„On prostě zlobí.“ Věta, kterou rodiče slýchají téměř každý den. Někdy od prarodičů, jindy od známých, ve školce nebo si ji po náročném dni říkají sami. Jenže během své praxe se stále znovu setkávám s tím, že děti ve skutečnosti nezlobí. Chovají se způsobem, který dospělým připadá nežádoucí a náročný, protože jinak zatím nedokážou vyjádřit, co prožívají. Za vzdorem, pláčem, křikem, odmítáním spolupráce nebo agresí se často skrývá únava, nejistota, přetížení, nenaplněná potřeba nebo emoce, se kterou si dítě samo neví rady.
Proč univerzální rady na výchovu často nefungují
Je přirozené, že rodiče chtějí problém co nejrychleji vyřešit. Hledají návody, jak dítě přimět ke spolupráci, jak zvládnout záchvat vzteku nebo jak nastavit hranice tak, aby doma konečně zavládl klid. Internet je plný rad a doporučení, která slibují rychlá řešení. Přesto mnoho rodičů po čase zjišťuje, že to, co fungovalo u jiných, u jejich dítěte nepřináší očekávaný výsledek. Důvod je jednoduchý. Neexistuje univerzální návod na dítě, protože každé dítě je jiné. Má jinou povahu, jiné zkušenosti, jinou citlivost i jiné potřeby.
Co nám dětské chování skutečně říká?
Když se zaměříme pouze na samotné chování, řešíme často jen jeho viditelný projev. Je to podobné, jako když se snažíme odstranit alarm, aniž bychom hledali příčinu, proč se spustil. Dítě nám svým chováním něco sděluje. Neříká to slovy, protože jeho mozek ještě není dostatečně zralý na to, aby dokázal své emoce pojmenovat a regulovat stejně jako dospělý člověk. Místo toho komunikuje prostřednictvím svého chování. Právě proto považuji za mnohem důležitější ptát se ne na to, jak dítě zastavit, ale proč se v danou chvíli chová právě tímto způsobem.
Proč je důležité hledat souvislosti
Ve své poradně se nesoustředím pouze na situaci, která rodiče přivedla. Zajímá mě celý příběh dítěte. Jak spí, jak zvládá změny, jak reaguje na nové prostředí, jaké má vztahy s vrstevníky i dospělými, co se děje doma, ve školce nebo ve škole. Často se ukáže, že problém, který rodiče vnímají jako neposlušnost nebo vzdor, má své kořeny úplně jinde. Dítě může být dlouhodobě přetížené, citlivější na podněty, může prožívat náročné období nebo jen potřebuje jiný způsob podpory, než jaký dostával doposud.
Setkávám se například s dětmi, které jsou celý den ve školce velmi snaživé a své emoce drží pod kontrolou. Jakmile se ale odpoledne vrátí domů do bezpečného prostředí, všechno napětí se uvolní. Rodiče pak mají pocit, že právě doma je jejich dítě nejvíce neposlušné, zatímco ve skutečnosti se doma cítí natolik bezpečně, že už nemusí své emoce skrývat. Jindy se ukáže, že za náročným chováním stojí dlouhodobá únava, přemíra aktivit, obtížná adaptace nebo změna v rodině, kterou dítě zpracovává po svém.
Děti hranice potřebují, ale samy nestačí
Velkou úlevou pro rodiče bývá okamžik, kdy přestanou hledat chybu sami v sobě nebo ve svém dítěti. Místo přemýšlení nad tím, kdo selhal, začnou jednotlivé situace chápat v širších souvislostech. Nejde o to dítě omlouvat nebo rezignovat na nastavování hranic. Děti hranice potřebují. V praxi se ale znovu a znovu ukazuje, že nejde jen o jejich nastavení, ale o to, jak jim rodiče porozumí a jak s nimi dlouhodobě pracují. Stejně důležité je ale porozumět tomu, proč je pro ně v určitou chvíli tak obtížné je respektovat. Teprve když známe příčinu, můžeme hledat řešení, které bude dlouhodobě fungovat.
Každé dítě potřebuje individuální přístup
Často ke mně přicházejí rodiče, kteří přečetli několik knih, poslouchají podcasty, zajímají se o respektující výchovu a mají upřímnou snahu své dítě podporovat. Přesto mají pocit, že se doma stále opakují stejné konflikty. Neznamená to, že něco dělají špatně. Znamená to pouze, že jejich dítě potřebuje individuální přístup. To, co pomůže jedné rodině, nemusí být vhodné pro jinou.
Jak vám může pomoci rodičovská poradna
Nevznikla proto, abych rodiče hodnotila nebo jim říkala, co dělají špatně. Jejím cílem rodičovské poradny je hledat společně souvislosti, porozumět tomu, co dítě svým chováním sděluje, a nabídnout rodičům konkrétní doporučení, která budou odpovídat potřebám jejich rodiny. Věřím, že když porozumíme příčinám dětského chování, změní se nejen samotné reakce dítěte, ale postupně i atmosféra v celé rodině.
Pokud máte pocit, že se doma opakují stejné konflikty, vaše dítě často vzdoruje, nezvládá své emoce nebo si jednoduše nejste jistí, co se za jeho chováním skrývá, nemusíte na to zůstávat sami. Někdy stačí změnit úhel pohledu a začít hledat odpovědi ne v tom, co dítě dělá, ale proč to dělá. Právě tam totiž často začíná cesta ke klidnějšímu rodinnému životu.
Na závěr
Každé dítě je jedinečné. To, co funguje v jedné rodině, nemusí fungovat v jiné. Proto nevěřím na univerzální návody ani rychlá řešení. Věřím, že když porozumíme tomu, co se za chováním dítěte skutečně skrývá, můžeme společně najít cestu, která bude dávat smysl právě vaší rodině.
Pokud máte pocit, že si s některými situacemi nevíte rady, nemusíte na ně být sami. Ráda vám pomohu podívat se na chování vašeho dítěte v souvislostech a společně hledat řešení, která budou respektovat jeho potřeby i potřeby celé vaší rodiny.
PaedDr. Mgr. Aneta Štěpánková, DiS.
Rodičovská poradna
🌐 Více informací o konzultacích, článcích a možnostech spolupráce najdete na www.anetastepankova.cz.
PaedDr. Mgr. Aneta Münzberg (Štěpánková), DiS., je pedagožka, průvodkyně rodičovstvím a máma. S více než 10 lety praxe z Montessori školek, speciální pedagogiky i mezinárodních škol dnes pomáhá rodičům dětí (1–10 let) přeměnit zahlcující teorie respektující výchovy v klidnou a sebejistou praxi. Ve své poradně i zde na blogu nabízí praktické strategie, jak vychovat samostatné a sebevědomé děti – s laskavostí, pevnými hranicemi a bez zbytečných pocitů viny.
