Jak nastavit povinnosti u batolat i předškoláků

Pokud chcete vychovat zodpovědné a zdravě sebevědomé dítě, je zapotřebí s těmito aktivitami začít co nejdříve. Povinnosti nejsou v žádném případě za trest, ale ani ne za odměnu. Je to soubor praktických činností a především dovedností, které jsou součástí každodenní života a vedou dítě k přirozenému procesu učení.

Dítě by s nimi mělo být seznámeno v brzkém věku. Možným obcházením povinností dítě naučíme, že ve světě, do kterého se narodilo, nic nemusí a někdo to za něj udělá. Pozdější snahy o zavedení zodpovědnosti a návyků plnit si svoje povinnosti se mohou setkat s velkým nepochopením ze strany vašeho dítěte.

Díky povinnostem v dítěti probudíte schopnost zapojování se do běžného chodu rodiny a posílíte tím i jeho zodpovědné chování za věci, o kterých ví, že jsou v jeho režii a zájmu.

Povinnosti z pohledu nás dospělých

Záleží, jak se k tomu každý rodič postaví. Říká se, že my dospělí máme povinnost chodit do práce. Hodně se tam odráží to, zda do zaměstnání chodíme rádi nebo s odporem. Potom může být představa nastavení povinností pro dítě děsivá.

Někteří se bojí, že s povinnostmi dítě vtáhnou do „práce,“ na kterou jsou ještě malé. Dětství je přece o hře. V Montessori pedagogice, které se hodně věnuji, dítě tzv. „pracuje“ na svém rozvoji a využívá k tomu pomůcku. K hračce se ubírá, pokud nemá nic lepšího na práci, uvádí ve svých knihách italská pedagožka a lékařka Maria Montessori.

Povinnosti očima dětí

Záleží na tom, v jakém roce chce dítě povinnostem rozumět. Když řeknete batoleti nebo předškolákovi, aby si uklidilo hračky, oba vědí, co to znamená. Často ale dělají, že to vůbec neslyšely. Zájem dítěte a potřeba pomáhat v domácnosti vychází z jeho vnitřní motivace. Dítě má přirozenou touhu objevovat a být užitečné.

Pokud dostane příležitost, jde do akce. Rodiče se občas smějí, když jejich batole běhá doma s koštětem. Pár let poté se ho snaží přemluvit, aby vyneslo alespoň ten koš. V pozdějším věku už to pro dítě není tak zajímavé a nemá vybudovaný návyk pro práci a pomoc v domácnosti.

Proč by děti měly mít povinnosti?

Já to nazývám jako „vývojové příležitosti.“ Dává mi to větší smysl. Je rozdíl, jestli řeknete: „Chceš si zkusit vynést koš?“ nebo „Dojdi vynést koš.“ Pokud to dítě nikdy nedělalo, pravděpodobně to uvítá a bude to chtít dělat opakovaně. Buduje si tím výše zmiňovaný návyk.

Čím je dítě menší, tím je zvídavější a ochotnější učit se novým věcem. S narůstajícím věkem roste i vytrvalost. Pokud bude dítě v raném věku dostávat příležitosti, náležitě je využije k osvojování dovedností. Vydáme-li se touto cestou, můžeme vychovat sebevědomé, samostatné a zodpovědné dítě.

S tím úzce souvisí i jeho sebedůvěra a přirozená potřeba zapojit se do chodu domácnosti. Můžeme zde hovořit o postupném budování návyků. Pozitivní vliv to má i na rozvoj jemné a hrubé motoriky.

Jak děti k povinnostem (do)vést?

Všechno začíná narozením miminka. Uvedu takový příklad: Pokud dítě obklopíme hromadou hraček, otiskne si to do paměti. O pár měsíců později chtějí rodiče po svém batoleti, aby nekramařilo a uklízelo. Dítě tomu nerozumí – má v mozku zakódovaný nepořádek. Smysluplně uložené (ne do krabic) a zredukované hračky jsou proto skvělým začátkem, jak dítě naučit udržovat pořádek a vracet je zpátky na místo.

