Rodičovské předsevzetí a jeho význam

Proč si vlastně jako rodiče dáváme předsevzetí? Často je to o tom, že chceme něco změnit. Výchova a vzdělávání dětí jdou neustále kupředu. Mnohdy hledáme jiné cesty, než ty, které máme zažité z dětství. Lze ale vzorce chování změnit? Ano. A právě proto si často dáváme rodičovská předsevzetí. 

“V novém roce budu svému dítěti více naslouchat, víc ho pozorovat a méně se rozčilovat,” může být jedno z plánovaných předsevzetí. Pokud mě již delší dobu sledujete, možná, že vaše předsevzetí zní třeba takto: “Začnu své dítě vést k samostatnosti. Naučím ho, jak se může zapojit do oblékání, abychom měli pohodové odchody z domova.”

Věřím, že se často setkáváte i s nepochopením od svých rodičů nebo okolí.

Rozhodnutí vs. nejistota

U rodičovského předsevzetí nastávají dva body zlomu. Jedním z nich je ROZHODNUTÍ, že do toho půjdete. Tím druhým může být NEJISTOTA spojená se strachem, jestli to vůbec zvládnete.

Naprosto vám rozumím. Někdy se to podobá plavání uprostřed velkého rybníka. I já někdy „šlapu vodu“ na místě nebo jednoduše nevím, ke kterému ostrovu doplavat.

Důležité je nebýt na to sám/sama.   

Abychom došli do stanoveného cíle, neměli bychom na to být sami. Je důležité, aby o našem předsevzetí a závazku věděl někdo další a podporoval nás. Jedná-li se právě o rodičovské předsevzetí, je skvělé, když se na něm podílíte oba, vy i partner.   

„Aneto, já na to vždycky zapomenu, že ho mám nechat, aby to udělal sám,“ slýchám z úst některých rodičů. Zajeté a naučené vzorce chování zafungují dřív, než rodič stačí zareagovat jinak. Prostě to udělají za dítě. Vím, není to jednoduché si v každodenní shonu vzpomenout. Vytvořte si nějaký systém nebo přehled aktivit, u kterých dáte vašemu dítěti cíleně prostor pro jeho samostatnost. 

„Udělala jsem to za něj, abych nám oběma ušetřila čas.“ Ušetříme si ale tento čas také z dlouhodobého hlediska? Získáme čas sami pro sebe, když budeme vždycky dělat všechno za dítě? Naučí se naše dítě uklízet si po sobě hračky, když je uklidíme my? Zjistí, jak se má oblékat a urychlit odchody z domova, když ho oblékneme a vystrčíme hotové ze dveří?

Je jedno, jestli začnete se samostatností v dětském pokojíčku, kuchyni, šatně nebo v koupelně. Důležité je, že uděláte ten první krok a začnete.  

Jak to může vypadat?

“Dnes si můžeš vybrat tričko, které si chceš vzít do školky.”

“Tato hračka, patří sem na poličku. Můžeš ji vrátit zpět na místo.” 

“Je potřeba dát na stůl příbory, najdeš je tady.”

„Můžeš dát svůj hrneček do myčky.“

Jakmile dítě zjistí, že něco může udělat samo, činnost si oblíbí. Lze tedy říct, že se změna dostaví velice brzy. Každodenním opakováním si bude dítě posilovat praktickou dovednost a schopnost „být samostatný.“  

Důležité je nepolevit. Myslete na to, že předsevzetí není nutné plnit 24/7 (24 hodin denně a 7 dní v týdnu). Pouhých 10 minut cvičení denně vám může pomoci od bolesti zad. S vedením k samostatnosti je to podobné. Dejte dítěti příležitost vám ukázat, že to dokáže také.  

Kde můžete začít již dnes?

Třeba u oblékání. Činnost, která leckdy potrápí nejednoho rodiče. Vzteká se vaše dítě, křičí, utíká? Jste nervózní, protože nestihnete být někde včas? Co tedy udělat? Jak situaci zvládnout lépe?

Jak to vidí dítě?

Dítě si začne uvědomovat samo sebe. Své hodnoty, potřeby, zájmy a hlavně zájem, se kterým ho zapojujete do společných činností. Pokud ještě nemáte rodičovské předsevzetí pro tento rok, můžete popřemýšlet třeba nad tímto: “Ráda bych vychovala sebevědomé, šťastné a spokojené dítě”.   

Přidejte se do uzavřené skupiny Cesta k samostatnému dítěti a pojďme se společně motivovat i podporovat. Nebudete na to sami a stanete se součástí úžasné komunity rodičů, kteří své děti vedou k samostatnosti. 

Pokud byste rádi šli do akce, mrkněte na můj workshop 5+5 tipů, jak dítě zapojit do oblékání.

Nebo naskočte do zbrusu nového online kurzu Oblékni své dítě slovy a pochopením. Podívejte se tady.

Držím vám palce.

Vaše Aneta