Zrození Theodora očima naší duly Lindy

Za rozhodnutím mít vlastní dulu jsem si stála od samého začátku svého těhotenství. Lindu jsem objevila zdánlivou náhodou, nebo možná ne? Na náhody nevěřím a její přítomnost v mém životě vnímám jako dar z nebes. Jednoduše řečeno – tuhle ženu Lindu Harvancovou Soumarovou mi seslal vesmír.

Pojďte se ponořit do mého porodního příběhu, který pro mě tahle úžasná žena sepsala bezprostředně po narození našeho syna.

Jak to všechno začalo…

Začíná to tuším někdy v lednu vlastně, na první schůzce na Chodově, kdy mi přijela vysmátá holka s klukem, který měl tak trošku oči na vrch hlavy, ale nic nedal znát. 🙂

Pro mě to byla jedna z prvních 5-7 informačních schůzek, takže bych řekla, že jsem na ně jezdila, ještě trochu nervozní, nicméně s odhodláním předat vše, co bych ráda.

Info schůzka za mě hezky plynula, cítila jsem lehkou nervozitu od partnera (možná pramenící z toho, že si neuměl vůbec představit, co tam jako budeme u toho porodu dělat oba dva, ale asi nic, co by mě nějak rozhodilo.

Dle domluvy mi po pár dnech i Anet potvrdila, že by mě ráda jako doprovod, a tak jupí – radost veliká.

Z předporodních schůzek bych asi nejraději vypíchla to, že jsme si s Anet často vyměňovaly hlasové zprávy. Ona mi posílala 20 minutové při cestách do práce. Mimochodem, je to paní učitelka v mateřské školce a nejen to, i mnoho dalšího. A nejen to, vzdělává maminky v oblasti dentální hygieny u malých dětí, přednáší na školách. Též má úžasný web, kde hodně píše o svém životě, o tom, co ji potkalo, jak to vidí teď zpětně, co ji to mělo přinést, dát a kam posunout.

Takové otevřené zpovědi často s třaskavými tématy, za které jsem vážně neskutečně vděčná, že o nich píše. Nejen pro sebe, ale pro spousty dalších žen. Pokud by Vás lákalo si to přečíst, tak se svolením uvádím její webové stránky: www.anetastepankova.cz

S Anet nám to prostě ladilo od začátku do konce a ladí dál. Je to jedna z těch žen, kdy víte, že společně na té cestě životem chvíli půjdete. Naladění a napojení je vzájemné a chceme být navzájem součástí svých životů.

…Teď k samotnému porodu…

Příprava těla i mysli

Anet byla další žena, u které se začal porod rozbíhat ještě před 38tt. Pro jistotu jsem si dala své „dulí pohotovostní“ hodinky o pár dní dříve. Dva dny měla dost silné poslíčky a vypadalo to všelijak, klidně i k rozběhnutí porodu. Nicméně, náročný a intenzivní trénink odezněl. Asi proto, aby si Anet navnímala, jak to může vypadat, a pak ji nechalo miminko i tělo odpočinout, aby po termínu porodu (dále TP) přišly znovu.

Další poslíčky lehce po TP už neodešly, ale zůstaly. Po cca 2 dnech, kdy se opět objevily a já s Anet byla ve velmi intenzivním kontaktu, což jsem vlastně byla víceméně pořád, tak nakonec kolem půlnoci Anet volá a popisuje, co a jak se děje a domlouváme se, že vyrazím k ní domů. Po hodině spánku vyrážím směr Praha. Naštěstí v noci trvá přesun o poznání kratší dobu.

Anet mě vlastně ani nepřekvapuje tím, v jakém klidu ji nacházím. Naladěná byla na své miminko celé těhotenství, je prostě ženou, která přípravě na porod věnovala spousty knih a času a rozhodně to bylo vědomé napojení na miminko a celý proces.

Chvíli povídáme o tom, co a jak se děje, jak se cítí. Krátce opečovávám rebozem. Vlny však chodí co 5 min a trvají, do porodnice daleko. Vím, že nejsem schopna předvídat, jak dlouho ještě porod bude trvat, nicméně cítím pokoru a rozhodně nechci vystavovat Anet ani jejího partnera porodu cestou, domlouváme se, že se pomalu a v klidu přesuneme do porodnice do Rakovníka.

Vyrážíme do porodnice

Cesta je v poklidu, jedeme víceméně podle předpisů, tak jsem si to i přála, nechtěla jsem žádný bláznivý přesun, i když pokud by měl být, byl by…

Pár km před porodnicí však svými vozy probudíme policejní vůz a dvě policistky v něm. Vybírají si mě – asi i díky tomu, že první vůz, ve kterém jede žena by nestihly a vydávají se za mnou a zastavují mě. Nejdřív chvíli sedím a způsobně čekám, až za mnou přijdou k okénku, tak jak jsem zvyklá a vyzvou mě k předložení OP a řidičského oprávnění, to už znám.

Po pár vteřinách si však uvědomím, že času opravdu nazbyt nemáme a lehkým poklusem běžím k jejich vozu. To už v zádech cítím i partnera a oba říkáme shodné informace o tom, že jedeme k porodu, že já jsem Dula a vepředu ve voze sedí rodící žena. Chudáci policistky. Myslím, že ani nestihly pozdravit a jen se tak na sebe podívají a přikyvují, a tak se vracíme k vozům, nasedáme a dojíždíme do porodnice.

Do porodnice přijíždíme lehce po 2 hodině ranní. Bereme věci pro mě i pro Anet a známou cestou se vydáváme výtahem do 8. patra. Před výtahem přepadává Anet vlna a tak si klekne na zem a prodýchává, jak potřebuje. Na příjmu musíme zvonit 2x. Chápu, nemají jinou rodící ženu, a tak relaxují.

Sděluji co se děje, neděje, berou ženu na příjem, vyšetřují (tak to bylo pro ní v pořádku), zjištěné 4 cm – juchů. Natáčí se monitor a podepisují všelijaké a určitě důležité formuláře a papíry. Máme štěstí, nadstandard s vanou, který si žena přála je volný. Všechny tašky přesouváme tam.

Potěšilo mě, že se potkávám s vrchní sestrou  E., se kterou jsem se potkala asi před 14 dny na informační schůzce s panem primářem, kam jsme ještě s dvěma dalšími dulami společně vyrazily, díky doprovodům, které nás čekaly. Přišlo a pořád mi přijde důležité, jet se do porodnice, kde mě neznají, představit, zkusit navnímat prostředí a personál, seznámit se s nimi, popovídat si o tom všem. Paní vrchní v Rakovníku mi už při této schůzce přišla otevřená vůči potřebám rodících žen a i při porodu to nakonec tak opravdu bylo.

Společný porodní čas

Domlouvám se s Anet, že napustím vanu. Partner chvíli pomáhá přeprat kohoutky (ano, prostě jich tam bylo moc a nefungovaly úplně intuitivně. Naopak v jednu chvíli jsme měli okolo vany doooooost vody a já si zahrála na uklízečku).

Anet ve vaně, partner si bere oddychový čas pro sebe, měl náročný den a jeho „síly“ budeme potřebovat později. Jsme společně s ženou. Provoňuji pokoj různými esenciálními oleji, světla jsem po našem příchodu na pokoj hned buď zhasla nebo ztlumila. Byla to druhá věc, o kterou šlo. Dala jsem na parapet světýlka.

Prostě atmosféra jako při milování a samotné Anet je v ní dobře. Masíruji šíji a říkám jí, jak se má v té vaně zkusit uvolnit. Tráví v ní velkou chvíli. Po vaně pak postupně mění hodně poloh a míst, tak jak jí samotné je příjemné. Nabízím rebozo, odmítá. Stejně jako  bylinnou napářku. Žíněnku však po vaně vítá – opírá se ve vlnách o postavenou rodící židličku. Pozoruji, jak si samo její tělo říká a ona se jej „jen“ snaží poslouchat a naslouchat jeho potřebám.

Po nějakém čase zapojuje Anet u porodu miminka i lehce odpočinutého partnera. Ten sedí na rodící stoličce, tak jak si přála a bez trička. Je u něj, opřená, tak jak cítí, že potřebuje. Partner hladí, masíruje, podporuje svými slovy i doteky.

Anet si často představovala, že při blížícím se narození miminka jí praskne voda, a to nečekaně – v obchodě, na procházce apod. Občas ji možná i tyhle představy lehce děsily.

Kde je ta voda?!

A k plodové vodě i teď příjemná vzpomínka…

Anet se často ptala, kdy už jako ta voda praskne. Do teď se to nestalo. Porodní cesty skoro připravené na porod miminka, ale voda nikde, a tak se ptá PA (porodní asistentka), co s tou vodou. Ta zmiňuje možnost prasknutí vaku blan. Vracíme se k tomu s Anet. Říkám jí informace, které vím, že je v pořádku, aby slyšela. Odkládáme rozhodnutí a dáváme procesu ještě čas.

Zanedlouho po této diskuzi je to najednou tu. Vodaaa! Přijde mi vtipné to celé načasování. Anet komentuje prasklou vodu jako velkou úlevu. Smějeme se, že to načasování člověk opravdu nevymyslí a nenaplánuje.

Tedík se chystá na svět

Hodiny plynou, není jich však mnoho a porod krásně plyne. Nad ránem PA po domluvě a souhlasu ženy vyšetřuje a říká, že je otevřená na 8 – 9 cm. To znamená jediné – narození  miminka se blíží.

Střídají se směny. Přichází nová PA, nicméně způsob vedení porodu zůstává stejný. Laskavý a respektující, velká vděčnost za to. Anet nemění polohu, pořád na čtyřech na žíněnce opřená o partnera. Hlavička sestupuje níže, až už je na dotek.

Obě s PA říkáme, ať si na hlavičku a vlásky sáhne. Bývá to velkou motivací a energií pro ženy do dalších vln (to, co mi pak o tomto motivačním doteku poví žena po porodu, kdy se nasmějeme, až se nám břicha natřásají, o tom třeba jindy).

Anet se mě ptá, jak dlouho to ještě bude trvat. Samozřejmě nevím, to neví nikdo. Co ale tuším, je, že to nebude za pár vln, jak často v jiných porodnicích říkají porodní asistentky ženám – ještě tři zatlačení a miminko tu bude…tuhle „mantru“ pak opakují dalších x desítek minut. Ono to tak většinou bývá, že než dojde k porození celého miminka, ještě chvíli (hodinu, dvě) to trvá.

Snažím se jí citlivě říct, že nevím, ale že si myslím, že tak hodinku, ale nechci lhát, nesnáším to, čeho jsem občas svědky. Přijde mi lepší říct, jak to je. Ženy jsou schopny lépe rozložit síly a energii. Nejsou demotivované. Ano, tenká hranice, nicméně u Anet jsem cítila, že si to mohu dovolit a sobě též, říct jak to vidím.

Reakcí je údiv a možná zděšení – na tu vteřinku jsem jej určitě navnímala. Anet se dál noří do svého těla, napojuje se na miminko a dál v důvěře v sebe rodí.

Porodní asistentka na zemi, stejně jako já. Jen sedí a pozoruje, chrání hráz. Dívá se a chválí Anet, jak si skvěle vede. Já občas kouknu, jak se miminko posouvá v porodních cestách, abych mohla Anet říct, jak to vypadá. Cítila jsem, že tuhle informaci jednou za čas potřebuje slyšet.

Vítej na světě, Theodore!

O hodinu a pět minut později se opravdu miminko rodí. Anet na čtyřech, tak jak ji volalo tělo, opřená o partnera, který jen tiše pozoroval a jen byl a to bylo nejvíc! Podáváme jí miminko do rukou.

Tyhle okamžiky mě nepřestanou nikdy dojímat, nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem součástí těchto životních příběhů, těchto okamžiků narození nových duší.

….Děkuji, děkuji, děkuji…

A tak jsem si i já, jako dula, zažila „léčivý“ porod, po předchozích náročnějších doprovodech. Zde bylo naprosto respektováno přání ženy – nijak do porodu nezasahovat, rodit pouze za přítomnosti porodní asistentky. Kdy jí nikdo nic nenutil, nikdo nepřemlouval, nemanipuloval, nezastrašoval. Prostě „jen“ ženu nechali rodit – jen důvěra v to, že ženy ví, jak porodit a miminka ví, jak se narodit.

Poděkování a vděčnost

Děkuji za porodní zážitek, podporující doprovod i sílu, kterou jsem v sobě, díky Tobě a partnerovi, našla. Byla to neskutečná jízda plná emocí, bolesti a maximálního nasazení pro život, který obohatil ten náš dosavadní.

Tvoje klientka Aneta