Sourozenecká žárlivost a její vliv na samostatnost

Sourozenecká žárlivost začíná tehdy, když se narodí sourozenec. Každé prvorozené dítě se přirozeně těší na nový přírůstek do rodiny – na bratříčka nebo sestřičku. Vidí, jak jste plní očekávání, nadšení a sdílí tuto radost a vámi. Ještě ale netuší, co ho doopravdy čeká a nevíte to ani vy.

Narodil se vetřelec

Od narození miminka si užíváte každou chvilku a prožíváte příjemné období. Vnímá to „novopečený sourozenec“ stejně?

Pomalu, ale jistě si začíná všímat, že jste tu pro něj čím dál méně a délka vaší pozornosti pro něj se také zkrátila. Miminku se najednou věnujete 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a pro to prvorozené vám tolik času nezbývá. Dítě cítí, že mu někdo zabral jeho místo.

Pro nás dospělé je jen těžko pochopitelné, co se dítěti v hlavě odehrává. Dříve nebo později svoje pocity a potřeby začne dávat více najevo. Nakonec i vy samy při každodenním přebalování a kojení začnete pociťovat, že se doma něco děje.

Ale pozor, ono to není jenom o přechodné špatné náladě. Dítě dlouhodobě zažívá vnitřní nepříjemné pocity, se kterými bojuje. Jednoho dne přijde chvíle, kdy vše musí ven a dítě si řekne:  „Já ti ukážu, ty malý vetřelče.“ Jakmile tedy starší sourozenec začne „zlobit“ jinak, než jste zvyklé, měly byste se zastavit a zjistit, co se děje. Dítě vám dává jasně najevo, že se mu něco nelíbí a cítí se odstrčené.

Zbavit se nepřítele

Žárlivost sourozence se může, ale nemusí projevit velice brzy. Jakmile pocítí, že je něco jinak. Vaše pozornost směřuje jinam. Dokonce i pozornost tatínka, babičky, dědečka a dalších členů rodiny se začala ubírat směrem k miminku.

Starší dítě se cítí ohrožené. Již není středobodem vesmíru. To mu pochopitelně vadí. Malé uřvané mimino mu nečekaně a neplánovaně vstoupilo do jeho zóny pohodlí a komfortu. Batole cítí, že se musí bránit – má dvě možnosti.

Buď bude do vašich nohou bušit naštvaně pěstičkami nebo rovnou ublíží svému sourozenci.

Samostatnost je pryč

Možná, že jste se na toto období řádně připravila a začala s učením samostatnosti zavčasu. Dítě se ale najednou chová, jako kdyby to zapomnělo. Neumí se oblékat, samo najíst, nechce samo usínat. Jakmile to po něm začnete vyžadovat, cítí se dotčené, že mu nechcete věnovat svůj čas, pozornost ani lásku.

Rodiče se mě na konzultacích často ptají, co mají dělat. Odmítání a „nic nedělání“ jejich staršího dítěte je zaskočí. Pochopitelně… dítě také zaskočilo, co si to maminka přinesla z porodnice.

V tomto článku bych vám chtěla dát jeden konkrétní příklad, jak můžete dítě podpořit v jeho samostatnosti při oblékání a zároveň ho zapojit do oblékání maminka. Díky tomu totiž dokážete věnovat pozornost oběma dětem naráz a podpořit tak pocit toho staršího, že není odstrkované, a že musí všechno dělat „jenom samo.“

Jak sourozence zapojit

„Mami, já Ti pomůžu sestřičku obléknout.“ Věta, kterou když začnete slýchat z úst vašeho prvorozeného dítě, tak máte částečně vyhráno. Znamená to, že dítě si již uvědomuje, že maminka potřebuje pomoct a ono samo může být strůjcem a pomocníkem toho všeho. Obzvlášť, pokud tatínek není doma a mamince zrovna nikdo jiný nemůže pomoc nabídnout.

Pokud dítě bylo samostatné již před narozením mladšího sourozence, bude pro vás oba práce s oblékáním jednodušší. Stačí, když mu ukážete, kde má miminko plenky a oblečení. Je třeba zmínit, že pokud vyžadujete samostatnost po dítěti, je nutné mít vše na dosah jeho ruky i oka.

Jakmile nedosáhne na oblečení svoje či pro miminko, je to pro vás signál, abyste tomu přizpůsobily prostředí.

Správné instrukce a vhodná komunikace

Nezapomínejte, že je zapotřebí dítěti dávat jasné instrukce, co po něm chcete přinést, odnést a kam. Ocenění z vašich úst dítě velice rádo uvítá a bude ho těšit nejen vaše pozornost, ale i to, že se stalo vaším pomocníkem.

Někdy nám naše instrukce a vyjádření přijdou zcela jasné, ale pro dítě to může být matoucí.

Mějte proto, prosím, trpělivostnerozčilujte se, pokud vám dítě přinese něco jiného. Miminku je stejně jedno, jestli má modré ponožky s růžovými puntíky nebo žluté s červenými puntíky. 😊

Sdílejte spolu radost z péče o miminko a vzájemně se oceňte za to, jak jste to zvládli. Komunikujte s dítětem otevřeně a dbejte na to, abyste ho vždy podpořily i v jeho oblékání. Správně zvolenou komunikací dokážete ovlivnit hodně moc.

Jak naučit staršího sourozence se oblékat?

Dítě začne být schopné se s malou dopomocí nebo samo oblékat kolem 2. – 3. roku věku. Ve 3 letech má již s oblékáním tolik zkušeností, že to zvládne hravě samo. Je důležité, abyste při procesu osvojování myslely na to, že se dítě učí a teprve získává potřebné zkušenosti.

Nezkouší vaši trpělivost ani vás nechce rozzlobit. Hlavně na něj nespěchejte. Když začne s trénováním ve dvou letech má na to ještě „celý rok“. Jakmile vychytáte to správné období „já sám“, kdy dítě chce vše dělat a zkoušet samo, máte napůl vyhráno. Je to ideální čas, kdy k tomu dítě nemusíte „nutit“.

Zároveň ale počítejte s tím, že potřebuje delší čas. Není dobré na něj naléhat slovy, že někam spěcháme. Oblékání si můžete zpříjemnit závody, kdo se rychleji oblékne. Vhodné jsou také motivační básničky. V tomto případě doporučuji můj workshop 5+5 tipů, jak dítě zapojit do oblékání. 

Vždycky mějte na paměti, že dítě potřebuje ukázat a vysvětlit, co se jak dělá a kam to patří. Vždy ho povzbuzujte a nikdy nekritizujte ani v případě, že si něco nasadilo obráceně. Pokud si vybere tričko, které si chce vzít, nenuťte ho k tomu, aby svoji volbu změnilo.

Pouze v případě, že je venku zima a vaše rozhodnutí jeho výběr změnit je podložené a oprávněné. Zde je potřeba dítěti vhodně vysvětlit, proč si nemůže vzít to nebo ono. Tento proces neuspěchejte. Když budete na dítě tlačit, akorát mu vytvoříte v hlavě blok.

Oceňte snahu a nenuťte ho k oblékání, pokud se mu nechce. Každé dítě se naučí oblékat, jde jen o to za jakých podmínek.

Agresivní žárlivost staršího sourozence

Jsou případy, kdy má dítě sklony i k agresivnímu chování. Níže pouze uvádím stručný příklad:

Starší sourozenec se vůči mladšímu projevuje až „nebezpečným“ chováním a snaží se mu ublížit. Všechno, co předtím uměl a dělal sám jakoby najednou zapomněl. Odmítá pomáhat, oblékat se a dělá tzv. „naschvály.“

Motivace, výhružky i plácnutí na zadek se jeví jako bezpředmětné. Dítě udělá cokoliv a za jakoukoliv cenu, aby vaši pozornost získalo. Vnitřně trpí a snaží se vás dostat do stejné emoce. Pokud cítíte, že na to nechcete být sama, doporučuji se v tomto případě obrátit na odborníka.

Zaujal vás článek a chtěly byste se o samostatnosti dozvědět víc? Přidejte se ke komunitě stejně smýšlejících rodičů do uzavřené FB skupiny a čerpejte pravidelně zajímavou inspiraci k samostatnosti dětí. Cesta do skupiny vede tudy >>

A pokud se chcete naučit vy samy, jak s dítětem pracovat, jednat a spolupracovat při oblékání, aby to bylo v klidu a bez křiku, můžete vstoput přímo do 10denního kurzu Oblečte své dítě slovy a pochopením. 

O vašich zkušenostech se sourozeneckou žárlivostí i oblékáním si ráda přečtu v komentářích.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Aneta Štěpánková profilová fotografie

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů