Máma s batoletem na hrudi si čte knihu

Osobní vzkaz pro všechny unavené mámy

Milující a zároveň unavená máma je asi běžnou záležitostí každé doby.

Na úkor toho otevírám toto téma, které je uvnitř mě již dlouho, a které možná pomůže (ne)jedné mámě uvědomit si, že najít si čas sama na sebe je to nejdůležitější, co pro sebe může udělat. 

Tady je kousek mého příběhu…

Každý den je moje práce naplněná šťastnými dětmi a i přesto jsem někdy měla dny, kdy jsem se ploužila chodbou, přemýšlela, snažila se nabrat poslední zbytek sil a těšila se na víkend. 

Najednou to bylo tady. Měla jsem dva volné dny, ale byla jsem snad ještě víc unavená než obvykle. Někdy jsem pokračovala v práci na počítači, kterou jsem nestihla v týdnu dokončit a jindy se nacházela v tzv. “zóně nikoho”, kdy jsem jen ležela a nic se mi nechtělo. Zároveň jsem ale se svou pasivní aktivitou byla nespokojená.

Než jsem si stačila naplánovat, jakým příjemným způsobem volné dny strávím, bylo opět pondělí a já odcházela do práce, přemýšlejíc, jak si den zpříjemnit, aby mi takzvaně protekl mezi prsty a já byla zase doma a mohla odpočívat. Nejhorší na tom všem bylo, že když jsem přišla domu, byla jsem unavená ještě víc a nic nepomáhalo. Nevěděla jsem, co se děje a proč se to děje. 

Miminko je dar pro milující pár

V hloubi duše jsem toužila (a stále toužím) po vlastním miminku, ale uvnitř mě kolovaly otázky typu: Zvládnu to vůbec? Z práce si můžu vzít alespoň dovolenou nebo počkám až bude víkend, ale s vlastními dětmi to nejde. Odpočinu si? Budu mít čas sama na sebe? To už budu takhle unavená pořád? 

Najednou jsem byla zmatená z vlastních pocitů a nevěděla, jak se dívat na svět a s jakými myšlenkami hledět dopředu. Neměla jsem energii hledat ideálního partnera a jak říká moje kamarádka Mirka z projektu Máma na pohodu: “Hledáš tatínka svých dětí, ne jen tak nějakého muže na celý život, a to je rozdíl…” Jenže, kde vzít sílu na tohle všechno, když jsem neměla sílu ani na to přemýšlet sama nad sebou?

To bylo ono – neměla jsem čas ani prostor na něco takového.  Za mojí únavu nemohly děti, ale myšlenky, které se mi honily hlavou a to, že jsem neuměla odpočívat a dopřát si potřebný čas. Mohla jsem za to celé já sama. 

Radost z rodiny zůstává, únava nastává. Proč?

Tady je odpověď na tuto otázku. Jen my samy můžeme za to, jak se cítíme a jestli jsme unavené nebo ne. Pro příklad uvedu další část svého příběhu… Dlouhé měsíce jsem nebrala ohled na to, co ke mně moje tělo vysílalo, a co potřebovalo. Nesedla jsem si každý den po práci alespoň na 10 minut, abych si oddechla. Neudělala si čaj a příjemnou chvilku sama pro sebe. Nezavolala jsem kamarádce, abych se jí svěřila se svými trablemi nebo zážitky. 

Co jsem dělala?

Zasedla k počítači, rozklikla všechny emailové schránky a další nezbytné složky a pracovala. Na čem? Na všem, čemu se dá říkat práce a točí se kolem dětí, ale rozhodně jsem nepracovala na tom, co bych měla udělat sama pro sebe, a co by mě naplnilo pohodou a energií. Večer jsem zaklapla notebook a vyčerpaná padala do postele. 

Myšlenky mi jely na 100%, můj mozek nestačil vše zpracovávat a já další hodinu koukávala do zdi nebo se snažila uklidnit mimovolní pohyby mých očí za zavřenými víčky. 

Každý den jsem si říkala, že v tuhle dobu budu již v posteli, ale realita se od představy pořád nějak vzdalovala. No, nevadí… A dost!

Přišel čas se zastavit a zamyslet

Chci takhle fungovat i další dny, týdny, měsíce nebo možná roky? Nemám vlastní děti, ale pro ty cizí bych udělala první i poslední a snesla bych jim modré z nebe. Trávím s nimi většinu svého času, ale večery ne.

Když mi někdo řekne, že nemám děti a nemůžu vědět, co je to být s nimi pořád, zlobím se sama na sebe i na dotyčného. Na něj proto, že se zpochybní moji práci s dětmi a na sebe proto, že jsem i po čase stráveném s nimi unavená a nedokážu si užívat ten čas, který po tak úžasně odvedené práci můžu mít sama pro sebe.

Proč tohle všechno píšu? Každá z nás má v životě dny, které jsou zalité sluncem i dny, kdy je zamračeno. Mezi vařením, přebalováním a několikanásobným úklidem hraček a dalších po bytě povalujících se věcí se možná i usmějete na svoje miminko nebo starší děti.

Ne, teď vážně. Nepochybuji o tom, že se na své miminko a děti usmíváte po celý den. Jenže, děti jsou voňavé, najedené, spokojené a na straně druhé jste vy, např. unavená. 

Děti na prvním místě, ale kde jsme my?

Děláme první poslední pro děti a je to v pořádku. Milujeme je nade všechno na světě, ale je správné, že samy na sebe nemáme čas? Mámy, prosím… sedněte si, uvařte si čaj, kávu nebo to, co máte rády a napište si na papír pár bodů, které byste si rády splnily. Chtěly byste si dojít ke kadeřnici? Napište si to a zajděte k ní.

Poproste někoho z rodiny, aby vám pohlídal děti a udělejte si 2 hodiny času u kadeřnice jen sami pro sebe. Víte, kolik dalších hodin radosti z toho vytěžíte? Každé další ráno se na sebe s radostí podíváte do zrcadla a řeknete si, že to stálo za to, protože vám to vehnalo radost do žil. 🙂

Přivstaňte si, pokud se vám to povede dřív, než se probudí vaše děti a udělejte si pěkný make-up. Věřím, že pokaždé, když půjdete kolem zrcadla podíváte se na sebe, uvidíte krásnou, silnou a sebevědomou ženu a hned se vám bude lépe fungovat.

Vím, že se říká, na co se malovat, když jste doma, ale také záleží na tom, jak se v tomto případě vnímáte, když projdete kolem zrcadla? Vidíte pořád sebevědomou a silnou ženu, kterou jen tak něco nerozhází nebo unavenou mámu?

Zkuste se zkrátka zamyslet nad tím, jak žijete a jak byste chtěly žít a vnímat samu sebe. Není špatné a dopřát si čas a prostor, když to potřebujete. Řekněte dětem, že jste máma, ale také žena, která má potřeby a ráda byste měla třeba večer hodinu sama pro sebe a nerušeně si zacvičila jógu.

Dokážu si představit, že si teď říkáte „ono se to lépe řekne, ale hůře udělá“. Děti to, ale pochopí a pokud jsou ještě malé, učte je to již teď, že máma má nárok také na svoje potřeby. Únava na mateřské není spojení, které by mělo definovat každý váš den.

Tohle je čistě o vás a pro vás

Vnímejte sami sebe, mějte se rádi a dopřejte si prostor a čas, pokud jej potřebujete, na cokoliv. Já se to také naučila. Dopřávám si čas klidu a ticha, s jógou i bez ní. Dopřejte si tento kouzelný čas i vy. Naučila jsem se odpočívat, říct si, kdy potřebuji pauzu a kde ubrat, abych měla druhý den energie na rozdávání. Každý večer se těším do postele, hned usínám a ráno vstávám plná energie.

Je to jen v hlavě, v nás samotných a hlavně o nás samotných. 

Milující odpočatá máma je i ŠŤASTNÁ MÁMA.  

Pokud cítíte potřebu sdílení vlastních zkušeností nebo něčeho směrem ke mně, napište mi to do komentářů. Ráda vám odpovím a ráda Vás i podpořím. Jestli hledáte pochopení ze strany ostatních maminek (tatínků), přidejte se komunitě úžasných rodičů. Cesta vede tudy >> 

Budu moc ráda, když mě budete i dál sledovat na stránce Cesta k samostatnému dítěti >> Věřím, že pokud s vámi tento článek rezonoval, bude se vám líbit i další obsah, který pro rodiče píšu a předávám s láskou i respektem.

Těším se na vás i na vaše příběhy, které byste chtěly se mnou v rámci tohoto článku (ale i mimo něj) sdílet.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Barča napsal:

    Krásně napsáno!❤️

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů