvary, přes které nemůže kostičky vložit do otvorů a barvy, kterého ho vůbec nezajímají. Avšak my jako rodiče se snažíme u dítěte sedět a jednotlivé barvy pojmenovávat, čímž mu narušujeme jeho osobní prostor pro práci.

Dítě nechápe, proč dané předměty do otvorů nejdou vhodit, když to vypadá tak nadějně. Opakovaně zkouší a opakovaně se setkává s vlastním neúspěchem. Některé děti hledají cesty, jak úspěchu dosáhnout, a tak jednoduše odklopí víko kyblíčku a vhazují předměty přímo dovnitř.

To se nám rodičům nelíbí, protože se přece hračka nepoužívá a opět dítěti zasahujeme do jeho trénování vkládání a snažíme se, aby předměty vkládaly podle tvaru do správného otvoru. Dítě nemůže nijak urychlit tempo svého rozvoje, a tak ho vaše popisování tvarů a barev nezajímá.

Většina rodin má tuto hračku doma ve věku od narození do 3 let dítěte a čekají na okamžik, kdy ho zaujme. Je zajímavé, že ačkoli tento produkt najdeme v ochodech v mnoha vzhledových obměnách, každý výrobce uvádí jiný věk, pro který je určená. Pro porovnání vám uvedu 3 varianty. Hračka je vhodná od: narození, 6ti měsíců, 12ti měsíců.

Je to jako tvrzení, že jedny a ty samé lyže jen s odlišnými obrázky nebo nápisy jsou vhodné pro děti od 3, 4 nebo 5 let.  Jak je tedy možné, že každý výrobce uvádí něco jiného? Je to jednoduše marketingový tah na vás rodiče, abyste hračku kupovali.

Hračka očima rodičů

Se svolením maminky dvou malých dětí, Jarmily, sdílím její hodnocení hračky. Tímto jí  také děkuji za poskytnutou fotografii hračky pro tento článek.

“Adélce jsou teď 3. Dostala to k 1.narozeninám jako dárek. Už od miminka jí zajímaly vždy hračky, které byly určené pro děti vyššího věku. Hodně dlouho ji trvalo, než se naučila rozeznávat tvary a prostrčit je správnou dírkou. Řekla bych tak tři čtvrtě roku. Hrály jsme si s tím téměř denně. Místo toho, aby prostrčila tvar správnou dírkou, nadzvedla víko a hodilo to do kyblíku. Docela rychle se naučila poznat, které tvary jsou stejné, a které mají i stejnou barvu. Ale nechtěla prostě přemýšlet nad tím, kudy to má prostrčit. Vždycky vyzkoušela všechny dírky několikrát, než se jí to povedlo. Taky jsme z těch tvarů stavěly komíny.”

Jak to vidí batole

Dítě není v jednom roce schopné pojmout tolik vjemů najednou. Na hračce hledá to, co ho v daném období zajímá a v čem vnitřně cítí, že se má rozvíjet (vkládání). Barva a tvar jsou pro dítě rušivý element. Nechce přemýšlet nad něčím, co ho nezajímá. Chce vkládat, tady a teď.

Po odeznění senzitivního období nebo po zvládnutí vkládání dítě hračku opouští. Možná byste teď řekla, že dítě se k barvám a tvarům s největší pravděpodobností v budoucnu vrátí. Netvrdím, že to tak nebude, ale ve většině případů, dítě v době, kdy ho začnou zajímat barvy a tvary je již za hranicí třetího roku života a kvůli osvojené dovednosti vkládání se k hračce spíše nevrátí.

Pokud vaše ratolest staví z tvarů komíny, je to také v pořádku, ale lepší by byly obyčejné jednobarevné kostičky, kde nebudou dítě rušit barvy. Dítě u této činnosti vědomě posiluje pokládání kostek na sebe. Postupně se zdokonaluje i přesnost a soustředěnost. Opět – tvary, barvy a počty ho nezajímají. Nenarušujte samostatnou činnost dítěte zbytečnými otázkami.

Děti vidí v činnostech, které si samy vyberou velký potenciál a dokážou samy vyhodnotit jejich pokroky. Pokud hračka není přizpůsobená věku, dítě se neučí přirozenou cestou zdolávat překážky vedoucí k úspěchu, ale zažívá opakovaný neúspěch. Začne se vztekat. 

Je to jako kdyby dítě chtělo čmárat (psát) a vy jste mu dala linkovaný papír. Začne čmárat všude po papíře. Linky jsou jen rušivým elementem a dítě neví, proč tam jsou ani k čemu slouží. Vy jste si ale možná představovala, že bude jeho smyšlené písmo psát přímo na linky.

Někteří rodiče mají pocit, že hračka funguje na principu 3 v 1 aneb proč kupovat zvlášť hračku na barvy, geometrické tvary a vkládání, když mohu mít jednu a ušetřím na tom peníze?

Jak jsem výše zmiňovala, dítě je přestimulované a výsledný efekt nulový. Nehledě na to, že následně čelíte vzteku a špatným náladám vašeho dítěte, které jsou způsobené nevhodně zvolenou hračkou.  Méně je někdy více.

Pomůcku na vkládání si vytvořte doma

Pokud byste senzitivní období na vkládání chtěla podpořit, ale nevíte jak, stačí dítě pozorovat a dát mu to, po čem přirozeně touží.  Nebo mu snadno a levně vytvořit pomůcku, která ho bude zajímat a naplňovat. Jednoduchá a efektivní, to bude vaše heslo. 

Na fotografii výše máte ode mě jeden tip. 🙂

Jakmile si všimnete, že dítě již o vkládání nejeví zájem, budete vědět,  že si dovednost perfektně osvojilo a je připravené se posunout na další metu v jeho vývoji.

Jestli se vám článek líbil a chtěli byste se o hračkách, jejich organizaci a úklidu dozvědět víc, ráda si s vámi popovídám.

Nakonec bych vám ráda napsala, že pokud řešíte problém s množstvím hraček v pokojíčku a nepořádkem, který byste rádi vyřešili jednou provždy, mrkněte na moje video Proč nefungují krabice na hračky, najdete ho v eBooku Upravujeme pokojíček pro podporu samostatnosti dětí. 

A pokud byste se rádi dozvěděli, jak na trvale uklizený pokojíček, mám pro vás rady a tipy přímo tady.

O svoji zkušenost s touto hračkou se můžete podělit i vy!

Napište mi do komentářů, jak si s ní vaše dítě hrálo, a jak jste to jako máma vnímala.

Těším se na vaše zážitky a postřehy.

Mějte se krásně!

Vaše Aneta