Jak jsem skloubila mateřství a kariéru učitelky

Dva měsíce před svými třicátými narozeninami jsme spolu s partnerem přivedli na svět našeho syna Theodora M. Od toho dne se mi změnil celý život – dny i noci.

Od dětství jsem snila o tom, že se stanu učitelkou ve školce. Za tímto snem jsem si šla a ještě dva měsíce před porodem jsem ho završila doktorátem z pedagogiky. S nadsázkou od té doby ráda říkám, že „zahrabat se“ na tři roky mezi plenkami není v popisu mé profese.

Po porodu jsem to cítila jasně: „Chci se realizovat i s miminkem.“ Práci učitelky ve školce jsem dočasně pověsila na hřebík a vydala se cestou středoškolské pedagogiky. Být učitelkou a zároveň maminkou je výzva, kterou mnozí považují za nemožnou. Ale když je práce vaší vášní, najdete sílu i rovnováhu, jak vše skloubit.

První škola: Návrat tam, kde to všechno začalo

Když jsem v září roku 2024 poprvé stála před třídou, bylo to na škole, kde jsem před pár lety sama studovala. Nejednou jsem si vzpomněla, jak jsem na chodbách školy nervózně přešlapovala a čekala na zkoušky. Dnes už tu nestojím jako studentka, ale jako učitelka. V době, kdy na této škole učím se o našeho syna stará babička – maminka mého partnera.

Druhá škola: Působení v mém rodném městě

Každý kout, každá ulice a každá vzpomínka mě táhnou na Vysočinu, kde jsem vyrůstala. Možnost přednášet zde psychologii jsem dostala už před těhotenstvím a s radostí jsem přijala nabídku pokračovat ve své práci i nadále. Čas strávený s desítkami studentek jednu sobotu v měsíci je pro mě nesmírně obohacující. Zatímco přednáším, užívá si Theodor čas s druhou babičkou – mojí mamkou.

Třetí škola: Svobodná a blízká mému vnitřnímu světu

A nakonec třetí škola – ta, která mi dává nejvíce svobody a možností seberealizace. Tato škola se zaměřuje na svobodný a otevřený přístup ke vzdělávání. Učím podle zásad, které jsou mi vlastní a mohu skutečně rozvíjet individualitu každého studenta. Tady se cítím nejvíce „doma“ – nejen jako učitelka, ale jako člověk, který věří v sílu vzdělávání přizpůsobeného potřebám dospívajících dětí.

Tato škola plní velkou potřebu nejen mně, ale i mému synovi – můžeme být spolu. Celý den je ve výuce se mnou. Vidí mě v akci, vnímá moji lásku k němu i psychologii, naše diskuze se studenty a mnoho dalšího.

Jak skloubit mateřství a výuku?

Samozřejmě to není vždy jednoduché. Každý den je jiný a někdy musím improvizovat – jako každá máma. Ale s podporou rodiny, kolegů a srdce plného nadšení to zvládám. Mít miminko mě naučilo nové úrovni trpělivosti a přizpůsobivosti, což využívám i při výuce. Moji studenti to cítí a oceňují – jsme si blíž, protože ví, že i já se učím každý den.

Závěrem…

Být učitelkou a maminkou zároveň je náročné, ale je to také dar. Stejně jako Theodor, jehož jméno symbolizuje „boží dar“ a je pro nás s partnerem skutečně výjimečné. Práce se dá skloubit s mateřstvím – pokud máte vášeň, odvahu a víru ve své schopnosti.

A tak každé ráno vstávám s vědomím, že to, co dělám, má smysl – pro mé dítě, pro mé studenty i pro mě samotnou. 🌟