Chlapec s dřevěnými kostkami

Přehled kostek pro stavění komínů a věží: od batolete po předškoláka

Tento článek vám poslouží jako vhled do dětské činnosti, kterou je stavění komínů z kostek. Zároveň vás v něm nechám nahlédnout do dětské mysli.

Batolata tuto aktivitu ráda vyhledávají a s úžasem skládají kostičky na sebe. Některé děti raději sledují starší sourozence při stavbě komínu a poté jim je rády zboří.

Jak je to u vás doma? Spolupracují sourozenci na stavbě nebo jeden z nich staví a druhý se snaží kostky shodit k zemi? Podělte se o zkušenosti z vašeho domova.

Chtěla bych vám předat něco, co jsem vypozorovala svojí praxí, a co se odvíjelo od Montessori pedagogiky, protože v našem domácím školičkovém vzdělávání využívám Růžovou věž. Video návod zde >>

Tři malé čtyřleté holčičky přesně vědí, jak s ní a jednotlivými kostičkami pracovat. Jakmile ale za námi přijdou děti z jesliček, stojíme všichni před velkou výzvou. Batolata totiž nejvíce zajímají právě tyto kostičky.

Pomůcka je vhodná pro věk 3-6 let a skládá se z 10 růžových kostek. Dítě v tomto věku rychle pochopí, že pracuje pouze s velikostí. Během práce s nimi také objeví, že se liší i jejich váha.

Čtyřleté holčičky vědí, jak s kostkami pracovat. Batolata je začnou vrstvit v pořadí, v jakém jim přijdou pod ruce. Je velice zajímavé je u toho pozorovat, protože si brzo všimnou, že je něco jinak, ale nemohou přijít na to co. Toho si ale všimnou i starší holčičky a ihned hlásí, že malé děti to staví „špatně“ a snaží se jim vysvětlit, jak se to má dělat.

Batolata nerozumí, proč mají být kostky na sobě od největší po nejmenší, protože je zajímá jenom pokládání na sebe. Je to práce s chybou, na kterou postupem času a získáváním zkušeností přijdou samy. Díky chybě se děti učí. Jednou ji odhalí, čímž učiní velký objev a „nápravu“, která povede k dalšímu učení a osvojování nových dovedností.

Rozhodně zde nejde hovořit o neúspěchu. Malé děti svůj úspěch zažívají s každou položenou kostičkou. 

Proč o tom píšu a s čím to souvisí…

Když jsem vydala článek o hračce, která dětem (ne)dává smysl >> zaznělo v komentářích pár názorů, že by dítě mělo přirozeně zažívat neúspěch, aby se poté vyrovnalo s neúspěchy i ve škole.

Konkrétně se jednalo o tuto hračku:

Batole není připravené na rozlišování barev a tvarů a zajímá ho pouze vkládání. Každé batole se k této hračce staví jinak a některé dokáže všechny tvary vhodit na poprvé, jiným to trvá déle, nicméně podstata je stejná. Některé si z toho nic nedělá a odejde. Jiné se vzteká, rozčiluje, ale zkouší to dál.

Pokud dětem nejde tvar prostrčit do otvoru dítě se setkává s prvním neúspěchemJde ale napravit “neúspěch”? Je potřeba zažívat ho v raném věku, kdy se má dítě radovat z prožitku ze hry?

Co si o tom myslíte vy? Pojďme o tom mluvit a diskutovat v komentářích…

Kostky, které se nabízí

– stejně velké
– odstupňované velikosti
– barevné / jednobarevné
– plastové / dřevěné / kartonové

Plastové kostky – jsou lehké, což má za výhodu, že když spadnou nebo jimi dítě hodí, jsou minimální úrazy a škody. Na straně druhé nejsou tak stabilní.

Dřevěné kostky – stabilnější a esteticky více lahodící oku. Dřevo je velice příjemný a pro děti zajímavý materiál. Určitě by se s ním měly setkávat i v podobě hraček. Malé děti rády věci “ochutnávají” a chemicky neošetřené a nenatřené dřevo je skvělým zdrojem poznání. Jsou těžší, což značí možný úraz, pokud je s nimi zacházeno nekorektně a nebo pokud dítěti spadnou na nohu apod.

Kartonové kostky – S touto variantou jsem se setkala ve své praxi jen jednou, a tak nedokážu objektivně posoudit. Budu ráda za vaše zkušenosti. Já osobně se stále nejvíce přikláním k těm dřevěným. Každopádně jsou lehké a pravděpodobně i odolné vůči tlaku a nárazu. Stejně jako u plastových je ale riziko, že na ně dítě šlápne.

Kostky stejné velikosti – Vhodné především pro to, že se nemění velikost úchopu, kterým je dítě bere do ruky. U batolat je to ideální.

Kostky od největší po nejmenší – V případě, že s kostičkami pracují větší děti, je vhodné již zařadit kostičky, které mají různé velikosti. Děti již dokáží tyto rozdíly ve velikosti vnímat, čímž dochází k rozvoji předmatematických dovedností a k hlubšímu chápání. U malých dětí to nemá takový efekt, protože je primárně zajímá pokládání kostiček na sebe a jejich odlišných rozměrů si nevšímají.

Kostky barevné – V batolecím období dítě barvy ještě tolik nevnímá, respektive je tolik zaměřené na dovednost skládání kostek na sebe, že ho ani nezajímají a spíše jsou rušivé.

Pro starší děti mají barvy větší význam, především v rozhodování a výběru, jakou barvu dají teď a jakou potom, jestli je budou střídat nebo postaví komín jen z jedné nebo více konkrétních barev.

Kostky jednobarevné – Rozhodně nejlepší varianta, kterou pro své dítě můžete zvolit, pokud chcete, aby se primárně věnovalo pokládání kostek na sebe bez jakýchkoliv rušivých elementů kolem.

Jaké kostky tedy zvolit?

Pro batole do 3 let jednoznačně dřevěné, jednobarevné – přírodní a stejné velikosti. S tím totiž uděláte “nejvíc muziky”, pokroků, ale především dáte smysl dětské hře. 

Sledujte stránku Cesta k samostatnému dítěti a načerpejte další inspiraci, jak naučit vaše dítě samostatnosti. Budu se na vás těšit i v uzavřené skupině, kde je spousta rodičů, kteří věří, že vzdělávání dětí je důležité již od jejich narození.

Přidejte se a provedu vás po krajině dětské mysli, ale i po cestě k samostatnému dítěti. K této skupině se můžete připojit právě teď! Pojďte tudy >>

Mějte se krásně.

Vaše Aneta

Aneta Štěpánková

Našla jsem přirozenou cestu, jak naučit děti samostatnosti a prohloubit tak jejich zkušenosti s okolním světem. Společně jsme objevili i svobodu, kterou v životě tolik potřebujeme. Jemnými krůčky učím milující mámy, jak v sobě objevit laskavou průvodkyni a vychovat tak zvídavé a samostatné dítě. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů