Spánek miminek: Překvapivé rozpory a rady odborníků

Spánek novorozenců a batolat je jednou z nejdiskutovanějších tematických oblastí pro novopečené rodiče. V obrovském moři informací se však často setkáváme s rozpory a protichůdnými názory od odborníků.

Ačkoliv jsem nestudovala spánek miminek ani neprošla v tomto oboru žádnou certifikací (použité a další zdroje uvádím na konci článku), věřím, že tento článek stojí za přečtení. Poukazuji v něm na dva rozdílné systémy usínání a možné postoje, které můžete jako rodiče zaujmout. Nabízím zde rady odborníků, které vám mohou pomoci lépe porozumět potřebám spánku vašich dětí.

Rozhodovací paralýza

V době psaní následujícího textu, je naše miminko teprve na cestě. Původně jsem plánovala spánek našeho syna Theodora řešit až poté, co nastane první problém, jako to dělá asi většina rodičů.

Brzy na to jsem ale došla k názoru, že stejně jako se již nyní můžeme rozhodnout o stylu naší výchovy (autoritativní, liberální, respektující,…), můžeme zaujmout určitý postoj i k jeho uspávání.

Když se mi do rukou dostala knížka Konečně spí celou noc! (Jak pochopit a vyřešit problémy se spánkem vašeho dítěte) od Evy Solmaz, byla jsem některými názory odborníků velice zaskočena.

Ferberova metoda pláče

Tato metoda znamená uložit miminko do postýlky (bez kojení, dudlíku, pochování) a odejít z pokoje. Pokud miminko začne křičet a plakat, za žádnou cenu bychom se neměli do pokoje, kde jsme ho odložili, vracet. Jediná možnost, která zde výjimečně. připadá v úvahu je, ukázat se na krátkou dobu a beze slov zase odejít.

Rodiče mohou po pár dnech získat dojem, že miminko se přece jenom naučilo usínat samo. Ve skutečnosti to ale znamená, že děťátko usnulo emocionálním a existencionálním vyčerpáním, jelikož zůstalo ve svém strachu a úzkosti bez podpory u tišení.

I přesto, že je tento program usínání velice přísný a striktní, mnozí autoři a odborníci se k němu s oblibou přiklánějí. Ne zrovna málo rodičů s tímto doporučením odchází i od svého pediatra.

Pokud se miminko během této enormní psychické zátěže pozvrací, měl by ho rodič podle Dr. Ferbera bez jakýchkoliv emocí a komunikace převléknout a co v nejkratším čase ho uložit zpět do postýlky.

Tato metoda usínání v žádném případě nepřihlíží na psychické procesy a potřeby a dítěte. Takové jednání může být pro dítě značně traumatizující a narušuje jeho důvěrný a pozitivní vztah s rodiči, což se negativně odráží v jeho dalším vývoji.

Příběh z praxe

Metoda láskyplné péče

Podle Dr. Searse by celodenní láskyplná péče rodičů měla pokračovat i v noci. Malé děti nerozlišují den a noc a jejich potřeby se během usínání nemění. Mimo jiné také tvrdí, že noční probouzení je u miminek zcela normální a nejlépe můžeme jejich neklid zvládnout kojením a fyzickou blízkostí, aby mohly opět usnout.

Stejný názor ve své knize Návod na šťastné batole, kvituje také autorka Hedvig Montgomeryová: „Neklidný spánek malého dítěte je známkou vyvíjejícího se mozku. Neznamená, že máte neklidné nebo náročné dítě, ale že mezi buňkami jeho mozku vznikají spojení.“ (cit. 27.2.2024)

Podle jejích slov nezáleží na tom, jak máme doma spaní zorganizované. Hlavní je, aby dítě nebylo samotné, když nás potřebuje. Je zcela pochopitelné, že pokud se dítě nachází ve tmě, kde se necítí dobře, zavolá si pláčem a křikem své rodiče. Ti by za ním měli bez výčitek přijít, pochopit jeho emoce, pocity strachu a utišit ho.

Oba autoři ve svých publikacích hovoří o tzv. „REM – fázích spánku.“ Malé děti jich mají značně víc, než my dospělí a proto je u nich lehký spánek častější a víc než typický. K opětovnému usnutí pak potřebují naši blízkost.

Rada odborníka vs. mateřská intuice

Zoufalí rodiče často věří radám odborníků, které však postrádají selský rozum. Na straně druhé stojí rodiče, kteří se rozhodnout tyto rady na své děti neaplikovat a hledají jiná, často alternativní řešení.

Dětská lékařka Harrerová ve svých názorech uvádí, že by dítě mělo spát samo a mimo ložnici rodičů. Na kurzu první pomoci pro novorozence, kterého jsme se s partnerem zúčastnili, nám bylo pro změnu od porodní asistentky doporučeno spát v těsné blízkosti našeho miminka. Každý ve své posteli, ale společně v jedné místnosti.

Spaní s rodiči v jedné posteli (co-sleeping)

Odborníci, kteří se k Ferberově metodě nepřiklání, doporučují rodičům tzv. co-sleeping (dítě spí s rodiči v posteli). Podle jejich názoru miminko potřebuje neustálou stimulaci a blízkost pečující osoby. Zdůrazňují však, že volba by měla být v souladu s bezpečnostními směrnicemi a individuálními preferencemi rodiny.

Metoda vytrvalosti od Elizabeth Pantley

Autorka knihy o spánku miminek, Elizabeth Pantley, vytvořila metodu, kterou vnímá jako zlatou střední cestu. Je sice mírnější, ale vyžaduje velkou trpělivost rodičů.

„Když začne miminko během kojení usínat, položte jej do dětské postýlky tak, aby ještě vnímalo. Nesmí úplně usnout. Pokud začne plakat, vezměte si ho zpátky, pochovejte nebo opět nakojte, dokud se neuklidní. Poté zpět do postýlky, opět v lehké bdělosti. Po propuknutí pláče, si jej opět vezměte a opakujte celý postup.“ (cit. 27.2.2024)

Nevýhodou této metody je její časová náročnost. Výše zmíněný postup rodičům ani po třicátém pokusu nezaručí spánek jejich děťátka. Její funkčnost lze zaručit až při dlouhodobém a rutinním provádění. Podmínkou správného uplatňování je striktní dodržování denního režimu, spánku přes den a rituálů před večerním usínáním.

Můj rodičovský pohled

Za sebe a partnera můžu říct, že se přikláníme variantě mít postýlku v ložnici a vstát k našemu miminku kdykoliv to bude potřeba. Nezavrhujeme ani co-sleeping, ale zatím v nás převládá strach z možného zalehnutí novorozence.

Také v tomto ohledu uslyšíte mezi rodiči protichůdné názory. Někteří vám řeknou, že zalehnout své vlastní dítě není možné a jiní mají například čerstvou zkušenost s pádem jejich miminka z manželské postele.

Stejně diskutabilní je i téma monitoru dechu. Pro někoho zbytečnost, pro jiné nepostradatelná součást dětské výbavičky.

Příběh z praxe

Ať již takovou postýlku máte nebo ne, nezapomínejte na to, že své miminko můžete při jeho bdělé aktivitě smysluplně rozvíjet a podporovat jeho zvídavost nejrůznějšími kolotoči, černobílými obrázky, leporely či kousátky.

Závěrem…

Autor knihy Tajný život nenarozeného dítěte, Thomas R. Verny, M.D. hovoří o pozoruhodném výzkumu švýcarského pediatra Stirnimanna. Podle jeho zjištění nastavuje spánkové vzorce dítěte jeho matka a to již několik měsíců před porodem, in utero (v děloze).

Ve světě plném informací a názorů není jednoznačně správná odpověď na otázku, jak správně uspokojit potřeby spánku novorozenců. Na jeden problém jsou tu stále dvě možná řešení.

„Můžeme udělat leccos pro to, abychom svému dítěti umožnili co možná nejlepší spánek, ovšem existuje jedna jediná metoda, kterási zaručovala úspěch u všech dětí.“ (Montgomeryová, 2019, cit. 27.2.2024)

Vyzkoušejte více rad a tipů, ale nezapomínejte na svoji rodičovskou intuici, aby názory odborníků nepoškodily zdravý a bezpečný vztah s vašimi dětmi.

Přeji vám na vaší cestě k pohodovému usínání hodně štěstí!

Aneta

Použité zdroje:

Internetový článek ze dne 24.5.2016: Uspávání – metoda Elizabeth Pantley.

SOLMAZ, Eva. Konečně spí celou noc!: jak pochopit a vyřešit problémy se spánkem vašeho dítěte. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5136-8.

MONTGOMERY, Hedvig a SÆTHER, Eivind. Návod na šťastné batole. Přeložila Hana STUCHLÍKOVÁ. Esence. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-928-8.

VERNY, R. Thomas a KELLY, John. Tajný život nenarozeného dítěte. Praha: Bohemica Books, [2024]. ISBN 978-80-909024-6-6.

Vlastní praxe a zkušenosti rodičů. 🙂

Další zdroje: 

Online přednáška – Boření mýtů: Spánek miminek a batolat (Marie Groth, holistická spánková poradkyně z kanadského institutu Isla Grace)

Online přednáška – Spánek: Jak se vyvíjí a jak ho každému dopřát dostatek? (Mariana Bissonnette)

Online přednáška – Výzvy v oblasti dětského spánku a usínání (Lenka Medvecová Tinková)

Online přednáška – Jak podpořit batolecí spánek bez spánkového tréninku (Anna Růžičková)

Minikurz – O pláči v dětských postýlkách. Nechávat vyplakat nebo ne? (Lucie Janus Hlavičková)