Jak na odplenkování v duchu Montessori + 5dílná série Cesta na nočník

„Čas a předchozí získané dovednosti znamenají úspěch,“ řekla na Mezinárodní online konferenci Růst společně řečnice Ferne Van Zyl, majitelka a provozovatelka Montessori výukového centra pro kojence a batolata v Sydney.

V tomto článku bych vás ráda seznámila s dalšími tipy, které rodičům doporučuje. Můžete je bez váhání zahrnout do tréninku odplenkování s vaším batoletem.

Proces této práce z vaší strany jednoznačně znamená mít hodně trpělivosti, klidu a nasazení. Každý si přeje, aby dítě spolupracovalo a učení se na nočník zvládlo snadno a rychle. Naše představa nás často blokuje od uvědomění, že takto to nefunguje.

Reakce a chování s jakým na dítě působíme se pro něj stává klíčovou zkušeností.  Co nám často uniká je to, že bychom dítě měli podporovat a seznamovat ho s podpůrnými dovednostmi ještě před samotným nácvikem na nočník.

Co patří mezi takové dovednosti?

Dítě ve svém vývoji neustále nabaluje nové a nové dovednosti, na kterých staví ty další. Pokud tedy získá dovednost, která mu umožní v následujících dnech postavit se na nohy, udělá to.

Jen stěží má poté zájem ležet u přebalování, a proto je vhodné ho přebalovat vestoje. Mezi další podpůrné dovednosti patří např. oblékání, svlékání a mytí rukou.

Sledujeme dítě, jak a co dělá, týden po týdnu, až zjistíme, že má další a další zkušenosti, díky kterým získává sebeúctu, sebevědomí i sebehodnotu. To mu následně umožní více samostatnosti a nakonec ho tyto dovednosti dostanou do cíle nebo na nočník.

Jak začít s tréninkem na nočník

Celé to začíná tím, že začneme věřit sami sobě, svým znalostem a dovednostem. Poté můžeme věřit i svému dítěti, že to zvládne. Avšak nikdy ne rychleji, než je v jeho možnostech a schopnostech.

Po zvládnutí této základní stránky věci můžeme hovořit o začínající spolupráci mezi rodičem a dítětem. Stejně jako my, tak i děti nerady pořád dokola slýchají informace, kterým rozumí a chápou je, jen je ještě nedokáží správně převést do praxe. To v nich vzbuzuje vzdor, odpor a pocit, že to nedokážou. Vytvářejí si pocit méněcennosti.

Čemu (ne)věnovat pozornost

Při tréninku na nočník bychom se měli zaměřit na to, co je potřeba udělat a ne na to, co se stalo (dítě se počůralo na podlahu). Buďte tolerantní k nepořádku i pachům a nic batoleti nevyčítejte.

Ferne Van Zyl říká, že počůrání a pokakání na podlahu je součástí odplenkování a měli bychom se během těchto situací chovat NORMÁLNĚ A PŘIROZENĚ.

Rodiče by neměli přehnaně chválit každý úspěch, kdy si dítě stihlo dojít nočník včas. Pokud si na něj nestihne dojít, má potom tendenci se schovávat a lhát. Zároveň získá pocit, že je uznávané a milované pouze tehdy, když toaletu použilo správně.

Co obnáší spolupráce s dítětem?

Světová řečnice uvedla 4 fáze, které vám pomohou získat od dítěte spolupráci:

1. „Jejda, podívej se, jaký jsi udělal nepořádek.“ X „Jejda, čůránky, pojďme to uklidit, vezmeme si na to hadr.“ = DŮRAZ JE KLADEN NA TO, CO SE DÁ UDĚLAT, NE NA TO, CO JE ŠPATNĚ.
2. „Ne, ještě nejsi oblečený.“ X „Ano, až se oblékneš.“
3. Pokud jdeme s dítětem na toaletu (nočník), v žádném případě nepoužíváme otázky!!! Použít můžete např. tyto modelové věty: „Je čas jít na záchod.“ nebo „Jdeme na nočník.“ Když dítěti položíme otázku, na kterou odpoví slovem “Ne.” již s tím nic nezmůžeme.
4. Nezapomínejte sledovat neverbální komunikaci svého dítěte. Jestliže za vámi přijde a chce se potulit, je možné, že se mu chce čůrat. Naučme se používat fráze typu: „Potulíme se až si dojdeš na nočník.“

Důležité body v naší komunikaci

V různých situacích máme různé pocity, na jejichž základě následně rozhodujeme o svém chování. U dětí to funguje stejně.

Při komunikaci s nimi se snižte na jejich úroveň, navažte oční kontakt a buďte s nimi v přítomném okamžiku. Teprve poté na ně mluvte. Pamatujte na to, že batolata se vyhýbají očnímu kontaktu, aby nemusela poslouchat.

Pokud je dítě hodně naštvané, frustrované a říká nám: „Ne.“ pomůže, když se mu podíváme do očí a řekneme: „Podívej se na mě – aha vidím, že jsi hodně naštvaný. Chápu, že Tě rozčiluje jít teď na nočník.“

Uznání pocitů neznamená, že musíme s pocity dětí souhlasit. Stačí když jsme u nich, pochopíme je a empaticky obejmeme. Umožníme tím dětem prožít to, co cítí.

Volba dává batolatům zodpovědnost

Místo věty: “Pojď na záchod.“ použijeme: „Jdeme na záchod.” Pokud chcete vzbudit zájem o spolupráci, zkuste třeba toto: “Uděláme k WC malé krůčky nebo velké? A půjdeme normálně nebo polezeme jako krab?” Stejné je to s oblékáním. „Nejdřív oblékneme tričko nebo kalhoty?“ / „Červené nebo modré?“

Nastavování pravidel

Nikdy není pozdě na pravidla. Vždycky můžete říct, že novým pravidlem ve vaší rodině je od teď to či ono. Používejte jasné očekávání nebo pravidlo: „Očekávám, že do snídaně budeš oblečený.“ (informace pro čtyřleté dítě), u dětí 2-2,5 let funguje: “Pravidlo je záchod a pak postel.”; „Je čas na pohádku, ale nejdřív záchod.“

Popisujte situaci, kterou vidíte

„Vidím kloučka, který sedí u toalety, protože potřebuje vyprázdnit močový měchýř.“

Psychologové zjistili, že když řeknete, co si myslíte o pocitech svého dítěte, následně dokáže sebe samo zhodnotit a s nikým se neporovnává.

Když dítěti řeknete: “Jsi dobrý.” dáte mu do hlavy otázku: “Lepší než kdo nebo co jsem?” Vyzkoušejte raději: „Jsi silný, neseš velký kámen.“, čímž dítě získá pocit, že je silnější než jeho táta. / „Vidím, že neseš těžký kámen z jedné strany na tu druhou.“ dítě si pomyslí: „To proto, že jsem silný.“

Cesta na nočník = Cesta k samostatnosti

Věřím, že s ucelenými informacemi, které přináší tento článek i přiložená 5dílná série Cesta na nočník, najdete jednoduché a snadné řešení, jak dítě naučit používat toaletu.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta