Jak jsem si (vy)léčila trauma ze sexuálního násilí, abych mohla přijmout roli mámy

Když jsem před pár lety poprvé veřejně sdílela svůj příběh sexuálního zneužití, nečekala jsem, že to rozpoutá takovou bouři emocí. Podívala jsem se do očí nejen vlně podpory, ale i skeptikům, kteří se ptali, proč takové soukromí sdílím.

Moderní doba nás naučila ukazovat jen to krásné, ale já jsem se rozhodla otevřít i temná místa své minulosti.

Pak přišel článek o mém vztahu s psychopatem. Udivilo mě, že tentokrát byla odezva odlišná. Lidé začali chápat, že některá témata nelze ignorovat, a že mluvit o nich je krokem k uzdravení.

Další výbuch emocí nastal, když jsem sdílela svoji potřebu porodit doma. Někteří mě za to kritizovali, jiní mě podpořili. Ale statistiky mluví jasně – téměř polovina žen odchází z porodnice s traumatem, což pro ženu, která si prožila znásilnění, není zrovna lákavé.

A co je ještě víc šokující, každá třetí žena se s tímto druhem násilí setkala. Není divu, že některé ženy váhají, zda se stát matkami, když v sobě nosí takové bolestivé zkušenosti.

Uzdravení traumat

Díky odborníkům Ellynne Skove (Somatická psychoterapeutka se specializací na pre a perinatální psychologii) a Dr. Thomas Verny (Světově proslulý lékař, psychiatr, vědec a průkopník prenatální a perinatální psychologie) jsem pochopila hloubku léčení, kterou jsem si musela projít.

Uvědomila jsem si, že cesta k mateřství neznamená jen fyzickou přípravu, ale i uzdravení svého nitra. Léčení traumatu není rychlý proces. Trvalo to roky, abych vše pochopila a naučila se, že moje minulost nemusí určovat moji budoucnost. A že roli matky mohu přijmout s láskou a důvěrou v sebe i své tělo. Každá žena si zaslouží mít možnost stát se matkou, aniž by ji minulost stahovala dolů.

Z úst výše zmíněných světových řečníků zazněly na kongresu Uzdravení prenatálních traumat důležitá fakta, která mi utkvěla až do doby psaní tohoto článku. Sexuální zážitek nebo zneužívání je třeba (vy)léčit, aby se žena mohla spojit s miminkem a stát se matkou (Ellynne Skove). Když si žena projde negativní zkušeností, zákonitě se jí traumatický zážitek vrátí u porodu (Dr. Thomas Verny).

Žena by měla rodit tam, kde se cítí nejvíce v bezpečí a je jedno, jestli to je v porodnici nebo doma. Žádným způsobem by neměla být traumatizovaná tím, že rodí někde, kde se necítí dobře a  je obklopena cizími lidmi (Ellynne Skove).

Strach z mateřství

V počátcích mého těhotenství jsem zaznamenala velkou úzkost a strach ze samotného porodu. Nebyl to strach, který zažívá většina žen. Cítila jsem, že osudný den bude o vyvrcholení všech bolestivých skutečností dohromady, které se mi slijí do jednoho okamžiku.

Věřte tomu nebo ne, ale krásné pocity z početí našeho syna se u mě střídaly s nekontrolovatelnými stavy paniky. V mojí hlavě to vypadalo asi takto: Celé by to začalo vstupem do nemocnice, kterou od svých 5 let vnímám jako nepřátelské území, pokračování by nastalo za zavřenými dveřmi porodního sálu, kde by si mě převzali do péče lékaři, kterým nevěřím a před nimiž bych musela vzdát hold své ženské nahotě a odhalit jim své intimní partie.

K pocitu největší zranitelnosti by se přidalo automatické odevzdání se a pocit, že umírám v zajetí sexuálního/porodního násilí.

Není divu, že po tomto traumatizujícím aktu bych nejásala z narození miminka, ale uzavřela bych se do sebe a dost možná by u mě nastalo pekelné období plné úzkostí a deprese. Rozhodně si nemyslím, že to má co dočinění s tzv. „poporodním bluesem.“

Blízké okolí takové problémy novopečených maminek často přehlíží, protože se mylně domnívají, že se jedná o dočasný stav.

Předporodní příprava

Zcela nesobecky jsem vnímala, že mě ten malý človíček bude potřebovat daleko víc než doposud, kdy byl v bezpečí mé dělohy. Prvním krokem, který jsem učinila bylo hledání duly – tedy ženy, které se budu moci svěřit se svými obavami, a která mi poskytne bezpečný prostor pro sdílení. Druhým krokem bylo hledání informací o těhotenství, porodu a šestinedělí.

Ačkoliv se často říká: …„nejhorší matky jsou ty, které čtou knížky a chodí na kurzy,“ nevěřte tomu, je to blbost! Samozřejmě je potřeba používat selský rozum a z informací si brát opravdu jen to „nejcennější“.

Čím víc toho přečtete, tím víc budete překvapeny kolik autorů nebo výzkumů má protichůdné názory. Důkazem toho je třeba spánek a uspávání miminek.

Já osobně vnímám svoji přípravu jako něco, co u mě navodilo pocity klidu a jistoty. Celé těhotenství pro mě bylo tolik LÉČIVÉ – terapie, rozhovory s ženami, s mojí dulou i s partnerem mi dodávaly energii a psychickou pohodu. Bonding v děloze a komunikace s naším děťátkem mi dávaly hluboký význam na úrovni fyzické, duševní i spirituální.

Postupně jsem si ve své vnitřní síle zvědomila, co pro mě narození syna znamená a jak bych celý svůj porodní zážitek chtěla prožít. V mé mysli se otevřela možnost porodit doma – v prostředí, kde se cítím bezpečně.

V hloubi duše jsem ale cítila, že bych tím „utekla“ od příčiny problému. „Chtěla bych si své trauma z nemocnice a lékařů uzdravit.“

Laskavý porod

Svůj první plánovaný porod jsem se proto rozhodla prožít v porodnici v Rakovníku, abych si zpracovala trauma z dětství. Vzdálenost od domova (Praha) pro mě nehraje roli. Cítím, že tohle je právě teď správné místo, kde mohu v bezpečí, lásce a s porozuměním prožít svůj velký okamžik.

Tolik se těším na všechno, co s sebou tenhle extatický zážitek přinese. Můj porodní tým – dula Linda a partner David jsou v pohotovosti. Připraveni až se novopečený Theodor rozhodne vykouknout na tenhle svět.

Držte nám palce! 🙂

Vaše Aneta