“Nepůjčím hračku, je moje!” 

…slyšíte z úst vašeho batolete. Věta je často doprovázena křikem, následně pláčem a hádkami s jiným dítětem.

Každému dospělému vyvstane otázka, proč dítě hračku nechce půjčit a dělá kolem toho takový povyk? Co se v mozku malého „batoláčka“ ale odehrává, na to často neznáme odpověď. 

Tímto článkem bych vám chtěla přiblížit, co vyvolává v dítěti negativní emoce, a proč se tolik snaží svoji hračku ubránit. Nejde zde o vyjádření, zda je půjčování hraček správné či nikoliv, ale pouze o podstatu a vysvětlení, co se v dětském mozku děje, a jak dítě nad situací přemýšlí.

Můžete se totiž snažit sebevíc, ale u dětí v batolecím věku se bude promluva jevit jako neúspěšná… Dítě zkrátka nechce, aby hračku, kterou si vzalo, držel někdo jiný, nebo mu ji dokonce bral. A to i v případě, že mu hračka nepatří. Bezprizorně ležící plyšový medvídek se mu zalíbí a bez ptaní ho bere do ruky – nabývá dojmu, že je a bude už jenom jeho.

Proč ale takový nářek a křik kolem toho, když si jí chce někdo jiný půjčit nebo vzít?

Batole to vidí jinak

Malé děti, konkrétně batolata žijí „tady a teď.“ V jejich věku jde hlavně o strach a zároveň naplnění aktuální potřeby. Jakmile mají něco půjčit, bojí se, že o to přicházejí navždy. Vědí, že druhé batole má stejné potřeby a nutkání hračku vlastnit a nepustit ji už nikdy z ruky. Toto jednání můžeme pojmenovat jako “boj o přežití”.

Děti se rodí do světa dospělých a jejich snahou je chovat se tak, aby přežily. Když si začnou uvědomovat sebe samotné, stanou se z nich „na sebe myslící tvorové.“ Batole si snaží zajistit podmínky pro svoji existenci, a to za každou cenu. 

Jeho jediná obrana, kterou v daném věku zvládne je křik, pláč, bouchání nebo dokonce kousání.

Jen těžko mu vysvětlíme, že se o hračku nemusí bát.  Jeho jediným a jasným cílem je, ubránit to, co v danou chvíli chce a považuje za nezbytné. 

Pochopení a komunikace jako klíč k dětskému srdci

Dětská mysl skýtá mnohá tajemství. Abychom pochopili jejich emoce a potřeby s tím spojené, je dobré zapátrat hlouběji.

Jakou cestou se tedy vydat, abychom získali více informací?

Společně s terapeutkou Kineziologie One brain – Luckou Regenermelovou, jsem si povídala na téma „Hodné dítě a jeho potlačené emoce aneb opravdu je hodné dítě šťastné dítě? a s lektorkou pro rodiče Radkou Schillerovou o „Komunikace s dětmi a jejich emoce.“ 

Přidejte se ke komunitě rodičů, kteří se pravidelně inspirují, vzdělávají a hledají nové cesty pro výchovu svých dětí.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Autorka eBooku Průvodce výchovou zvídavého dítěte od narození do 3 let

Aneta Štěpánková profilová fotografie

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů