Moje zkušenost v roli anděla, s čertem a Mikulášem

Věnováno všem rodičům, kteří píší Mikulášovi vzkazy o dětech. 

Jednoho prosincového večera jsem vyrazila se svými přáteli, jako anděl, do ulic. Těšila jsem se, že se s dětmi potěšíme z našeho společného setkání. Mikuláš ve své knize četl prohřešky a mně bylo mi do pláče. Vzkazy obsahovaly pozitivní i negativní “hodnocení dětí“, přičemž záporné formulace převažovaly. Někteří rodiče se dokonce významně těšili na to, jak tento zážitek jejich děti krátkodobě umravní.

“Alenka je šikovná a ve školce jí paní učitelky chválí.”

Hned v prvním domě, který stál osamocený uprostřed louky vedle rybníka ve mě zamrazilo. Věta, kterou Mikuláš přečetl ve své knize, nepřinášela pro čtyřletou dívenku žádnou hodnotnou informaci, které by opravdu rozuměla.

Konec šikulek v Čechách

Vzpomínám si, jak ke mně na mé první praxi ve školce přiběhl čtyřletý chlapeček a v ruce držel obrázek s duhou. Sedl si na moje nohy, otočil se na mě a řekl: “Paní učitelko, podívej se, co jsem nakreslil.” V tu chvíli jsem své modré oči obrátila k jeho obrázku se slovy: “Jééé, ty jsi šikulka”nevědomě ukončila náš další dialog. Lukášek sklopil oči, povzdechl si a odešel.

Najednou přiběhl k paní učitelce, která seděla vedle mě a celý scénář zopakoval. Ta se na něj podívala, věnovala mu svůj úsměv a pronesla: “Líbí se mi, jaké barvičky jsi na duhu použil. Možná bych ještě dokreslila sluníčko a modré nebe, aby tam nebylo tolik bílého místa, co myslíš?” “To je dobrý nápad, počkej chvíli,” řekl chlapec a běžel k pastelkám, aby dílo dokončil.

Mlčky jsem hbitého chlapce sledovala, jak na obrázek dodělává modré nebe a velké slunce. “Jsou tak kreativní, když si s nimi člověk o jejich díle povídá,” ozvalo se z úst paní učitelky. Lukášek do obrázku dokreslil i ptáčky a kytičky, čímž využil téměř celou plochu papíru a zaplnil prázdná místa.

Najednou jsem pochopila, že za mnou přišel právě proto, že ještě nebyl s obrázkem úplně spokojený. Ačkoliv si o pomoc neřekl, očekával ji. Dítě dokáže samo rozeznat, kdy se cítí se svou činností v souladu a kdy ne.

Pokud jej označíme za šikulku, můžeme mu v hlavě vytvořit falešné domněnky. “Oni si myslí, že jsem šikovný, ale mně se to nelíbí.” Někdy se dokonce stane, že když dítě označíme za šikovné, následně svůj obrázek začmárá a vyhodí. Dětem jde převážně o proces tvorby, nikoliv o výsledek.

Namísto „šikulkování“ s každým dítětem mluvte o tom, co nakreslilo a popisujte, co vidíte. Více o tomto tématu se dočtete v mém článku Konec šikulek aneb proč dětem neříkat: „Ty jsi šikulka.“

Vyhněte se chválení a oceňujte jednotlivé dovednosti

Obecně platí pravidlo, že všeho moc škodí a u chválení to platí obzvlášť. Chvála v dítěti prohlubuje smysl dělat věci a činnosti jen proto, že bude slovně odměněno. Z takových dětí pak vyrostou dospělí, kteří budou záměrně vyhledávat aktivity i osoby, které je za ně dostatečně pochválí.

Pokud chcete své dítě “pochválit”, oceňte ho. Alenky maminka mohla do vzkazu pro Mikuláše napsat třeba toto…

"Alenka pomáhá s úklidem nádobí z myčky.

Když mamince pomůže, mají víc času na společné hraní.

Také oceňuje, že si Alenka uklízí hračky v pokojíčku, protože o ně nikdo z rodiny nezakopne a vyhnou se úrazu nebo poničení hraček."

Jasné a stručné informace. Dítě jim rozumí, roste s nimi jeho vnitřní motivace a to mu umožňuje dále pokračovat. U chvály, která slouží jako motivace vnější, často dochází k odeznění snahy dítěte, protože mu slovní odměna přestane dávat smysl.

“Péťa vůbec neposlouchá, pořád se vzteká a zlobí.”

Ve druhé domácnosti, která byla uprostřed města a nacházela se v pěti patrovém panelovém domě Mikuláš z knihy přečetl zarážející sdělení. V roli anděla bylo mým úkolem utišit plačící dítě a předat mu dobroty. Na místo toho jsem ale cítila, že bych si raději promluvila s rodiči o tom, co dítě prožívá a jak by mu mohli pomoci, aby předešli výbuchům vzteku. 

Když chlapec prožíval silné emoce a strach, rodiče mu místo podpory a ujištění ještě vyhrožovali, že si ho čert určitě odnese, jestli se nepolepší. Proč nepoužívat negativní hodnocení dětí a k čemu nám dospělým před andělem, čertem a Mikulášem slouží, popíšu v dalším článku, ve kterém se budu věnovat strachu, manipulaci a traumatu, které může u dítěte nastat.

Proč dítě neposlouchá

Je doslova nemožné, aby dítě neposlouchalo, když má dvě zdravé uši. Každé takové dítě slyší, jen záleží na tom, jak na informaci jeho mozek a tělo zareagují. V listopadu 2022 jsem se zúčastnila konference dětské psychologie, kde vystoupil psycholog a lektor Milan Studnička s tématem: „Proč kluky vychovávat jinak než holky.“ Z přednášky jsem si odnesla několik zásadních informací.

V jeho proslovu zazněl příklad, že pokud žijeme v bytě, který je dispozičně u rušné silnice, brzy si na to zvykneme a ruch přestaneme vnímat. To samé se děje v životě dětí, hlavně u kluků. Každodenní povely maminek (Vyčisti si zuby! Ukliď si hračky! Odnes si tašku do pokoje!) přestanou naše ratolesti brzy vnímat.

Tuto situaci bychom mohli nazvat jako nevědomé ignorování. Dále to může být z důvodu, že je dítě zabrané do činnosti a opravdu nás v danou chvíli neslyšelo nebo jen zkrátka nerozumí tomu, co po něm chceme a proto na nás nereaguje.

Výbuchy vzteku jako způsob komunikace

Když se dítě vzteká, neměli bychom jeho emoci zlehčovat, ale pochopit, co a proč ji způsobilo. Dítě nám tím ukazuje, že něco není podle jeho představ nebo nemá dostatečné zkušenosti pro dokončení nějaké činnosti. Častým výbuchům vzteku rodiče čelí především v období prvního vzdoru nebo s příchodem mladšího sourozence.

Zlobivé dítě neexistuje

Jakmile slyším z dětských úst: “Anet, on zlobí,” obracím se k dětem se slovy: “Zlobivé dítě neexistuje, asi se mu něco děje a měli bychom zjistit, co je příčinou.” Mezinárodní řečník a ředitel Montessori školy Chip de Lorenzo hovoří ve své přednášce o tom, že “zlobivé dítě” je často “zlomené” – tedy dítě, které se snaží na sebe upozornit nevhodným chováním, protože se mu v životě děje něco špatného.

Samozřejmě slovo “zlobivý” je subjektivní výraz a pro každého z nás může znamenat něco jiného. Z vlastní zkušenosti vím, že se takové dítě projevuje nepatřičným způsobem a to směrem k učiteli i ostatním dětem.

Během své šestiletité praxe jsem řešila narůstající agresi a sprostá slova u jednoho pětiletého dítěte. Na konzultacích s rodiči se ukázalo se, že se za jeho chováním skrývají potlačované emoce. Po návštěvě dětského psychologa a pokračující spolupráci s rodiči jsme u chlapce dosáhli výrazného zlepšení.

Chápou malé děti, co jim Mikuláš říká?

V případě nevhodně zvolených hodnocení ne. Pro děti jsou pojmy jako šikulka, zlobení, neposlouchání, vztekání se něco jako abstraktní obrazy. Během doby, co Mikuláš čte jejich prohřešky a čert cinká řetězem se v dětech odehrává jen STRACH A BEZMOC. Tohle všechno umocňuje chování rodičů, kteří své dítě buď začnou bránit nebo celou situaci zlehčovat.

Zamyšlení na závěr

Chovejte se tak, aby se s vámi dítě cítilo po celou dobu bezpečně a mělo jistotu, že za ním (ochranářsky) stojíte. V tom, co budete říkat nebo psát Mikulášovi buďte konkrétní, struční a myslete na to, že dítě by daným informacím mělo rozumět.

Pokud se vám můj článek líbil, pojďte mě sledovat. Přidejte se do uzavřené skupiny a čerpejte hodnotnou inspiraci pro výchovu a vzdělávání svých dětí. Ocením, když mi napíšete, co se ve vás odehrávalo, když jste byly děti a jak to vnímáte nyní z pozice dospělého?

Těším se na vaše vzkazy, ať jsou pozitivního či negativního charakteru.

Aneta Štěpánková

…tvůrkyně online obsahu, učitelka, lektorka a průvodkyně…

 

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů