Je vhodné “Montessori doma” pro každou rodinu?

Aneta Štěpánková2.4. 20230709x

Otázka, která napadne nejednoho rodiče zajímajícího se o Montessori výchovu. Jako sebeřízená učitelka s pětiletými zkušenostmi z domácího předškolního vzdělávání a lektorka Montessori klubíku pro maminky s batolaty, jsem se rozhodla s vámi podělit o svůj názor a ucelený pohled.

Dlouhé roky jsem na tuto otázku hledala odpověď nejen u fundovanějších lidí zaobírajících se výchovou a vzděláváním dětí v duchu Montessori, ale také ve své praxi.

Vždycky jsem narazila na dítě, které mi můj názor, že je Montessori pro každého, “nabouralo” tím, že se nezajímalo o mnou nabízený kobereček a pomůcky. Z nedostatku informací a zkušeností jsem kdysi zaujala postoj, že tento přístup není pro každé dítě.

Veronika Kotůlková, ředitelka základní školy Labyrint říká: „Montessori je pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče.“ V současnosti a po sedmi letech sbírání zkušeností v oblasti Montessori pedagogiky a práce s dětmi s jejím názorem souhlasím.

Co je Montessori?

Každý rodič si pod pojmem „Montessori“ představí něco jiného. Můj táta si dlouho myslel, že alternativní výchovou děti okrádám o jejich dětství, svobodu a beru jim možnost hry s běžnými hračkami.

Mnohé rodiče, se kterými vedu své konzultace, často odrazuje práce s pomůckou na koberečku. Představa, že jejich dítě bude “uvázané” u jedné věci a nebude si moci vybrat z nepřeberného množství hraček, které jejich pokojíček nabízí, je děsí.

Montessori doma ale není jenom o koberečku a pomůckách. Pod myšlenkou italské lékařky a pedagožky Marie Montessori se toho skrývá daleko víc a celá filozofie je založena především na pozorování dětí a naplňování jejich vývojových potřeb.

Táta a syn

Fotografie z roku 2017

Táta 6letého syna, který navštěvoval Montessori školku, ve které jsem působila se k tématu vyjádřil následovně:

“Budete velice překvapeni, když uvidíte své dítě pracovat s jednou jedinou pomůckou na koberečku a vydrží u toho třeba hodinu.

On nekouká jinam a v jeho prostoru je jedna jediná hračka, na kterou se může naplno soustředit. Když jsem se byl podívat v Montessori školce, kterou můj syn navštěvoval, nechápal jsem, že si s ní vydržel takovou dobu hrát sám.

Udělejte si kafe, sedněte si a jenom se na něj dívejte. Nezasahujte do toho a nemluvte. Všechny ostatní děti to také respektují. V tu chvíli pochopíte Montessori. Nikdy v životě se nestalo, že by si po sobě ten kobereček pak neuklidil. Ale jakmile přijde domů – buch, milion hraček v pokojíčku a syn s nimi dělá bordel.

Nechápal jsem, proč to doma nevnímá stejně jako ve školce a přišel jsem na to, že tady v pokojíčku nemá ten kobereček, který by vymezoval jeho prostor na hraní.”