První trimestr: Zrcadlo mé těhotenské cesty

Když se na těhotenském testu objeví dvě čárky, značí to pro mnohé ženy velkou radost. S tímto krásným obdobím se váže nejen netrpělivé čekání na miminko, ale také řada různých starostí a komplikací.

Vždycky jsem si myslela, že kromě ranních nevolností a typického zvracení je těhotenství vcelku jednoduchá „záležitost“. Vyjma toho mimoděložního, které bych nepřála žádné ženě prožít. Svoji zkušenost jsem popsala v jednom ze svých článků.

Funkční neplodnost

Již několik let se potýkám s tzv. funkční neplodností, která dokáže potrápit nejednu ženu, co se snaží o miminko. Právě z tohoto důvodu jsem věděla, že miminko nepřijde v dobu, kdy bych si to s mým současným partnerem přála. Jednoduše řečeno – miminko jsme plánovali, ale neočekávali jsme zázrak.

Začínáme…

První trimestr a vůbec celý začátek těhotenství byl zahájen neskutečnou bolestí prsou. Tehdy jsem ještě netušila, že v mém těle dozrává malá fazolka, která brzy bude žít vlastním životem.

Mnohé ženy by mohlo zarazit, proč mě na těhotenství neupozornila právě vynechaná menstruace. Pravda je taková, že jsem ji nikdy neměla moc pravidelnou a často se mi stávalo, že se i pár měsíců nedostavila. Poprvé se to stalo, když jsem jako náctiletá změnila antikoncepční pilulky. Sedm měsíců dlouhých měsíců jsem ji neměla a menstruace se dostavila až po jejich vysazení.

Podruhé mi na takto dlouho vynechala po očkování. Když se to stalo potřetí, bylo to po propuknutí syndromu propustného střeva. Důsledkem nízké váhy a nemocného těla nebylo možné, aby probíhala.

Zažívací potíže

Krátce po tom, co mě začaly bolet ňadra se přidalo divné škrundání v břiše. „Ach jo, je to tady zase!“, pomyslela jsem si. „Syndrom mého propustného střeva se po roce hlásí o slovo.“ Rozhodla jsem se, že se zvláštními pocity ve střevech nenechám vyvést z míry.

Nižší tlak

Namísto příjemného a nevědomého období mě ale čekala řada náročných týdnů, které byly naplněny nejrůznějšími symptomy.

Druhým a velice zvláštním „příznakem“ byl nižší krevní tlak. Paní doktorka mi na běžné prohlídce se zděšením oznámila, že mám tlak 107/80.

Informací jsem byla sice zaskočená, ale nevěnovala jsem jí zvláštní pozornost: „Hm, zvláštní, běžně mám tlak kolem 140/80.“ To, že mám tlak „jinde“, jsem pochopila během dalších pár dnů, které následovaly.

Ranní nevolnosti

Každé zvednutí ze židle nebo z postele bylo poznamenáno lehkou závratí. Ranní a dopolední nevolnosti se začaly stupňovat. Nezvracela jsem, ale měla jsem pocity na zvracení.

Každý den jsem se cítila hůř a hůř. Den co den jsem v odpoledních hodinách usínala únavou na gauči. Spala jsem až 14 hodin denně.

Jít k lékaři jsem odmítala. Moje trauma týkající se mého zažívání, je ve spojitosti s doktory tak silné, že to vůbec nepřipadalo v úvahu. „Prostě to zvládnu… jako vždycky.“ 

Únavu a nízký tlak jsem přisuzovala ke stěhování, nové práci, časovému vypětí a počasí.

Noční nespavost

Během noci se mi v břiše odehrávalo cosi nezvyklého. Bodání, škrundání, bolest, napětí. Prostě všechno dohromady, co žena zná během menstruace i mimo ní, dojde-li k nějakým břišním bolestem.

K tomu se často přidávalo silné pnutí pánve a vnitřních stran stehen. Mezi nohy jsem si vkládala polštáře, abych si ulevila od bolesti.

Další příznaky

Ztratila jsem chuť k jídlu, ačkoliv bylo jasné, že moje tělo potřebuje větší podporu než kdy jindy. Hubnutí, návaly horka, citlivost na pachy, bolest břicha a křeče – to vše se stalo součástí mého každodenního života.

Ranní stavy mě přiváděly k hranici vyčerpání. Někdy jsem nemohla ani vstát. Tyto situace byly doprovázeny slzami a nejistotou ohledně toho, co se se mnou děje.

Celou tu dobu jsem chodila „statečně“ do zaměstnání a rozdávala svým působením radost dětem ve školce.

Psychická pomoc

Jsem vděčná za svoji mamku, které jsem mohla volat a sdílet s ní své pocity. Také můj partner mi byl velkou oporou a snažil se najít způsob, jak mi pomoct.

Koncem třetího měsíce všechny tyto příznaky rázem odezněly. Uff, konečně jsem pocítila úlevu a mohla se znova „nadechnout“. To jsem ještě nevěděla, že dýchám „za dva“.

Kuk, já jsem tady!

Těhotenské bříško na sebe nechalo čekat až do druhého trimestru a na svět vykouklo začátkem 5. měsíce – chvíli před Vánocemi.

Na tomto místě bych moc chtěla poděkovat své kamarádce a fyzioterapeutce Vendulce Johanes, kterou jsem poznala před pár lety. Budou to dva roky, co jsem se s ní setkala i osobně. Právě ona mi tenkrát dala naději na miminko a provedla mě metodou Ludmily Mojžíšové.

Závěrem

Vlastně ani nevím, zda bych si uplynulé období „užívala“ jinak. Byla to opravdu šílená jízda nevolností, stresu a nejistot.

V prvních třech měsících není nikdy nic jisté a stát se může cokoliv. O tom koneckonců vím své. Jeden den se radujete z početí a druhý den trpíte v bolestech a slzách kvůli probíhajícímu potratu.

Věřím, že moje druhé těhotenství a s ním spojené následující měsíce budou krásné a naplněné láskou k malému zázraku v mém těle.

P.S. Pokud tento článek čtou i muži, buďte svým partnerkám v tomto období co největší oporou. Ocení to, i když to nedají třeba navenek znát.

Aneto, chci pokračování…

Samozřejmě, tady je. Stačí si jen vybrat.

• Výbava pro naše miminko aneb jak to vidím já.
• Cesta k laskavému porodu: Výběr porodnice, porodní přání a zpracování placenty.
• První kroky k rodičovství: Naše zkušenosti s kurzem první pomoci pro novorozence.

Články budou na mém blogu postupně přibývat. 🙂

Mějte se krásně.

Vaše Aneta