Jak to všechno začalo aneb moje osamostatnění a příměstský kemp “Cesta k samostatnosti”

Jsem učitelka, která miluje svobodu, cestování, seberozvoj, psychologii a palačinky s marmeládou. Ráda provázím rodiče a děti prvními krůčky v jejich samostatnosti.

Člověk míní, život mění

Mně se toho v životě (z)měnilo od ledna roku 2023 celkem dost. Kdysi dávno si mě zaměstnala rodina se 4 dětmi do domácího předškolního vzdělávání. Po 5 letech jsme naši dlouholetou spolupráci v průběhu zimních měsíců ukončili.

Jednoho dne mi do cesty přišla nabídka na výuku angličtiny na druhém stupni základní školy. Od února 2023 jsem se proto neplánovaně vydala na profesní dráhu učitelky cizího jazyka v 6. – 9. třídách.

Ze zaměstnance „velkou“ podnikatelkou

Do letních prázdnin jsem se rozhodla vkročit jako OSVČ – bez příjmu a v nejistotě, jaká práce mě bude dalších pár týdnů živit.

Když mi blízký přítel nabídl práci na čerpací stanici, vážně jsem o tom uvažovala. V hloubi duše jsem ale věděla, že mě to nebude bavit a nechtěla jsem to dělat pro peníze, abych měla na “provozní výdaje”.

“Proč prostě neděláš to, co umíš a čemu se věnuješ celou dobu online?” zeptala se mě kamarádka.

“A co by to podle Tebe mělo být?”

“No, seš přece učitelka ne? Tak dělej tu samostatnost – běž učit děti. Humpolec je plnej rodin, co Tě potřebují.”

“Haha, ty jsi vtipná, děkuju za radu,” odvětila jsem pošetile kamarádce a ještě jsem dodala: “Vždyť jsou prázdniny.”

“No a? Tak udělej příměstský tábory a máš to. Děti Tě milujou a bude se jim to líbit. Tak co je za problém?”

“Nebaví mě dělat tábory.”

“Aha, tak budeš radši mrhat svým časem, potenciálem i zkušenostmi na pumpě, kde budeš prodávat párek v rohlíku a Coca-colu…”

Našla jsem 1001 výmluv, proč to nechci nebo nemůžu zrealizovat. Strach z prohry mě krátkodobě vyřadil ze hry. Proč píšu “jen krátkodobě?” …protože jsem se pár dnů poté rozhodla, že to zkusím.

“Co nejhoršího se může stát?!,” řekla jsem si. “Buď to vyjde anebo půjdu prodávat hot dogy.”

Každý může být samostatný a svobodný, jen k tomu musí dojít svou cestou…

Sepsala jsem si strukturu svého prvního příměstského kempu, kde jsem byla sama sobě šéfem a nazvala ho jako “Cesta k samostatnosti”. Nasdílela jsem plakát na sociální sítě a čekala, co se bude dít.

Do vesmíru jsem tajně poslala přání, aby se můj kemp naplnil. „Stačí mi 8 dětí ve věku 4 – 7 let.“ 

První „online“ reakce okolí

“Cože? Ty děláš příměstský tábor na samostatnost?! To nikdo přece nebude chtít.“

„Co blázníš, jsou prázdniny. Nikdo se nechce přes léto učit. Vem děti radši do lesa.” (Tam jsem je taky vzala 🙂 )

“Ty jo, 5000 Kč za jedno dítě na týden? To je docela pálka. Ty si asi hodně věříš, co?” (Právě že vůbec ne. :D)

Asi vám nemusím zdlouhavě psát o tom, jak moje sebevědomí s těmito komentáři postupně klesalo.

Občas se našel i nějaký “pozitivní” ve smyslu: “Držím Ti palce, ať to naplníš za tuhle cenu.”

I s pocitem méněcennosti jsem nepřestávala nadšeně sdílet příspěvky ohledně tábora. Během tří dnů bylo na první turnus plno a já otevřela registraci na týden následující. Přihlásily se další 4 děti.

…

Po prvním týdnu tábora se mnou do druhého turnusu pokračovaly 4 děti z původních 8, a tak jsem se stejným počtem dětí pokračovala v trénování jejich samostatnosti.

Program příměstského kempu

Mým primárním cílem bylo praktické seznámení dětí s co největším počtem aktivit, ve kterých mohou být samostatné a spokojené. Jako sekundární cíl jsem zvolila získávání nových zkušeností.

Jednalo se o: skládání a ukládání oblečení, výtvarnou aktivitu v duchu Montessori, každodenní příprava svačinek v podobě krájení jablek, loupání a krájení okurek, banánů, mazání chleba, odpeckování třešní, trhání rybízu, výrobu dezertů do skleniček.

Používání a rolování Montessori koberečků, spolupráce a půjčování hraček mezi dětmi, edukace dětí v oblasti čistých a zdravých zoubků, rozlévání džusu do skleniček, mazání a rolování mých oblíbených palačinek a další…

Zařazena byla i svobodná hra dětí. Oba táborové týdny jsme strávili venku a děti měly dostatečný prostor pro budování opravdových a hlubokých přátelství.

Během kempu jsem měla k ruce 2 úžasné ženy (maminku Vlastíka, který byl účastníkem na obou turnusech a čtrnáctiletou Terezku – mojí žákyni ze základní školy, do které vkládám velké naděje na budoucí paní učitelku).

Každý pátek jsme přichystali závěrečný ovocný piknik, na který každé dítko během dopoledne samo nakrájelo několik druhů ovoce a nalilo rodičům pomerančový džus. Setkání proběhlo u rybníka, poblíž lesa, v klidné části Humpolce.

Byl to neuvěřitelný a nepopsatelný zážitek, který budu nosit v mysli i srdci ještě dlouho. Moc mě potěšilo, když jsem potkala moji kamarádku Míšu, a ta mi řekla: “Je hezké, jak to všechno plyne a funguje, když se člověk nebojí a jde do akce, že?”

Ano, rozhodně souhlasím a chtěla bych podpořit všechny paní učitelky i ženy, které cítí, že jejich cesta je trochu odlišná, aby se po ní vydaly. Já o sobě ráda říkám, že mým povoláním (posláním) není být “podnikatelkou”, ale “sebeřízenou učitelkou”.

Pochopitelně vás možná zajímá, co to vlastně znamená nebo co mě tzv. „živí,“ když nechodím od 8:00 do 15:00 hodin do práce.

Ráda bych podotkla, že psaní článků na blog a natáčení videí na Youtube je pouze koníček. Mám zájem o to, abyste zdarma našli inspiraci k výchově a vzdělávání dětí, nicméně tato aktivita mi žádný zisk negeneruje.

Příběhů jako je tento mám spoustu – a to mě živí. Odemykám svůj potenciál, odbourávám strachy, pracuji na sobě, neustále se učím a hlavně – jdu do akce.

Z akcí plynou reakce a vznikají tak příjemné krátkodobé i dlouhodobé SPOLUPRÁCE s úžasnými partnery jako jsou například:

• Rodinné centrum Krteček – Montessori klubík pro maminky s dětmi od 18. měsíce do 4 let.
• Růst společně – mezinárodní online konference, na které jsem vystoupila jako expertka na dětskou samostatnost.
• Emílkova zubařská školka (stáhněte si zdarma naše Desatero zdravých zubů).
• Časopis Miminko – článek děti a povinnosti, chování dětí, kroužky, hračky. 
• Vše pro jesle a školky s.r.o. – webinář pro paní učitelky a osoby pečující o děti v dětských skupinách na téma Čištění zubů v předškolním zařízení.
• Výuka psychologie na pedagogickém minimu a mnoho dalších dílčích projektů.

Kdo je Aneta Štěpánková?

Učitelka, která miluje svobodu, cestování, seberozvoj, psychologii a palačinky s marmeládou. Ráda provázím rodiče a děti prvními krůčky v jejich samostatnosti.

Když zakopnete, nebojte se znovu vstát a pomalu jít nebo třeba i běžet za svými sny.

Sledujte mě, pokud se chcete o mně a mém projektu dozvědět víc. Moji cestu podnikáním můžete podpořit zakoupením eBooku Samostatné dítě a odstartovat trénink samostatnosti u vašeho dítěte doma. Jako dárek si stáhněte zdarma Desatero samostatnosti.

Neváhejte se na mě v případě potřeby kdykoliv obrátit. Pro rodiče s dětmi od narození do 6 let nabízím placené konzultace.

S nabídkou spolupráce se obracejte na můj email: aneta@anetastepankova.cz.

Mějte se krásně.

Vaše Aneta