Jestli se mi v mateřství něco potvrdilo, tak to, že nejlepší hračka není ta nejdražší ani ta s nejvíce funkcemi. Je to hračka, která dítěti dává nejen smysl, ale také si pro ni samo a opakovaně rádo dojde.
U nás doma vládne jako hlavní herní materiál dřevo. Již dlouhá léta nejsem zastánkyní hraček které blikají, pípají a dělají dětem jakoukoliv světelnou či zvukovou show. Mými nejoblíbenějšími hračkami jsou právě, ty které dětem dávají prostor k soustředění a klid.
Proto jsem si tak zamilovala Montessori přístup, který toto všechno splňuje, včetně autentických hraček navržených od italské pedagožky a lékařky Marie Montessori. V žádném případě nevnímám tento (pro někoho možná alternativní) pedagogický směr jako dogma, ale jako způsob myšlení, který mi je velmi blízký. Především se mi u něj potvrzuje pravidlo, že “méně je více” a děti to v tomto případě vědí nejlépe.
Přirozený výběr dítěte
V batolecím věku si náš syn nejvíce oblíbil Montessori box na vkládání tvarů. Na první pohled to není nic převratného — dřevěný box, desky s otvory a několik tvarů různých barev (válec, krychle, trojúhelník a žeton).
Jestli mají děti v tomto věku něco opravdu rády, je to vkládání něčeho někam. A proto je tato hračka ideální příležitostí na procvičování jemné motoriky, pozornosti, myšlení, nácviku práce s tichem. Z pohledu neurodidaktiky je fascinující sledovat, jak tato zdánlivě jednoduchá aktivita stimuluje prefrontální kortex – oblast mozku zodpovědnou za soustředění a plánování akce.
Jakmile se dítě ponoří do samotného vkládání a následného otevírání šuplíku, spouští se nekonečný kolotoč opakování, který díky neuroplasticitě doslova posiluje neurální dráhy zodpovědné za jeho budoucí kognitivní dovednosti. Jejich soustředěnost se zkrátka bez ticha a prostoru pro vlastní objevování neobejde.
Ne všechny hračky, které se zdají být podobné, jsou stejně funkční. O tom, která hračka (ne)dává batolatům smysl jsem napsala tady.
Hračka roste s dítětem
Co je na této hračce skvělé je, že se jednotlivé desky dají vyměnit a hračka tak roste s dítětem i jeho zájmem. Náš Theodor začal na vkládání žetonů, což mu vydrželo téměř 6 měsíců. Později se rozhodl pro vkládání krychle a válce, kde měl možnost navnímat rozdílnou velikost i hmotnost vkládaných předmětů, čímž u dítěte dochází k rozvoji předmatematické dovednosti. Theodor se k ní vrací – sám a pakovaně. To je pro mě jako pedagožku i mámu ten nejlepší důkaz, že hračka dává smysl.
Pokud hledáte něco podobného, tento konkrétní box najdete zde — a věřím že si ho vaše dítě také oblíbí. Máte doma také nějakou hračku, u které vaše dítě vydrží v tichosti desítky minut? Dejte mi vědět do komentářů!
Tento článek vznikl v rámci milé spolupráce s e-shopem Montessori hračky. Výběr hračky i její hodnocení vychází z mé osobní zkušenosti mámy a odborného pohledu předškolního a speciálního pedagoga.
Vaše Aneta
PaedDr. Mgr. Aneta Štěpánková, DiS., je pedagožka, průvodkyně rodičovstvím a máma. S více než 10 lety praxe z Montessori školek, speciální pedagogiky i mezinárodních škol dnes pomáhá rodičům dětí (1–10 let) přeměnit zahlcující teorie respektující výchovy v klidnou a sebejistou praxi. Ve své poradně i zde na blogu nabízí praktické strategie, jak vychovat samostatné a sebevědomé děti – s laskavostí, pevnými hranicemi a bez zbytečných pocitů viny.
