Proč s dětmi trávit víc času v kuchyni a méně v pokojíčku

Vcházím do kuchyně a mám obrovskou chuť na perníčky. Jsem ale u kamarádky a hlídám její dvě “neposedné” děti. Chuť mě ovládá čím dál víc, ale zároveň si říkám, že se dvěma dětmi je asi dle svých představ neupeču. Možná, že lepší to bude nechat na potom, až budu sama doma, říkám si.

Vzpomněla jsem si i na období, kdy jsem si dala za cíl, že si každou středu se dvěma malými dětmi, o které jsem se starala, upeču něco na svačinku. Stálo mě to ale tolik úsilí a nervů, že z každé středy byla jenom jedna středa v měsíci a nakonec jsem od pečení s dětmi úplně upustila. 

S dětmi se to změnilo

Možná to taky znáte. Než jste měla děti, pekla jste velice ráda a  najednou bum – není na to čas nebo se děti pletou všude a musejí všechno vidět, sáhnout si na to anebo dokonce ochutnat. Taky se děsíte situace, kdy vám chce dítě ochutnávat mouku? Já hrozně 😀 Přesvědčování, že to není cukr nefunguje. Stejně ochutná. Ten výraz po tom mě ale docela baví. 

Někdy je snazší zajít si na kousek dortu do kavárny, kde si vypiji v klidu lahodnou kávu, popovídám s kamarádkou a pohraju si s jejími dětmi. V duchu si říkám, že ona to možná cítí stejně. 

Znám ale i hodně maminek, které naopak na mateřské péct začaly a zkoušejí nové a nové recepty. Pokud jste jednou z nich, pochlubte se v komentářích (vč. fotografie). 

Nový začátek

Holčička v kuchyni

Tentokrát jsem si ale řekla: “Co to s dětmi zkusit znovu? Na pečení perníčků se přece naučí tolik zajímavých dovedností, že by byla škoda je ke společnému pečení nepřizvat.”

Zlepší se tím jemná motorika, koordinace ruky a oka, pozornost, soustředění, procvičí si matematiku apod. Když jsem si dala dohromady plusy a mínusy, zjistila jsem, že je to vlastně daleko lepší, než dát dítěti hračku. Bylo to jasné – jdeme péct! 

TIP

S dětmi se můžete vydat do kuchyně již od 1,5 roku věku. Je zapotřebí, abyste k tomu byla jako máma OTEVŘENÁ a zároveň psychicky PŘIPRAVENÁ. Vaše dítě musí být VÝVOJOVĚ ZRALÉ. Kdy je ten SPRÁVNÝ ČAS poznáte sama, protože svoje dítě znáte nejlíp.

Co jsem během přípravy těsta zjistila? Že jsem hrozně netrpělivá a neumím dětem vysvětlit, co a jak mají dělat, abych byla v klidu a nešílela z každého zrnka cukru na zemi. Nebylo to na poprvé úplně ideální, ale ten výsledek, kdy jsem viděla radost v jejich očích stál rozhodně za to. Uf, tak příště zase a možná o něco lépe. Tohle byla moje zkušenost. 

Kuchyň jako místo pro poznávání sebe sama

Jak to vypadá teď, když s dětmi zamířím do kuchyně? Rozhodně lépe, protože již vím, jak na to. Co je důležité vědět, než s dětmi do kuchyně cíleně zavítáte?

Vymezit si na to konkrétní ČAS.

Říct si, že budu TRPĚLIVÁ.

Jasný plán, co BUDEME dělat. 

Příprava surovin SPOLU s dítětem. 

Pečlivé a MALÉ KRŮČKY při samotném procesu.  

Postupem času jsem objevila tolik skvělých aktivit a činností, které lze s dětmi v kuchyni dělat, že jsem tam chtěla být skoro pořád a děti taky. Všimla jsem si, jak se zlepšily jejich dovednosti, pozornost, koncentrace, řečové a komunikační schopnosti, ale i jejich motivace k ochutnávání neznámých potravin.

Celkově se dá říci, že děti daleko raději jedly právě to, co si samy připravily. A tak pokud máte doma (ne)jedlíky, určitě to zkuste.

Úsměvný zážitek s krájením jablka

Tatínek dvou výše zmíněných malých dětí se mě jednoho dne zeptal (zrovna v průběhu týdne, kdy si chtěly každý den procvičovat a připravovat samostatně svačinku), co s nimi dělám, a co nového jsem je naučila. První den jsem odpověděla, že se krájelo jablko. 

Druhý den se mě tatínek zeptal dychtivě znovu. “Krájelo se jablko,” slyšel z mých úst. Třetí den, když přišly děti radostně domu, hned mezi dveřmi tatínkovi oznámily, že celé dopoledne krájely jablko.

No, asi si dokážete představit tu reakci. Bylo mi trapně… ale na druhou stranu mě hřál pocit toho, že jsem je viděla při práci a věděla, jak ze sebe vydaly maximum, aby se to naučily a tuhle dovednost si natrénovaly k její dokonalosti. Mohla jsem si s klidem říct, že umí samy omýt, nakrájet a připravit jablko ke svačince.

I kdyby se to měly a chtěly učit třeba dva týdny, šla bych do toho, protože mě i jim to za to stojí. 

Kuchařka aktivit a receptů pro malé i velké

A co jsem se v kuchyni naučila já?

Být trpělivá, víc otevřená dětským potřebám i jejich srdcím a hlavně, jak je vést k jejich samostatnosti. To je pro mě to nejcennější, co jsem si z kuchyně odnesla. 

Proto jsem se rozhodla, že si tyhle cenné informace nenechám pro sebe. 

TIP

Určitě se vyplatí pořídit dítěti ROSTOUCÍ VĚŽ do kuchyně, nežli ho postavit na židli nebo nějakou vratkou stoličku. Hrozí nejen větší riziko spadnutí, ale také závažnějších úrazů.   

Jste nadšenou mámou, která miluje aktivity v kuchyni nebo byste s nimi chtěla začít? Pojďte se nechat inspirovat

Bude to nejen pro vás, ale i pro vaše dítě (děti) opravdu velká výzva, která začne v kuchyni a odstartuje jejich samostatnost.

Budu mít radost, když do toho půjdete naplno.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Aneta Štěpánková profilová fotografie

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů