Otázka, která napadne nejednoho rodiče zajímajícího se o Montessori výchovu. Jako sebeřízená učitelka s pětiletými zkušenostmi z domácího předškolního vzdělávání a lektorka Montessori klubíku pro maminky s batolaty, jsem se rozhodla s vámi podělit o svůj názor a ucelený pohled.
Dlouhé roky jsem na tuto otázku hledala odpověď nejen u fundovanějších lidí zaobírajících se výchovou a vzděláváním dětí v duchu Montessori, ale také ve své praxi.
Vždycky jsem narazila na dítě, které mi můj názor, že je Montessori pro každého, “nabouralo” tím, že se nezajímalo o mnou nabízený kobereček a pomůcky. Z nedostatku informací a zkušeností jsem kdysi zaujala postoj, že tento přístup není pro každé dítě.
Veronika Kotůlková, ředitelka základní školy Labyrint říká: „Montessori je pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče.“ V současnosti a po sedmi letech sbírání zkušeností v oblasti Montessori pedagogiky a práce s dětmi s jejím názorem souhlasím.
Každý rodič si pod pojmem „Montessori“ představí něco jiného. Můj táta si dlouho myslel, že alternativní výchovou děti okrádám o jejich dětství, svobodu a beru jim možnost hry s běžnými hračkami.
Mnohé rodiče, se kterými vedu své konzultace, často odrazuje práce s pomůckou na koberečku. Představa, že jejich dítě bude “uvázané” u jedné věci a nebude si moci vybrat z nepřeberného množství hraček, které jejich pokojíček nabízí, je děsí.
Montessori doma ale není jenom o koberečku a pomůckách. Pod myšlenkou italské lékařky a pedagožky Marie Montessori se toho skrývá daleko víc a celá filozofie je založena především na pozorování dětí a naplňování jejich vývojových potřeb.
Táta 6letého syna, který navštěvoval Montessori školku, ve které jsem působila se k tématu vyjádřil následovně:
“Budete velice překvapeni, když uvidíte své dítě pracovat s jednou jedinou pomůckou na koberečku a vydrží u toho třeba hodinu.
On nekouká jinam a v jeho prostoru je jedna jediná hračka, na kterou se může naplno soustředit. Když jsem se byl podívat v Montessori školce, kterou můj syn navštěvoval, nechápal jsem, že si s ní vydržel takovou dobu hrát sám.
Udělejte si kafe, sedněte si a jenom se na něj dívejte. Nezasahujte do toho a nemluvte. Všechny ostatní děti to také respektují. V tu chvíli pochopíte Montessori. Nikdy v životě se nestalo, že by si po sobě ten kobereček pak neuklidil. Ale jakmile přijde domů – buch, milion hraček v pokojíčku a syn s nimi dělá bordel.
Nechápal jsem, proč to doma nevnímá stejně jako ve školce a přišel jsem na to, že tady v pokojíčku nemá ten kobereček, který by vymezoval jeho prostor na hraní.”
A jak dodává: „Kovářovic kobyla chodí bosa,“ 😀 …v novém pokojíčku se synem ještě nedořešili způsob uložení jednotlivých hraček a police.
Tuto filozofii vnímám jako trénování samostatnosti, předávání zodpovědnosti a jemnou podporu zdravého sebevědomí dítěte. K tomu neodmyslitelně patří připravené prostředí, pořádek a řád.
V neposlední řadě se jedná o navázání vztahu a důvěry s dítětem, což za mě hezky podtrhuje vedený respektující přístup a komunikace. U nás doma například skvěle funguje zapojení synka do práce v kuchyni.
Nejenže tím podporujeme jeho kreativitu a zvídavost, ale také zájem o učení a rozvoj dalších grafomotorických a manuálních dovedností. Skvělým startem pro vás může být Kuchařka aktivit a receptů.
V rodinném centru Krteček v Pelhřimově se pravidelně setkávám s 16 maminkami a jejich dětmi ve věku od 15 měsíců do 4 let. Uvádím jim do praxe, jak s dětmi trénovat samostatnost, jaké aktivity jim nabízet a jak Montessori přístup vnést do každodenního života prakticky a s lehkostí.
Pomáhám jim na jejich cestě, aby pochopily základy práce s dětmi, naučily se i jen pozorovat a zasahovat do činnosti pouze v případě, že je to nutné nebo je dítě o to požádá.
Vysvětluji, že není nutné předělávat celý dům nebo byt, aby s dětmi mohly fungovat v tomto duchu, ale jen přizpůsobit prostředí potřebám jejich malých ratolestí. Ke spokojenosti dětí i rodičů stačí opravdu málo a vše, co k tomu potřebujete, máte již teď doma.
