(Po)rodím v porodnici kvůli zpracování traumatizujícího zážitku – druhý porod chci prožít doma

Pročítám nažloutlé stránky staré knihy s názvem „Aby porod nebolel“ a po tvářích se mi kutálejí drobné slzy. Tolik věřím svému tělu a tolik bych si přála porodit naše miminko doma. Neudělám to, protože na to ještě nejsem vnitřně silná a sebevědomá. Až to ucítím, nic mě nezastaví.

Vždy, když lidé začnou bez rozporu respektovat můj názor, potřebu a přání v nějaké oblasti, poznávám, že jsem pro své rozhodnutí plně připravena.

Moje touha a porodní přání bude naplněno. S otevřenou myslí, srdcem i duchem se budu oddávat procesu porodní šamanky a vlastní zodpovědnosti za přirozený porod děťátka, které si nás vybralo za své rodiče.

„Proč bych neměla doma porodit teď? Co mi brání v tom, abych vzala zpět své rozhodnutí rodit v porodnici? Vím, že jsem si vybrala správně a přesto váhám.“

Na tyhle otázky jsem hledala uvnitř sebe samé odpovědi. Překvapivě přišly dříve, než jsem je čekala, ale s vděčností jsem je přijala. Ano, je to tak. Můj strašák pomalu, ale jistě otevírá dveře a mává na mě zpoza pomyslné skříně, ve které se schovává.

Byl to traumatizující zážitek z mých 4 let, nazývaný jako nemocnice a doktoři. Brrrr. Mrazí mě v zádech a na obličeji cítím kyslík z masky na podporu dýchání, který se mi sestra snažila vnutit.

Pláč, bezmoc a strach tenkrát zaplavily moje tělo i  mysl… Maminka odešla a já zůstala na nemocničním lůžku sama s několika rozhořčenými lékaři.

Tenhle zážitek mě provázel až do mých 28 let, kdy jsem se rozhodla s ním jednou provždy skoncovat. Povedlo se, terapie byla úspěšná a já odcházela s pocitem, který mi značně odlehčil.

Jak jsem ale brzo zjistila, tak jen psychicky. V těle tato zkušenost přetrvala a negativně se podepsala na mém zdraví. Proto jsem se rozhodla, že si tento prožitek, stejně jako své znásilnění, přerámuji sama i na rovině fyzické.

Porod lze prožít dvěma různými způsoby, a to buď jako extatický zážitek nebo porodní trauma. Porodit se dá zodpovědně jako porodní šamanka nebo jako pacientka, která své tělo a dítě svěří medicínským postupům.  Já si vybrala tu první možnost.

O formách porodu ve své knize Tajný život nenarozeného dítěte píše Dr. Verny nebo Lucie Groverová ve výše zmíněné knize Aby porod nebolel.

Nicméně na fyzické úrovni bych svým způsobem unikla od vlastního přerámování a léčení traumatizujícího zážitku. Nic by se tím nevyřešilo. A dost možná bych z lékařů měla ještě větší strach než doposud.

Co potřebuji?

Co chci cítit bezprostředně po porodu?

Jak ses po porodu cítila Ty a jak bys ho zpětně popsala? Napiš mi na aneta@anetastepankova.cz.

Píšu svoje životními příběhy a žiju svůj autentický život…

Dále jsem napsala

tyto inspirující články, které by Tě mohly zajímat a prohloubit Tvoji cestu k porozumění a pochopení něčeho nového.

• Příběh o neplodnosti, (ne)vyléčitelné nemoci a zázračném těhotenství
• Jak se ke mně vrátila duše mého miminka
• Intimita těhotenského bříška – prosím nesahat!
• Cesta k laskavému porodu: Výběr porodnice, porodní přání a zpracování placenty
• Bonding s miminkem v děloze i po porodu

Vaše Aneta