Jak být šťastnou ženou i přes životní nezdary

„Štěstí není cíl, ale cesta.“ Tuto myšlenku bych sdělila každé ženě, která by se mě zeptala, jak jsem dokázala najít rovnováhu a spokojenost ve svém životě.

Pro mnoho žen je slovo „šťastná“ jen vzdálená touha a představa, které nikdy nedosáhnou. Také já jsem před pár lety toužila po štěstí. „Kde ho najít a jak se za ním vydat?“ Otázka, kterou jsem si kladla každý den před spaním. Odpověď však nepřicházela ani zleva ani zprava. „Možná, že stojí přímo přede mnou,“ řekla jsem si jednoho večera.

Psal se rok 2022 a bylo období parného léta. Bydlela jsem sama v bytě, kde moje myšlenky skličovaly těžké chvíle po rozchodu s nastávajícím manželem, ztrátě miminka a stále nově objevující se intolerance na různé potraviny (lepek, mléko, vejce, ořechy, kvasinky a další). Ačkoliv bych čekala, že se mi po odchodu z toxického prostředí uleví, bylo tomu právě naopak. Cítila jsem se čím dál hůř.

Každý den jsem hledala důvody, abych vůbec vstala z postele, kterou tehdy tvořily dvě dřevěné palety a stará matrace. Uplynulo pár týdnů a já jsem se po návratu z práce domů psychicky zhroutila. Dlouhé hodiny jsem jen ležela na zemi a plakala, když v tom mi do mysli vstoupil můj táta a náš komplikovaný vztah. Hledá se táta aneb příběh ztracené dcery >>

Další tvrdou ránou bylo náhlé a nečekané setkání se smrtí a vrtkavým zdravím, které se pod návalem stresu vplížilo do mého života. Syndrom děravého střeva aneb moje první krůčky zpátky k jídlu >>

V průběhu svého léčení jsem si uvědomila, že živiny a energii potřebuji do těla dostávat nejen potravou, ale také zdravými vztahy s okolím a skrze vlastní pozitivní emoce.

Pomalu, ale jistě se mi začaly otevírat další nepříjemná témata a skutečnosti, kterým jsem musela ve svém životě čelit. Jedním z nich bylo dávné znásilnění z doby mého dospívání. Proč se potýkám s traumatem z dětství a jak řeším jeho následky  >>

Z cesty jsem „sešla“ ještě několikrát, než se vše v lepší obrátilo. V roce 2019 jsem s pocitem jistoty a bezpečí vstoupila do hodně hluboké propasti. Za zdí ticha: Skutečný příběh o mém vztahu s psychopatem >> O pár let později mě neminul ani vztah s chronickým alkoholikem, kde jsem si opět sáhla na psychické i fyzické dno a zvažovala jsem medikaci. Záplava emocionální manipulace a zneužívání byla těžkou avšak důležitou zkouškou v uvědomování si sebe sama.

Aby v mém životě nedošlo k dalšímu (držko)pádu a traumata z minulosti mi nekřížily cestu, začala jsem intenzivně cvičit své tělo i mysl, četla naučné inspirativní knihy a vzdělávala se v oblasti sebe rozvoje a osobního růstu.

Během několika měsíců jsem se cítila úplně jinak a lépe. Věděla jsem, že je ze mě na mentální úrovni úplně jiný člověk – žena ve své plné kráse, síle a odhodlání. Brzy na to mi vstoupil do života muž s velkým M nebo spíš D (David). 🙂

Naše propojení jsem vnímala velmi silně. Stejně jako duše mého miminka, která se ke mně vrátila zpět >> a do života nám oběma vstoupil Theodor. Společně s mým partnerem jsme našli alternativní cestu k mému uzdravení neplodnosti a k těhotenství >> Můj život zaplavilo obrovské štěstí, pocity radosti a naplnění. Ohlédnutí za rokem 2023: Cestování, stěhování a nová životní etapa >>

Velkou životní metou se pro mě stalo spokojené těhotenství a mateřství. Cesta k laskavému porodu: Výběr porodnice, porodní přání a zpracování placenty >>

Spousta žen odchází z porodnice s novorozeným miminkem a často také s novopečeným traumatem či poraněním, o kterém jim nikdo neřekne víc než: „Bude to v pořádku.“ Těmto nemilým prožitkům se chci díky vědomé přípravě na porod vyhnout. (Po)rodím v porodnici kvůli zpracování traumatizujícího zážitku, druhý porod chci prožít doma >>

Nevěřím na náhody ani na věčnou radost, která zůstane bez úsilí a práce. Ráda (u)dělám vše, co je v mých silách, abych na své životní cestě mohla být i nadále šťastná.

Dopřávám si odpočinek a bonding v děloze s naším miminkem >> Uvědomuji si, že po porodu přijde na svět nejen on, ale také moje nová role maminky. Od své duly Lindy se učím, jak o sebe nechat v období šestinedělí pečovat a dopřát si potřebnou poporodní péči od partnera.

Jeho úkolem bude vyživit mé tělo teplými vývary a dopřát nám s miminkem potřebný čas. Jsem žena, která si zaslouží pozornost a naplnění svých potřeb. Jen tak bude můj osobní život v rovnováze a naše rodinné soužití v harmonii.

Svůj příběh a jednotlivé momenty v něm vnímám jako inspiraci ke šťastnému životu každé ženy. Ať už procházíme čímkoliv, nikdy není pozdě vydat se na svou cestu ke štěstí. Stačí mít sílu a víru v sebe sama a neustále na sobě pracovat a posilovat své tělo, duši i mysl.

Vaše Aneta