Co vnímám jako klíčové je, aby se dítě s touto výchovou setkávalo již v raném věku. Především, pokud rodiče chtějí, aby od 3 let navštěvovalo Montessori školku. Odlišný přístup doma a v zařízení by mohl být pro některé děti matoucí.
Po dobu mé pětileté praxe v domácím předškolním vzdělávání jsem pracovala se 3 dětmi, které se s Montessori vzděláváním setkaly až se mnou. Rozdílnost fungování ve školce a v rodinném prostředí vnímaly bez problémů. Hodně ale záleží na individualitě každého dítěte.
Pro svoji praxi a projekt Cesta k samostatnému dítěti jsem si pro Montessori doma stanovila 5 základních a stěžejních oblastí, kterými rodiče a malé děti provázím. Jedná se o: Pomoc v domácnosti, úklid pokojíčku, zapojení dítěte v kuchyni, čištění zubů (obecně koupelna), sebeobsluha – oblékání.
Rodiče za mnou přicházejí většinou v době, kdy je dětem mezi 18. měsíci a dvěma lety, což je za mě ideální a můžeme hned začít s praktickými činnostmi ve výše zmíněných oblastech, kde podporujeme dětskou zvídavost a samostatnost.
Míra zapojení dítěte záleží na rodičích a jejich postoji směrem k dítěti. Jestliže ho povedou k samostatnosti a sebeobsluze jen proto, aby si ulehčili práci, nepřinese to nic dobrého – dítě svým jednáním odradí.
Dospělí by ho měli vést k samostatnosti a následné zodpovědnosti proto, že chtějí vědomě a přirozeně podpořit jeho vývoj a naplnit potřeby – tzn. neodhánět ho z kuchyně, když ho zajímá, jak se hněte těsto, míchá polévka nebo rozklepává vajíčko.
Hlavním úkolem rodiče by tedy mělo být pozorování dítěte v prostředí, ve kterém vyrůstá. Od toho se pak odvíjí všechno další. Ne nadarmo se říká, že rodiče své dítě znají nejlépe, a proto pozorujte, co vaše dítě zajímá, co chce objevovat a poznávat. Nechte se vést jeho přirozenou zvídavostí.
Pokud jste mámy perfekcionalistky, nepochybuji o tom, že nebudete v začátcích, stejně jako já, zažívat zrovna klidné chvíle. Přirozeně máme potřebu do všeho dětem zasahovat a udělat to podle sebe. V tomto případě to ale vůbec není žádoucí.
Určitě to nepodceňujte a začněte se svými emocemi pracovat zavčasu. Zastávám názor, že kdo nerozumí vlastním emocím, jak by potom mohl porozumět emocím svého dítěte?
Pro Montessori výchovu musíte být otevření a pustit si tuto filozofii k srdci. Stejně jako u domácího nebo svobodného vzdělávání je dobré, aby se i Montessori stalo vaším životním stylem a ne jenom současným výchovným trendem.
Timothy Seldin (spisovatel, pedagog, prezident Montessori nadace a předseda Mezinárodní Montessori rady) říká, že se ve výchově používají jiné způsoby jednání s dítětem. Můžeme hovořit o tzv. “jiné výchovné kultuře,” která zahrnuje řád a upouští od trestů i pochval, což pro tradiční výchovu není typické.
Více se k tématu “Montessori do každé rodiny” vyjádřil na mezinárodní online konferenci Růst společně v roce 2022. Po zhlédnutí anglicky vedené přednášky, jsem pro vás natočila krátké video s jeho klíčovými myšlenkami.
17. 4. 2023 odstartoval 6. ročník této 5 denní online konference, kde vystoupilo 30 špičkových českých a světových odborníků na výchovu a vzdělávání dětí. V pátek 21. dubna mě někteří z vás mohli vidět a slyšet s tématem „Samostatnost není samozřejmost.“
Pro váš rodinný Montessori start doporučuji stáhnout si zdarma následující materiály: Desatero samostatnosti a zodpovědnosti a Praktické aktivity pro batole.
Pro odvážnější rodiče nabízím konzultace přímo na míru vašim potřebám. Objednejte si čas se mnou přímo tady.
Ráda se s vámi budu potkávat v uzavřené FB skupině Cesta k samostatnému dítěti. Sledovat mě můžete i na YouTube kanálu Aneta Štěpánková, kam pro vás natáčím autorská videa a rozhovory s odborníky.
Můj projekt a svoji cestu můžete podpořit i zakoupením manuálu Samostatné dítě v hodnotě 199 Kč.
Děkuji za vaše sledování a přeji spoustu osobních úspěchů s vašimi dětmi.
Mějte se krásně.
Vaše Aneta