Jak na odplenkování v duchu Montessori

„Čas a předchozí získané dovednosti znamenají úspěch,“ řekla na Mezinárodní online konferenci Růst společně řečnice Ferne Van Zyl, majitelka a provozovatelka Montessori výukového centra pro kojence a batolata v Sydney.

V tomto článku bych vás ráda seznámila s dalšími tipy, které rodičům doporučuje. Můžete je bez váhání zahrnout do tréninku odplenkování s vaším batoletem.

Proces této práce z vaší strany jednoznačně znamená mít hodně trpělivosti, klidu a nasazení. Každý si přeje, aby dítě spolupracovalo a učení se na nočník zvládlo snadno a rychle. Naše představa nás často blokuje od uvědomění, že takto to nefunguje.

Reakce a chování s jakým na dítě působíme se pro něj stává klíčovou zkušeností.  Co nám často uniká je to, že bychom dítě měli podporovat a seznamovat ho s podpůrnými dovednostmi ještě před samotným nácvikem na nočník.

Co patří mezi takové dovednosti?

Dítě ve svém vývoji neustále nabaluje nové a nové dovednosti, na kterých staví ty další. Pokud tedy získá dovednost, která mu umožní v následujících dnech postavit se na nohy, udělá to.

Jen stěží má poté zájem ležet u přebalování, a proto je vhodné ho přebalovat vestoje. Mezi další podpůrné dovednosti patří např. oblékání, svlékání a mytí rukou.

Sledujeme dítě, jak a co dělá, týden po týdnu, až zjistíme, že má další a další zkušenosti, díky kterým získává sebeúctu, sebevědomí i sebehodnotu. To mu následně umožní více samostatnosti a nakonec ho tyto dovednosti dostanou do cíle nebo na nočník.

Jak začít s tréninkem na nočník

Celé to začíná tím, že začneme věřit sami sobě, svým znalostem a dovednostem. Poté můžeme věřit i svému dítěti, že to zvládne. Avšak nikdy ne rychleji, než je v jeho možnostech a schopnostech.

Po zvládnutí této základní stránky věci můžeme hovořit o začínající spolupráci mezi rodičem a dítětem. Stejně jako my, tak i děti nerady pořád dokola slýchají informace, kterým rozumí a chápou je, jen je ještě nedokáží správně převést do praxe. To v nich vzbuzuje vzdor, odpor a pocit, že to nedokážou. Vytvářejí si pocit méněcennosti.

Čemu (ne)věnovat pozornost

Při tréninku na nočník bychom se měli zaměřit na to, co je potřeba udělat a ne na to, co se stalo (dítě se počůralo na podlahu). Buďte tolerantní k nepořádku i pachům a nic batoleti nevyčítejte.

Ferne Van Zyl říká, že počůrání a pokakání na podlahu je součástí odplenkování a měli bychom se během těchto situací chovat NORMÁLNĚ A PŘIROZENĚ.

Rodiče by neměli přehnaně chválit každý úspěch, kdy si dítě stihlo dojít nočník včas. Pokud si na něj nestihne dojít, má potom tendenci se schovávat a lhát. Zároveň získá pocit, že je uznávané a milované pouze tehdy, když toaletu použilo správně.

Co obnáší spolupráce s dítětem?

Světová řečnice uvedla 4 fáze, které vám pomohou získat od dítěte spolupráci:

1. „Jejda, podívej se, jaký jsi udělal nepořádek.“ X „Jejda, čůránky, pojďme to uklidit, vezmeme si na to hadr.“ = DŮRAZ JE KLADEN NA TO, CO SE DÁ UDĚLAT, NE NA TO, CO JE ŠPATNĚ.
2. „Ne, ještě nejsi oblečený.“ X „Ano, až se oblékneš.“
3. Pokud jdeme s dítětem na toaletu (nočník), v žádném případě nepoužíváme otázky!!! Použít můžete např. tyto modelové věty: „Je čas jít na záchod.“ nebo „Jdeme na nočník.“ Když dítěti položíme otázku, na kterou odpoví slovem “Ne.” již s tím nic nezmůžeme.
4. Nezapomínejte sledovat neverbální komunikaci svého dítěte. Jestliže za vámi přijde a chce se potulit, je možné, že se mu chce čůrat. Naučme se používat fráze typu: „Potulíme se až si dojdeš na nočník.“

Důležité body v naší komunikaci

V různých situacích máme různé pocity, na jejichž základě následně rozhodujeme o svém chování. U dětí to funguje stejně.

Při komunikaci s nimi se snižte na jejich úroveň, navažte oční kontakt a buďte s nimi v přítomném okamžiku. Teprve poté na ně mluvte. Pamatujte na to, že batolata se vyhýbají očnímu kontaktu, aby nemusela poslouchat.

Pokud je dítě hodně naštvané, frustrované a říká nám: „Ne.“ pomůže, když se mu podíváme do očí a řekneme: „Podívej se na mě – aha vidím, že jsi hodně naštvaný. Chápu, že Tě rozčiluje jít teď na nočník.“

Uznání pocitů neznamená, že musíme s pocity dětí souhlasit. Stačí když jsme u nich, pochopíme je a empaticky obejmeme. Umožníme tím dětem prožít to, co cítí.

Volba dává batolatům zodpovědnost

Místo věty: “Pojď na záchod.“ použijeme: „Jdeme na záchod.” Pokud chcete vzbudit zájem o spolupráci, zkuste třeba toto: “Uděláme k WC malé krůčky nebo velké? A půjdeme normálně nebo polezeme jako krab?” Stejné je to s oblékáním. „Nejdřív oblékneme tričko nebo kalhoty?“ / „Červené nebo modré?“

Nastavování pravidel

Nikdy není pozdě na pravidla. Vždycky můžete říct, že novým pravidlem ve vaší rodině je od teď to či ono. Používejte jasné očekávání nebo pravidlo: „Očekávám, že do snídaně budeš oblečený.“ (informace pro čtyřleté dítě), u dětí 2-2,5 let funguje: “Pravidlo je záchod a pak postel.”; „Je čas na pohádku, ale nejdřív záchod.“

Popisujte situaci, kterou vidíte

„Vidím kloučka, který sedí u toalety, protože potřebuje vyprázdnit močový měchýř.“

Psychologové zjistili, že když řeknete, co si myslíte o pocitech svého dítěte, následně dokáže sebe samo zhodnotit a s nikým se neporovnává.

Když dítěti řeknete: “Jsi dobrý.” dáte mu do hlavy otázku: “Lepší než kdo nebo co jsem?” Vyzkoušejte raději: „Jsi silný, neseš velký kámen.“, čímž dítě získá pocit, že je silnější než jeho táta. / „Vidím, že neseš těžký kámen z jedné strany na tu druhou.“ dítě si pomyslí: „To proto, že jsem silný.“

Cesta na nočník = Cesta k samostatnosti

Věřím, že s ucelenými informacemi, které přináší tento článek i přiložená 5dílná série Cesta na nočník, najdete jednoduché a snadné řešení, jak dítě naučit používat toaletu.

Pro více tipů mě sledujte nebo se přidejte do uzavřené facebookové skupiny.  Jako dárek si pro své batole stáhněte praktické aktivity na doma.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta