Kreslím, čmárám a maluji na zeď

Taky se vám někdy stalo, že jste přišli do kuchyně a zjistili, že vaše skříňky již nejsou bílé? Nebo se vám v obýváku na zdi objevil obrázek, který tam předtím nebyl?

Každý den nám děti ukazují, jak moc dokážou být kreativní. Někdy ale vyvstanou situace, kdy jejich kreativitu neoceníme tak, jak by si zasloužily. Proč?

Pomalovaly jinou plochu než tu, které se říká papír a je určená k malování, kreslení a čmárání.

Naprosto chápu vaše pocity, které se ve vás odehrávají. Možná je to vztek nebo také smích. V některých situacích je lepší se tomu zasmát. Pak se připravte na mytí povrchů, ze kterých díla vašeho dítěte možná už nikdy nedostanete pryč.

Každé dítě je jiné, ale všechny mají stejné potřeby

Každé dítě je jiné, ale všechny mají stejné potřeby během jejich vývoje. Nicméně výjimka potvrzuje pravidlo a najdou se děti, které potřebu kreslit jinam než na papír nemají. Proč? To opravdu nevím… 🙂

Moc dobře ale vím, co způsobuje jejich zájem malovat na zeď či jiná místa v domácnosti.

Tuto otázku jsem si pokládala několik let a najít na ní odpověď nebylo jednoduché.

Až jednou. Byl večer a já zrovna dokončovala své první životní dílo – Průvodce výchovou zvídavého dítěte (budování samostatnosti od narození do 3 let) a v kapitole dětský pokojíček jsem zrovna popisovala tvoření u stolečku.

Najednou to ke mně přišlo – myšlenka poskládat svoje zkušenosti dohromady a zamyslet se. No a bylo to. Poslední puzzlík skládačky zapadl na své místo a já našla odpověď!

Kreativita a potřeba spolu úzce souvisí

Dlouhou dobu jsem totiž byla přesvědčená o tom, že se za čmáráním na zeď skrývá něco hlubšího, ale nevěděla jsem CO.

Když pracuji s dětmi, pozoruji je. Zkuste i vy děti pozorovat. Ne tak, že se budete dívat, jak si hrají, ale tak, že se napojíte na proces, který se mezi nimi a hračkou / činností vytváří.

Vše, co díky pozorování získáte, pak vyhodnoťte a přizpůsobte dětem prostředí pro jejich další učení. Přesně tak, jak cítíte, že to potřebují. Stejně tak já se snažím předávat vám důležité informace Jednoduše, přehledně a srozumitelně, abyste mohli proniknout do hloubek dětských duší a pochopit jejich chování a potřeby.

Proč tedy dítě chvíli neposedí?

Všechny děti do 3 let potřebují pohyb. Je to přirozená součást jejich rozvoje. Pohyb potřebují k tomu, aby mohly myslet. Proto často utíkají od plného talíře a zase se vrací pro další sousto. Díky pohybu také roste jejich inteligence. Vědí, že je pro ně pohyb důležitý, ale nedokáží nám to říct ani vysvětlit.

Každé dítě ví, že se má naučit chodit a tuto dovednost ho učit nemusíte. Všechno, co dělá, cílí na procvičování a posilování svalů dolních končetin. Proto má tak nutkavou potřebu u kreslení stát a pravděpodobně si zvolí raději zeď nebo kuchyňkou skříňku než sezení u stolečku.

Vždycky, když vidím děti, jak kreslí na mazací tabuli a stojí u toho, říkám si, proč si nesednou na zem nebo si nevezmou židli. Vždyť je musí bolet nohy z toho stání. Jistě… mě bolí nohy jen při pohledu na ně. My to máme jinak a díváme se na to svýma očima.

Bílá plocha vs. papír

Možná vás již během čtení napadlo, proč tedy děti kreslí na bílé plochy. Mně to také vždycky vrtalo hlavou. Hlavně jsem si uvědomila, že děti nikdy (alespoň jsem se s tím nesetkala) nečmárají na barevnou zeď / skříňky.

Je to tím, že milují velké plochy! A proč se spokojit s malým papírem, když mohou svojí kreativitu naplno ukázat na ploše, která se k tomu nabízí a je všude kolem?

Dítě se nespokojí s velikostí papíru A4.. proč taky. Potřebuje přirozeně větší plochu na svou kreativní “vlnu” čmárání. Co je důležité zmínit – dítě nezajímá výsledek, ale proces. Nepřemýšlejí nad tím tak, že něco „znehodnotí“.

Zeď, kuchyňská skříňka, a nevím co dalšího ještě (můžete doplnit do komentářů), je skvělým místem na kreslení. Skutečnost, že u toho mohou stát je pro ně opravdu perfektní příležitost. Milují to! Dítě přemýšlí takto: “Proč sedět u stolečku, když u toho můžu stát, chodit a hlavně přemýšlet?”

Batole to vnímá jinak

Stoleček, židlička a papír. Pro batolata ne moc atraktivní místo pro jejich tvorbu. Raději si najdou vlastní. Samozřejmě jsou i děti, které u stolečku tvoří rády i v raném věku a nemají potřebu se realizovat jinde. Je to individuální.

Jaké je řešení?

Pořiďte dítěti stojan s rolí papíru, kam si bude moci malovat, a u kterého bude moci stát. Pro menší batolata doporučuji položit papír na zem a nechat ho u toho sedět nebo ležet.

Přidávám také tipy od jedné maminky: Po prvních kresbách, které její synek na zdech zanechal, společně vymalovali celý dům. Poté se domluvili, že bude mít na kreslení k dispozici zdi v jeho pokojíčku.  Osvědčily se jí křídy, protože jdou umýt a syn tak může kreslit na zeď opakovaně.

A ještě jeden tip ode mě v podobě fotografie.

Ocením postřehy a zážitky z vašich domovů.

Pokud hledáte i jiné odpovědi na vaše otázky, přidejte se do skupiny Cesta k samostatnému dítěti.

Nebo si stáhněte některý z mých volně dostupných eBooků, které již pomohly více než 300 rodinám najít odpovědi na jejich otázky a dovedly je tak i k vyřešení některých situací při výchově.

Vaše Aneta