Domácí a svobodné vzdělávání jako životní styl

Již od 5 let jsem věděla, že ze mě bude jednou učitelka v mateřské škole. To, že si budu učit po svém a vzdělávat se v alternativních metodách mě ale ani ve snu nenapadlo. Často se mě kamarádky ptají, co jsem studovala, abych mohla vést děti k samostatnosti a pracovat v komunitní školce s malým počtem dětí. 

Nezáleží na tom kolik škol absolvujete, ale na tom čemu v životě věříte. Pro mě to byla cesta, na níž jsem jednoho slunného dne potkala rodinu, která věřila v to samé: “Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce.” Robert Fulghum 

A takto se začal psát můj příběh…

2017: (Ne)tradiční učitelka

Ve státním školství jsem se “ohřála” jen na praxích, které jsem absolvovala v rámci pedagogických studií. Po vyšší odborné škole jsem nastoupila do školky v Praze a po krátké době se vrátila do rodného města na Vysočině. Obě zařízení byla soukromá s výukou českého i anglického jazyka.

Po odchodu z druhé mateřinky, kde převládala Montessori pedagogika, které jsem v tu dobu nerozuměla, jsem se vědomě rozhodla, že vkročím do státního školství. Než jsem do nějaké školky stihla nastoupit, oslovila mě rodina dvou malých holčiček (1,5 roku a 4 roky) s nabídkou práce učitelky v domácím předškolním vzdělávání.

Moji přátelé a rodina sdíleli obavy z toho, že bych se mohla cítit jako na rodičovské dovolené a v budoucnu neměla energii a chuť vychovávat vlastní děti. Nemluvě o tom, že budu bez většího kontaktu s dalšími dětmi a kolegy. Já jejich výhrady chápala, ale byl to můj velký a doposud nesplněný sen. Nabídku jsem se vší radostí přijala.

2018: Domácí vzdělávání 

Upřímně, když jsem v rodině začala pracovat, neměla jsem nejmenší tušení, co a jak mám vlastně dělat. Z obou mých předchozích zaměstnání jsem si odnesla mnoho pozitivních, ale i negativních poznatků.

Vždycky nade mnou někdo stál a já se jen řídila jeho postupy. Nyní jsem měla poprvé svobodu v práci a nevěděla jsem, jak s ní naložit. První rok jsem učila stejným způsobem jako ve státní školce a pracovala podle týdenních témat. Díky mé nově nabité volnosti jsem brzy zjistila, že se nemusím držet zajetých postupů.

Z praxe jsem vypozorovala, že děvčatům prospívalo, když jsme nad jednotlivými tématy strávily mnohonásobné množství času. Během této doby jsem v zahraničí studovala magisterský titul, sledovala přednášky mezinárodní online konference Růst společně a vzdělávala se v Montessori pedagogice

2019: Montessori pedagogika

Ve státním školství probíhá zpětná vazba během celého roku, hospitace paní ředitelky nebo kolegyň navzájem. Při své práci učitelky v domácím vzdělávání jsem ale tento benefit neměla a cítila jsem se ztracená, protože jsem se nemohla s nikým poradit. To vedlo z části k mému vyhoření.

Nový školní rok jsem začala s velkým očekáváním a hlavně novým nastavením ve své mysli. Získané dovednosti ze vzdělávání v oblasti Montessori pedagogiky jsem zakomponovala do své praktické výuky. Rozhodla jsem se, že se budu dál vzdělávat a v práci věřit sama v sebe a svoje zkušenosti.  

Holčičky jsem naučila pracovat s koberečky, seznámila je s Montessori principy, předložila jim své vize a sny a čekala, co na to řeknou. Systém, který mě původně nebavil, který jsem nechápala a ve kterém jsem v předchozím zaměstnání selhala, mi s nimi nyní fungoval. Byla jsem naplněná a šťastná, stejně jako ony. Moje odvaha oddělit se od státního školství pro mě byla správnou volbou. 

2020: Samostatné a zodpovědné děti

V tomto roce (2020) rodina, pro kterou stále pracuji, otevřela komunitní školku, kam nastoupila mladší z holčiček a 1. třídu základní školy pro jejich prvorozenou dcerku. Díky tomu jsem začala ve školce pracovat jako učitelka a Montessori průvodkyně. Do mojí třídy nastoupily ještě další dvě dívenky, a tak jsem se mohla radovat z malé skupinky tří zvídavých dětí. 

Vždycky jsem snila o tom, že si otevřu vlastní školku s malým počtem dětí, tudíž to pro mě byla skvělá příležitost a splněný sen. Všechny mé úvodní aktivity vedly děti k tomu, aby se dokázaly osamostatnit. Bylo pro mě důležité, aby se uměly samy obléknout i svléknout, pověsit si mokré oblečení na topení, připravit svačinku, nachystat si výtvarné potřeby a další.

Příkladem takových aktivit může být také pečení, krájení jablka, práce s Montessori pomůckami i trénink zavazování tkaniček či zapínáni bundy.

2021: Píšu, píšeš, píšeme

V Montessori pedagogice jsem se dozvěděla, že ve věku 4 let mají děti senzitivní období na čtení a psaní a až později je zajímají čísla a počítání. Rozhodla jsem se, že s dětmi, které byly právě v tomto věku tyto dovednosti vyzkouším. 

Září jsme odstartovaly abecedou, písmenky, správným držením tužky, grafomotorickými cvičeními, kreslením do krupice, apod. “Do prosince se naučíme několik písmenek a vlastnoručně napíšete velkými tiskacími písmeny vánoční přání pro rodiče, Veselé Vánoce a podpis.”

Přiznám se, že jsem zprvu na holčičky až přehnaně tlačila i přesto je to začalo neskutečně bavit. V prosinci napsaly rodičům nejen vánočního přání (podle mého zadání) také pohledy vč. doručovacích adres. Dvě holčičky se na základě získaných dovedností naučily i samy číst.  

Jako Montessori nováček jsem byla překvapená a zároveň nadšená, že jsou děti v tomto věku něčeho takového schopny. Holčičky byly ze svých pokroků okouzleny a zájem o psaní projevovaly i ve volných chvílích a během kreslení. 

 2022: Svobodná učitelka

A jdeme do finále…

Náš čtyřčlenný tým se rozrostl o dva kluky a všichni jsou oficiálně předškoláčci. Jsem neskutečně vděčná, že jsem před jejich nástupem zhlédla na mezinárodní online konferenci Růst společně přednášku psychologa Milana Studničky na téma: Rozdíly v přístupu ve výchově chlapců a dívek.“

Díky těmto informacím jsem pochopila, proč se u kluků nezaměřovat na poslušnost, ale respektovat jejich potřebu volného pohybu a hry. To zjednodušilo jejich proces adaptace do kolektivu.

Před začátkem školního roku jsem se zúčastnila besedy se známou blogerkou projektu Děti jsou taky lidi a propagátorkou svobodného vzdělávání, Zdeňkou Šíp Staňkovou, která zde prohodila větu: “Žiju s dětmi tak, jako bychom měli každý den víkend.” 

Onu větu jsem se rozhodla převzít do svého pojetí a praxe ve znění: “Žiju s dětmi tak, jako kdyby byly moje.”

Následně jsem s touto pro mě velice inspirativní ženou, natočila rozhovor o traumatech z dětství a její nově vydané knize Děti jsou taky lidi.

Jak to vypadá, když (ne)učím?

Na tyto informace se můžete těšit v mém příštím článku, kde vás provedu svým působením i dnem v komunitní školce Ivana M. Jirouse z.s., která sídlí v Humpolci a již třetím rokem s celým týmem vedeme děti ke smysluplnému rozvoji a vzdělávání.   

Všechny své zkušenosti, a to nejen s Montessori pedagogikou předávám rodičům s dětmi od narození do 6 let formou svých eBooků a kurzů nebo inspirativních příspěvků, které tvořím zdarma. Pravidelně píšu články na blog, natáčím videa o výchově a vzdělávání dětí na svůj YouTube kanál a poskytuji konzultace a poradenství těm, kteří se chtějí vydat na cestu k samostatnému dítěti. Vstup do uzavřené FB skupiny tudy >>

Jestliže s vámi můj článek rezonuje a chtěli byste do vaší výchovy i vzdělávání vdechnout kousek mého přístupu, stáhněte si zdarma DESATERO SAMOSTATNOSTI pro rodiče a děti.

Pojďte mě sledovat a nechte se inspirovat dalšími hodnotnými příspěvky, které pro vás tvořím.

Držím vám palce a přeji hodně štěstí, pokud se rozhodnete jít s vašimi dětmi cestou zaslíbenou aneb tam, kam vás srdce táhne.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta 

 

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů