Jednoduchost fascinuje aneb Proč batolata milují navlékání?

Pokud sledujete moji profesní dráhu, která je za poslední dva roky protkaná realitou mateřství, jistě víte, že jsem zastánkyní hraček, které si pozornost dítěte „neukradnou“ zvuky či jinak přehnanými funkcemi. Nedávno se u nás doma stala hitem pomůcka, která na první pohled vypadá obyčejně, ale pro dětský mozek je perfektní. Jedná se o navlékání kroužků na kolíky. Děti zkrátka milují, když je něco jasné a jednoduché.

Od „vložit“ k „navléknout“: Nová dimenze soustředění

Theodor se od vkládání tvarů do boxu, o kterém jsem psala v minulém článku, plynule přesunul k navlékání. Možná se to zdá jako malý rozdíl, ale pro dítě je to obrovský skok v motorice. U této aktivity objevil úplně novou dimenzi poznávání. Navléká si sám, svým tempem a s fascinující vytrvalostí.

Často sleduji, jak jeho hlavním cílem není jen „někam něco dát“, ale naplnit prostor. Ten moment, kdy kroužek sklouzne po tyčce a s tlumeným klapnutím dopadne na základnu, je pro něj potvrzením, že svět má svůj řád.

Od čistého procesu k barvám a logice

Ze začátku děti barvy vůbec neřeší. Jsou fascinovány samotným pohybem. Ale přesně v momentě, kdy jsou nasyceny procesem „trefit se“, začnou si všímat detailů. Tím, že jsou kolíky tři a kroužky mají různé barvy, začíná syn přirozeně třídit.

Z pohledu neurodidaktiky zde dochází k intenzivnímu zapojení exekutivních funkcí, o kterých v mém článku mluvila Blanca Velazquez Martin. Co si pod tím představit v praxi?

• Pracovní paměť: „Kam jsem dal tu modrou minule?“
• Inhibice (potlačení impulzivity): Theodor musí zpomalit ruku, aby kroužek nenarazil do hrany tyčky. Musí ovládnout své tělo, aby dosáhl cíle.
• Koordinace oko-ruka: Spojení zraku a jemného pohybu prstů je v tomto věku klíčové pro propojování mozkových hemisfér.

Proč tato pomůcka „trénuje“ budoucího školáka?

Možná se ptáte, jak navlékání souvisí s budoucí školní docházkou. Odpověď je ukrytá v detailech:

1. Trénink ticha: Navlékání vyžaduje absolutní preciznost. Je to jedna z mála aktivit, u které Theodor dokáže úplně utichnout a „oddat se“ práci. Tomuto stavu říkáme flow a je to nejefektivnější způsob učení.
2. Příprava na psaní: Úchop velkého kroužku a jeho cílené umístění posiluje svaly dlaně a zápěstí. Bez této síly a stability se později ruka při psaní rychle unaví.
3. Předmatematické myšlení: I když o tom Theodor ještě neví, tím, že rozděluje kroužky podle barev nebo počtu (např. „ještě jeden a bude plno“), si v mozku buduje první základy logiky a kódování informací.

Kvalita, která vydrží nadšení (i pády)

Největším důkazem kvality je pro mě opět to, že si pro kroužky Theodor chodí sám a opakovaně. Fascinuje ho ten zvuk, když dřevěný kroužek dopadne na základnu, i ten pocit vítězství, když je kolík konečně plný. Jako mámu mě těší, že se nejedná o drobné části, které by mohl ztratit, a že tyto kroužky na 3 kolících jsou zkrátka nezničitelné.

Stejně jako u našeho oblíbeného vkládacího boxu, i tady platí, že v jednoduchosti je největší síla. Tyto barevné kroužky na 3 kolících, čekají na e-shopu i na vaše děti.

Závěrem…

Pokud hledáte hračku, která podporuje aktivní rozvoj mozku skrze neuroplasticitu, a ne jen pasivní sledování světýlek, je toto sázka na jistotu.

Máte doma podobnou pomůcku? Všimli jste si také té proměny, kdy dítě přestane věci jen rozhazovat a začne je smysluplně řadit?

Tento článek vznikl v rámci milé spolupráce s e-shopem Montessori hračky. Výběr hračky i její hodnocení vychází z mé osobní zkušenosti mámy a odborného pohledu předškolního a speciálního pedagoga.

Vaše Aneta