Jestliže chcete, aby si po sobě dítě umělo zamést drobky, měli byste mu dát příležitost se tomu naučit v době, kdy o to jeví zájem. Jakmile má dítě běžně k dispozici smetáček a lopatičku, které mají své neměnné místo, dokáže je v případě potřeby i použít.

Nepřepalte začátek

Přetěžování a zavalení povinnostmi má negativní dopad na vnitřní motivaci dítěte a jeho úsilí i snahu něco dokázat.

Obecně na děti klademe velké nároky. Pro rodiny s dětmi od 18 měsíců do 6 let jsem vytvořila desatero samostatnosti. Často ale narážím na to, že sami rodiče nevědí, jak to celé uchopit. Batole zvládne denně a opakovaně trénovat 1-3 aktivity (např. stlaní postele, mazání chleba a vyhození plenky do koše).

Po jejich zvládnutí můžete postupně přidávat další a další, až dítě naučíte všech deset. S desaterem si dítě vystačí až do 6 let. Postupným opakováním si vybuduje návyk a činnosti bude vykonávat automaticky.

P.S. Kontrolujte, jestli vám dítě neodchází z domova v bačkůrkách, když mu dáte příležitost nebo má povinnost oblékat se samo. Rozhodně netlačte na pilu s tzv. „vyžadováním,“ aby vše bylo ťip, ťop.

Zapojte dítě do chodu domácnosti

…již od miminka (Jak? Vezměte ho s sebou třeba do kuchyně.). 🙂

Ukazujte, popisujte a mluvte s ním o tom, co děláte. Později mu ukazujte i jak to děláte. Dítě se dokáže vědomě zapojit zhruba od 18. měsíce. Rodiče začínají zpravidla až kolem druhého roku věku. Správný začátek je tehdy, když je na to rodič vnitřně připravený.

Teprve potom sledujeme, jestli je na to připravené i dítě. Já preferuji zapojování dítěte v kuchyni. Nechte ho přelévat vodu, míchat těsto, přendávat suroviny. Když mu pak v 5 letech dáte příležitost připravit pro celou rodinu večeři, s radostí vám usmaží třeba vajíčka.

Perfekcionismus a dokonalost stranou!

Záleží, jak se k tomu sám rodič postaví. Musí se vnitřně smířit s tím, že to nebude dokonalé a perfektní. Dítě to udělá nejlíp, jak v daném čase a situaci dokáže. Pokud tedy přijmete fakt, že ze začátku bude víc nepořádku, budete mít doma za pár týdnů spokojené dítě, které si po sobě samo uklidí.

Kdy je toho na dítě již moc?

Jakmile dítě zjistí, že mu něco nejde nebo že to ještě nezvládne, tak odchází. To je pro nás signál, že na to ještě není připravené. Pokud cítí, že činnost může zvládnout, zůstává. Nemůžete ale očekávat, že když za vámi přijde do kuchyně a chce si vyzkoušet naklepávání řízků, naklepe všechny. Třeba hned u prvního zjistí, že těžkou paličku na maso neudrží, a tak činnost opouští.

Dítě by mělo dělat věci hlavně proto, že ho to těší. U školních dětí se dá hovořit o povinnosti připravit si svačinu do školy. V batolecím a předškolním věku se jedná o to, že dítě si samo hledá aktivity, které povedou k jeho spokojenosti. Často je dělají hlavně proto, že jim to přijde normální a neberou to jako povinnost.

Jak zavádění povinností u dítěte prožít v klidu?

Nalaďte se na potřeby a zájmy svých dětí a zvládnete to v klidu i bez větších negativních emocí. Dopřejte svým dětem čas a podporu, kterou potřebují. Dejte jim dostatek příležitostí, aby mohly pracovat samy na sobě.

Pokud potřebujete poradit, objednejte si se mnou konzultaci, která bude ušitá na míru vaší rodině a potřebám. Přidejte se do této uzavřené FB skupiny, abychom se mohli i nadále potkávat.

Tento článek jste mohli vidět a číst v podobném znění v časopisu Miminko – časopis pro maminky s miminky, do kterého jsem svými názory a vhledy přispěla na téma: „Děti a povinnosti“.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta