Maminka s dítětem

Krátký dopis pro Tebe maminko: Tvoje miminko

Dopis od miminka mamince. Milá maminko, jsem tady. Již nejsem u Tebe v bříšku, ale na světě, ve Tvé náruči doma. Jsem šťastné, že tu mohu s Tebou a svým tatínkem být.

Píšu Ti vzkaz. Doufám, že si ho přečteš a pochopíš, co Ti chci říct. Prosím, čti pozorně a pomoz mi, abych to dokázalo samo, až budu růst.

Rádo bych Ti řeklo, co následující dny budu potřebovat, a jak bych si přálo, aby prostředí, ve kterém budu vyrůstat, vypadalo.

Moje maminko, možná i tatínku, pokud čteš tento dopis a vzkaz. Chtělo bych Ti říct, že se cítím doma moc příjemně, jsem tu chtěno a oba mě milujete. Každý den mě nosíte v náruči, ty mě krmíš a hýčkáš.

Někdy se ale trošku bojím v postýlce, ve které spinkám. Ptáš se proč? Nevidím Tě, když potřebuji.

Kolem mě je spousta polštářků a plyšových hraček a já přes ně nevidím. Nedávej mi tolik hraček do postýlky. Maminko, kde jsi? Buď tu se mnou, já Tě potřebuji. 

Po narození vidím jen černou a bílou barvu. Věcem, které jsou kolem mě vůbec nerozumím. Nerozeznám ještě barvy, a tak nemůžu být tak zvídavé a pozorovat je. Nezaujmou mě. Dej vedle mě třeba černobílé obrázky nebo leporelo (obrázkovou knížku). Moc to ocením.

Kolem mě je spousta polštářků a plyšových hraček a já přes ně nevidím. Nedávej mi tolik hraček do postýlky. Maminko, kde jsi? Buď tu se mnou, já Tě potřebuji.

Nad hlavou se mi cosi točí. Také tomu nerozumím. Prý se tomu říká kolotoč k postýlce.

Je tam na mě spousta barev. Z plyšových hraček vidím jen „zadečky“. Někdy mě to tak nudí, že raději usnu. Jindy mě to na chvíli zaujme, ale ne natolik, aby mě to udrželo spokojené. A tak zase usínám a nebo začnu plakat, protože se cítím bezradně, maminko.

Kdybych mohlo odpočívat na podložce nebo na matraci na zemi, bylo bych moc šťastné. Maminko, zkusíme to? Uvidím tak celičký svět kolem sebe ze široka a ne jenom na šířku laťek. Potřebuji vnímat prostředí kolem sebe a vtisknout si ho do paměti.

Až povyrostu, budu ten nepořádek kolem sebe vytvářet, protože je to tak v pořádku a ty mě pochválíš, je to tak? Jako dítě si po sobě nebudu uklízet hračky, protože nebudu vědět, kam patří. 

Bojím se, že až povyrostu, tak se množství hraček kolem mě navýší. Neumím si představit, co mezi těmi hračkami budu samo dělat. Maminko, já mám strach. Zkusím to, abych Ti udělalo radost. Pohraju si s hračkami, budu se smát, protože cítím, že to tak chceš, ale v hlavičce se mi bude odehrávat neskutečný chaos.

Čím budu větší, tím víc Tě proto budu vyžadovat v pokojíčku, aby sis se mnou hrála a byla se mnou. Získám tak jistotu, že jsem v bezpečí a ty dáš mému hraní směr, který potřebuji.

Hračky všude a nepořádek kolem mě, to je to, o co usiluješ? Chaos a nepořádek je tedy něco, co ode mne budeš očekávat? Dobře, vtiskávám si do paměti. Až povyrostu, budu ten nepořádek kolem sebe vytvářet, protože je to tak v pořádku a ty mě pochválíš, je to tak?

Závěrem Ti chci říct maminko… až povyrostu, chci být samostatné batole a se vším Ti pomáhat. Vím, že to dokážu, ale potřebuji, abys mi na této cestě pomohla.

Nezapomeň se přidat do facebookové skupiny Cesta k samostatnému dítěti a nech se ode mě a od Anety vést.

S láskou

Tvoje miminko

P.S. Pokud Tě zajímá, jak uspořádat správně pokojíček a udržet ho uklizený i po dobu růstu tvého miminka, podívejte se na můj eBook.

Sedmero uklizeného pokojíčku

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů