Jak naučit dítě svlékat oblečení

Jako učitelka ve školce mám bohaté zkušenosti s oblékáním a svlékáním dětí. V zimě je to celkem dřina. V létě jsem naopak ráda, že děti naskočí do žabek či sandálů a jde se ven. 

Kdo neučil ve školce, asi si jen těžko dokáže představit, jaké to je, “obléknout” 30 dětí. Takové prstové rukavice jsou špatným snem každé učitelky, protože většina dětí (kolem 3-4 let) potřebuje naši pomoc. 

S velkým očekáváním prosíme rodiče a upozorňujeme na nástěnce informací, aby dětem dávaly palčáky. Ta radost, když vám pak alespoň polovina z dětí přijde s takovými rukavicemi, je nepopsatelná 😀

Jsem vděčná za to, že v domácím vzdělávání mám čtyři samostatné děti a téměř vše si obstarají samy. Jen ty zimní palčáky jim musím nasadit 🙂 Stálo mě to trochu úsilí, aby byly samostatné, ale jenom na začátku školního roku. Teď se vítězoslavně chodí ukázat, že jsou připraveni na odchod. Nechají si ode mě zkontrolovat zakasaná trička nebo jim dopomůžu přetáhnout kalhoty přes boty či uvážu šálu. 

Alespoň jednou za zimu se mi v samé spokojenosti, jak to moje děti pěkně umí, stane, že někdo vyjde před školičku v bačkůrkách nebo punčocháčích: “Ups, jak to mému oku mohlo uniknout?” říkám si. Taky se vám to někdy stalo? 🙂

Co bych ale v tomto článku chtěla vyzdvihnout je právě v nadpisu zmiňované svlékání. Zážitky a zkušenosti z praxe jsou tím nejcennějším, co si mi učitelky v hlavě i v srdci nosíme. 

Dítě to dokáže samo

Když jednou ráno zaklepal na dveře spěchající tatínek s dvouletým synem, poprosil mě, abych ho svlékla. “Jasně, žádný problém,” ozvalo se z mých úst. Sama pro sebe jsem si ale řekla: „Co to? Opravdu řekl, abych ho svlékla?“

Nakoukla jsem do třídy a zjistila, že kolegyně, která ho učí ještě nedorazila. Otočila jsem se zpět na chlapce a řekla: “Beníku, svlékni se a přijď za mnou do třídy, ano?” Po 2 minutách, kdy jsem neslyšela “šustění” kalhot, jsem nakoukla do šatny, abych zjistila, že tam jen nečinně sedí a čeká. Když mě zahlédl, zvedl oči mým směrem a zeptal se: “Svlékneš mě?” 

Při této otázce mě až zamrazilo. Možná si budete klepat na čelo, ale na svých konzultacích a v materiálech zdarma učím rodiče, jak od 18 měsíců vést dítě k samostatnosti. Rodiče, i jako nezkušení průvodci to zvládají. Radují se ze spokojených, sebevědomých a samostatných dětí. 

“Vždyť to zvládneš přece sám,” řekla jsem mu a přišla blíž. “Je potřeba si stoupnout a nejprve si sundat rukavice, pak rozepnout bundu.” Pár vteřin na mě koukal a pak si začal svlékat rukavice. “Výborně, dokázal jsi to!” “A bundu taky dokážu?,” zeptal se nejistě. Pokynula jsem hlavou a on šel do akce.

Tam, kde to nešlo, jsem mu pomohla, aby dosáhl svého úspěchu. Svlékl se, uklidil oblečení na místo určené a odešel do třídy. Byl spokojený a samostatný. Celý den mě to i za něj hřálo u srdce. 

Druhý den s ním přišel opět tatínek. S radostí a očekáváním jsem otevřela dveře a těšila se, jak mu ukáže, co umí. Beník se posadil na lavičku a zahleděl se do zdi. Tatínek si klekl na obě kolena a sundal mu obě boty. Poté ho z lavičky zvedl, sundal rukavice, čepici, bundu a nakonec kalhoty. Z batůžku vyndal svačinový boxík, odnesl ho do třídy, rozloučil se s námi a odešel. 

Nejenže jsem nevěřícně koukala, ale také si uvědomila, jak svým dětem “dopřáváme pohodlí” a zároveň odpíráme příležitost k samostatnosti. To mě motivovalo napsat tento článek pro všechny, co mají co dočinění s dětmi – pro rodiče, učitele, vychovatele i chůvy.

Ale ani já nejsem neomylná. Jednou se mi ve školičce stalo, že jsem se se zvýšeným tónem v hlase dětí zeptala, proč nepověsily oblečení na topení (žebřík) a nechaly ho tam povalovat. Jaká byla jejich odpověď? „Anet, my ale nevěděly, jak se to dělá.“ Jak jsem to vyřešila? O tom více v tomto článku >>

Děti jsou na spoustu věcí moc malé – ano, to je pravda  – na řízení auta to ještě není 🙂 Ale na oblékání a svlékání jsou ve dvou letech velké až dost. Dejme ji příležitost si tuto dovednost osvojit co nejdříve. 

Dovednost mluvit druhým jazykem

Trochu mi to připomíná situace s osvojováním cizího jazyka, konkrétně angličtiny. Spousta rodičů má hromadu otázek: „Učit ji dítě již od narození? Počkat až mu budou dva nebo raději tři? A co začít až v první třídě?“ Nikdo vám ale neřekne, že na základní škole je na začátky pozdě. Přemýšleli jste někdy na tím, za jak dlouho by se vaše dítě naučilo mluvit česky, kdybyste na něj třeba až do první třídy základní školy nemluvili? A jaké je to pro vás, když se snažíte v dospělosti naučit mluvit anglicky?

Nevědomý tvůrce vs. vědomý pracant 

Do 3 let je dítě nevědomý tvůrce a od 3 do 6 let vědomý pracant, najdete v knihách od Marie Montessori – italské lékařky a pedagožky. Měla pravdu – dítě nevědomě zkoumá, objevuje a poznává svět kolem sebe. Zvídavost je cestou k růstu. Od 3 let již pracuje vědomě samo na sobě. Je ale důležité mu dát příležitost a neklást mu na jeho cestu překážky. 

S nadsázkou napíšu, že my dospělí jsme do 2 let věku našeho dítěte vědomými pomocníky a poté nevědomými sluhy. Pokud jste učitel/ka ve školce, vychovatel/ka nebo chůva – nebojte se děti vést k samostatnosti a uvědomění, že to dokáží samy.

Jste rodič? Pohrajte si s oblékáním i svlékáním, investujte čas, úsilí a „pohrajte si se svojí trpělivostí.“ Děti vám to brzy vrátí svojí samostatností. A čím ještě? Volným časem, ve kterém se vy sami v klidu obléknete. Buďte vědomými tvůrci. Vytvářejte pro děti příležitosti, aby to dokázaly samy. Budujte v nich malé pracanty. 

Jak na svlékání prakticky? 

Nejdůležitější ze všeho je, aby dítě znalo jednotlivé kroky. Čím začít, kde pokračovat a jak skončit. Někdy stačí dítěti jednou ukázat, tzv. “odprezentovat”, jak se to dělá a máte vyhráno. Potom již jen pomáháte tam, kde je potřeba. Stejné je to u oblékání. Děti si velice rády obléknou rukavice, a pak se diví, že si nedokáží vzít bundu. 

Sedněte si vedle nich a řekněte jim, co si mají svléknout jako první, když přijdou z venku. Logickým krokem jsou nejprve rukavice, odůvodněte proč: “Aby sis mohl/a rozepnout bundu, s rukavicemi se to dělá špatně.” Poté může pokračovat bundou nebo nejprve botama, každý to má trochu jinak, a tak si to přizpůsobte na míru vašim potřebám. 

Jakmile se dítě svlékne, ukažte mu, kam jednotlivé kusy oblečení položit nebo uklidit. Do budoucna si jako další krok můžete přidat srovnávání oblečení a ukládání do skříně, ale to až když jsou děti větší. U batolat je důležité je naučit se svléknout se a odložit oblečení a boty na místo tomu určené. Děti si tuto dovednost osvojí velice rychle. 

Oblékání slovy a pochopením?

Se svlékáním je to daleko jednodušší, než s oblékáním, a proto je lepší začít u něj. Pokud hledáte snadnou cestu i k oblékání, protože s vašimi dětmi zažíváte křik a pláč včetně dramatických odchodů z domova, můžeme si o tom popovídat na konzultaci nebo mrkněte na můj workshop 5+5 tipů, jak dítě zapojit do oblékání. Odhalím vám důležité momenty, při kterých vztek a křik vašich dětí nastává, a jak toto odbourat. Nebo naskočte do zbrusu nového online kurzu Oblékni své dítě slovy a pochopením. Podívejte se tady.

Jestliže vás článek zaujal a chtěli byste se dozvědět víc, přidejte se do uzavřené facebookové skupiny, kde pro vás rodiče každý den připravuji a sdílím hodnotný obsah. Nikdy není pozdě začít učit své dítě samostatnosti. A jak já s oblibou říkám: „Nejlepší je to hned od narození.“ 

Vydejte se se mnou na vědomou cestu výchovy – nevýchovy a objevte vaše štěstí v podobě spokojeného, sebevědomého a samostatného dítěte.

S láskou k dětem a respektem k rodičům

Aneta Štěpánková